Nový Rámcový vzdělávací program. Je to rámec. Nic více a nic méně

Autorem textu je Ivo Jupa - ředitel Národního pedagogického institutu.

Rámcový vzdělávací program (RVP) je skutečně rámec. Nic více a nic méně. Stát tímto dokumentem popisuje, jak očekává, že bezmála dvě stě tisíc jeho zaměstnanců bude ve školách vzdělávat děti. Říká, jak si představuje, že se ve školách bude dosahovat cílů vzdělávání, a vysvětluje, proč to vyžaduje.

RVP je tak velmi obecný dokument, a pokud chceme zjistit, co konkrétně se má ve školách učit, musíme hledat až o jeden krok dále – ve školních vzdělávacích programech (ŠVP), které si zcela samostatně tvoří každá škola.

Tento systém, kterému se říká dvoustupňové kurikulum, u nás stanovil školský zákon už před dvaceti lety. V tomtéž zákoně jsou pojmenovány zásady a cíle vzdělávání, které zůstávají platné dodnes.

Očekávané výsledky učení

Aby tato objednávka státu byla jednoznačná a bylo možné ji propojovat, tedy navazovat kurikula mateřských škol na školy základní a ty potom na školy střední, je a bude základní stavební jednotkou všech rámcových vzdělávacích programů vytvářených od roku 2024 očekávaný výsledek učení (OVU).

Proto i rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) je vymezený očekávanými výsledky učení všech svých kategorií (klíčových kompetencí, základních gramotností, průřezových témat a vzdělávacích oborů – viz dále).  Očekávané výsledky učení jsou závazné, stanovují výsledek vzdělávání žáků na úrovni 5. a 9. ročníku, u základních gramotností rovněž na úrovni 3. ročníku.

Každá tato základní stavební jednotka bude nad rámec popisu v závazné části RVP dále detailněji rozpracována na úrovni metodické podpory. Přímo v informačním systému RVP, u konkrétního OVU, tak bude možné najít postupné kroky k jeho naplnění v úrovních „začínáme“, „na cestě“ a „splněno“. Každý tento postupný krok bude doplněn základní metodikou výuky, ilustrativními příklady dosažení postupných kroků, typovými úlohami k ověření pokroku žáků a základními zdrojovými texty pro učitele a pracovními listy pro žáky.

Klíčové kompetence

K naplnění výše uvedených zásad a cílů má dojít díky propojení čtyř pohledů: znalostí, dovedností, postojů a hodnot. Škola si sama může stanovit vzdělávací strategii, jak v osmi předem definovaných oblastech tyto čtyři pohledy provázat. Záměrem je učit v souvislostech. Těmto osmi oblastem, ve kterých si učitelé a školy mají plánovat a popisovat vzdělávací strategie, říkáme klíčové kompetence. Jsou to klíčové kompetence: a) k učení, b) komunikační, c) osobnostní a sociální, d) k občanství a udržitelnosti, e) k podnikavosti a pracovní, f) k řešení problémů, g) kulturní, h) digitální.

Základní gramotnosti

Základní gramotnosti představují schopnost praktického uplatnění čtení, psaní, počítání a logického myšlení v rozmanitých životních situacích: počínaje porozuměním textu z úřadu až po schopnost porozumění obrázkovému návodu na sestavení zakoupeného výrobku. V RVP ZV jsou vymezené dvě základní gramotnosti: a) logicko-matematická a b) čtenářská a pisatelská.

Obě gramotnosti jsou klíčem a vstupní branou k dalšímu pokroku v jiných oblastech. Gramotnosti jsou novou komponentou rámcových vzdělávacích programů, jakkoli kategorie „gramotností“ byla již dříve široce využívána i u jiných gramotností než základních, například u gramotnosti finanční.

Průřezová témata

Průřezová témata propojují poznatky a dovednosti z různých oborů do společensky významných témat a vedou žáky k myšlení v souvislostech, ke kritickému myšlení a sebereflexi, včetně uvažování o vlastních postojích a sdílených hodnotách. Tak jako dříve zmiňované klíčové kompetence, které jsou společnou linkou propojující na základě vzdělávacích strategií, jsou průřezová témata společnou linkou, která propojuje na základě věcné nebo tematické souvislosti.

Průřezová témata, byť v jiném počtu a struktuře, byla součástí původního RVP. Jejich využití ve školách bylo různé – od formálních deklarací až po jejich využití jako základní tematické a obsahové linky třídních i školních projektů, často i víceletých.

Vzdělávací oblasti a vzdělávací obory

V základním vzdělávání je vymezených deset vzdělávacích oblastí, které obsahují jeden či více vzdělávacích oborů. Obory jsou dnes v převažujícím množství škol vnímány a vyučovány jako předměty. Obory se ve školní praxi spojují do oblastí buď jako integrované předměty, například science, nebo jako společné tematické okruhy pro vyučující příbuzných a blízkých oborů. Druhý případ je zřejmě častější.

Víceoborové oblasti se dále dělí do dílčích oborů:

Jednooborové oblasti mají název oboru (předmětu) identický, nebo téměř identický s názvem oblastí:

Kapitola Vzdělávací oblasti a obory bývá nejčastěji (často výhradně) čtenou kapitolou a tento oborový pohled bývá zdaleka nejčastější a další kategorie (typu kompetence nebo průřezová témata) se k oborům připojují často velmi formálně – nemluvě o obecných částech, které nesou klíčové zadání ke způsobům a formám výuky a jejího hodnocení, ty bohužel nečte téměř nikdo. Opačný postup než oborový pohled, kdy se na základní kostru vytvořenou z kompetencí nebo průřezových témat připojují relevantní témata ze vzdělávacích oborů, je zatím spíše vzácný.

Nový informační systém, ve kterém je RVP prezentováno, nabízí doporučené vazby mezi jednotlivými OVU kompetencí, gramotností, průřezových témat a oborů, a napomáhá tak s propojováním jednotlivých OVU. Tvorba ŠVP na kompetenčním základu tak bude mnohem jednodušší.

Rámcový učební plán

Rámcový učební plán dříve stanovoval minimální počty hodin v jednotlivých předmětech a ročnících. V novém RVP se tento koncept mění a stanovuje pouze časovou dotaci zvlášť pro 1. a 2. stupeň (118 hodin na 1. stupni a 122 hodin na 2. stupni). Počet a rozložení hodin věnovaných jednotlivým oblastem nebo předmětům je na rozhodnutí školy. Stejně tak se škola sama rozhoduje, zda bude na daném stupni vyučovat zvolený předmět postupně ve všech ročnících, nebo intenzivně ve dvou, případně jen v jednom. Tato změna vychází vstříc školám, které budou před tradiční předmětovou strukturou vyučovat předměty integrovaně. Toto základní pokrytí všech OVU by škola měla vyučovat v rámci prostoru, který si vymezí na společný obsahový základ.

V metodické podpoře a inspiracích v podobě modelových školních vzdělávacích programů je navržené rozdělení, jak může škola vedle časové dotace pro povinný společný základ, která je určena pro osvojení OVU, nabízet prostor i v rámci disponibilní časová dotace. Disponibilní část vytváří prostor pro rozšíření vzdělávacího obsahu nad společný základ, případně jeho prohlubování a provazování. Tuto výuku škola nabízí prostřednictvím povinných nebo volitelných vyučovacích předmětů nebo dalších forem vzdělávání. Škola při plánování a zajišťování disponibilní časové dotace umožní maximální rozvoj potenciálu každého žáka a jeho zájmů, spolurozhodování o volbě vzdělávací cesty či vnášení vlastního vzdělávacího obsahu. Tím, kromě jiného, též přispívá ke snížení nerovností v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání.

Tvorba, vyhodnocování a úprava školních vzdělávacích programů

Každá škola tvoří svůj ŠVP v souladu s RVP. Tvorba ŠVP, jeho následné hodnocení a úpravy jsou odrazem pedagogické autonomie a odpovědnosti celé školy za způsob a výsledky vzdělávání. Na zpracování, realizaci, hodnocení a úpravě ŠVP se podílí vedení školy a všichni pedagogičtí pracovníci, kteří nesou spoluodpovědnost za realizaci jednotlivých částí ŠVP v podmínkách dané školy.

Podívejte se na náš web k Modernizaci českého školství: https://rozcestnik.rvp.cz/

Informace o autorovi textu:

V současné době působí jako ředitel NPI. Během své profesní minulosti učil na základní škole a spoluzaložil a vedl organizaci AISIS, o. s., zaměřenou na další vzdělávání pedagogických pracovníků a rovné příležitosti dětí. Založil společnost CSR consult, s. r. o., zaměřující se na tvorbu koncepcí a projektů naplňujících koncept společenské odpovědnosti firem. Působil jako ředitel odboru na MŠMT, kde byl zodpovědný za programování a implementování strukturálních fondů EU ve vzdělávání, vědě a výzkumu pro ČR a řídil dva národní systémové projekty v resortu školství. Působil jako poradce ministra vlády ČR a místopředsedy vlády ČR. Je také autorem konceptu DMS, umožňujícího vybírat dárcovské příspěvky prostřednictvím mobilních telefonů, a pyšným dědečkem svého vnuka.