Článek
Autorem textu je Radek Marušák, vedoucí katedry výchovné dramatiky DAMU, garant vzdělávacího oboru Hudební, taneční a dramatická výchova na NPI.
Všichni si asi ze školních let pamatujeme, jak jsme ve škole zpívali, kreslili a možná i hráli na flétnu. Ale kdo z nás měl možnost zkusit si natočit krátký film, zahrát divadelní situaci, tančit, nebo tvořit cokoliv, co v sobě dokáže pojmout široký pojem umění?
Výuka umění a kultury na základních školách se dlouhodobě soustředila hlavně na hudební a výtvarnou výchovu. Přestože právě tyto předměty mají v českém školství tradici a nezastupitelnou hodnotu, mnohým z nás ve škole chyběla pestrost a možnost objevovat další formy uměleckého vyjádření, které jsou běžnou součástí života i kultury. Právě tuto mezeru se snaží současná reforma vzdělávací naplnit – nikoliv na úkor tradičních oborů, ale jejich zasazením do širšího kontextu a rozšířením oblasti umění a kultura o obsahy dalších uměleckých oborů.
Modernizace, nikoliv zánik tradičních předmětů
Jednou z nejčastějších obav, které kolem změn (tedy revize Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání) zaznívají, je údajná „likvidace“ hudební a výtvarné výchovy. Taková představa je však zcela mylná.
Cílem připravovaných změn není něco rušit, ale modernizace a systémová změna přístupu. Ten zdůrazňuje význam uměleckého vzdělávání pro rozvoj kreativity, kritického myšlení, emoční inteligence i kulturní identity žáků, jen neříká, že by to mělo být výhradně prostřednictvím dvojice „výchov“.
Nové pojetí oblasti Umění a kultura navazuje na mezinárodní trendy a doporučení, například na Rámec kulturního a uměleckého vzdělávání UNESCO, který umění a kulturu chápe jako „soubor specifických duchovních, materiálních, intelektuálních a emocionálních rysů společnosti, zahrnující literaturu, hudbu, výtvarné umění, divadlo, tanec, design, řemesla, architekturu, film, digitální média a další formy vyjádření.“
Tradiční obory – výtvarná a hudební výchova – zůstávají ve vzdělávání žáků i nadále klíčové a nezastupitelné, ale reforma umožní školám otevřít se i výuce nových obsahů.
V praxi v to znamená, že oblast „Umění a kultura“ v sobě zahrnuje dva hlavní obory: Hudební, taneční a dramatickou výchovu; Výtvarnou a filmovou výchovu. Školy mohou organizovat výuku v takto nazvaných předmětech, ale mohou ji uspořádat do vlastních předmětů, které odpovídají pojetí, organizaci výuky a podmínkám konkrétní školy. Po školách se chce (tak jako v ostatní výuce) splnění určitého minimálního společného základu, ale vedle toho dostávají školy dostatečný prostor, aby si výuku uzpůsobily na míru svým potřebám. A tady někdy dochází k nepochopení toho, co školy skutečně musí.
Národní pedagogický institut pro školy připravil ukázky a inspiraci, jak taková výuka může vypadat (modelové Školní vzdělávací programy), což někteří zaměňují s tím, že takto výuka musí vypadat. Změny (nový Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání) ve skutečnosti školám přináší značnou flexibilitu díky systému společného základu a disponibilních hodin. Právě disponibilní hodiny (doporučených 26 hodin na 2. stupni) mohou školy využít k posílení konkrétních předmětů, včetně těch, které se zaměřují na vzdělávání v oblasti Umění a kultura, nebo k tvorbě volitelných předmětů či projektů dle svého zaměření a priorit. Rozhodnutí o konkrétní hodinové dotaci je plně v kompetenci vedení školy. Má škola díky skvělému pedagogovi či pedagožce dlouholetou tradici v podobě kvalitní výuky hudební výchovy a třeba sborového zpěvu? Není nic snazšího, než aby škola právě tuto svou přednost promítla i do posílení výuky právě oboru hudební výchovy.
Kdo to bude učit?
Je pochopitelné, že mnozí aprobovaní pedagogové mohou cítit nejistotu vůči výuce, která nově zahrnuje i další umělecké obory. Na druhou stranu multioborové pojetí není v české škole novinkou – řada učitelů již dnes přirozeně propojuje hudbu s pohybem, výtvarné vyjádření s filmem či divadlem. Navíc obory dramatická výchova, taneční a pohybová výchova a filmová výchova mají své místo i v současném RVP. Multioborové pojetí oblasti Umění a kultura je jen logicky integruje tam, kam svou podstatou náleží. Reforma navazuje na dosavadní praxi a otevírá další prostor pro kreativitu nejen žáků, ale i samotných učitelů.
Národní pedagogický institut ČR aktivně připravuje řadu nástrojů, které školám i jednotlivým pedagogům pomohou s plynulým přechodem k novému pojetí. Zároveň ale reforma počítá s tím, že každá škola má jiné personální a materiální podmínky, a právě proto dává školám dostatek volnosti v tom, jak budou oblast Umění a kultura realizovat.
Obsahy, které aktuálně přesahují aprobaci stávajících pedagogů, mohou být naplňovány ve spolupráci s profesionálními umělci, odborníky z praxe či pedagogy uměleckého vzdělávání z jiných kontextů – například ze základních uměleckých škol, z konzervatoří, vysokých uměleckých škol nebo kulturních center a institucí. Důležitou roli tak v nové koncepci sehrává otevřenost škol vůči partnerství s dalšími aktéry vzdělávání. Tím se posiluje i reálné propojení školy s kulturním životem místa, které může pomoci zajistit kvalitní výuku i v oblastech, kde personální zajištění zatím chybí.
Vzdělávání budoucích pedagogů pro nové obsahy probíhá již nyní na vysokých uměleckých školách, jako je AMU a JAMU, které připravují odborníky v oblasti dramatické, filmové či pohybové výchovy. Současně se očekává, že na změny ve vzdělávací praxi budou postupně reagovat i pedagogické fakulty. Ty by měly reflektovat nové potřeby škol a inovovat přípravu budoucích učitelů tak, aby byli připraveni na mezioborovou spolupráci, tvořivé pedagogické přístupy a širší spektrum uměleckých disciplín.
Je důležité si uvědomit, že změny se nebudou odehrávat jednotně ani okamžitě a skokově. V některých školách bude proměna pozvolná a dílčí, školy se budou více držet tradičního pojetí výuky. Vedle toho ale začnou vznikat inspirativní příklady dobré praxe – nové metodické přístupy, inovativní způsoby organizace výuky, úspěšné projekty a spolupráce, které se mohou stát vzorem a inspirací pro ostatní…
Koncepce změn (nového RVP) tedy není ohrožením odbornosti, ale naopak jejím posílením. Vytváří prostor pro širší profesní uplatnění i pro učitele výtvarné a hudební výchovy, kteří se mohou stát klíčovými hybateli kulturního a tvořivého rozvoje školy.
Hudební a výtvarná výchova každopádně zůstávají na cestě změn základními stavebními kameny celé oblasti, ale nově zasazené do širšího a bohatšího kontextu. Široce (a s ohledem na realitu také přirozeně) pojatá výuka umění a kultury pomáhá žákům chápat umění v jeho bohatosti, vzájemné provázanosti a diverzitě, rozumět umění jako specifickému způsobu poznání a učí je užívat různé prostředky umění jako svébytného prostředku komunikace. A to je něco, co by nás všechny mělo těšit.
Chcete se o revizích RVP dozvědět víc?
Podívejte se na náš web k Modernizaci českého školství: https://rozcestnik.rvp.cz/
Pošlete nám svůj názor do diskuze!
Informace o autorovi textu:
Radek Marušák
V současnosti působí jako vedoucí katedry výchovné dramatiky na DAMU, přes 20 let pracoval jako učitel českého jazyka, dějepisu a dramatické výchovy na základních, středních a základních uměleckých školách. Jeho velkým tématem je osobnostní rozvoj a učení prostřednictvím dramatizací a zapojování dramatických prvků do běžného vzdělávání. Na NPI působí jako garant vzdělávacího oboru Hudební, taneční a dramatická výchova.
