Článek
Daniela Růžičková, obsahová garantka pro ICT revize RVP
Už před čtyřmi roky české školy prošly zásadní změnou v přístupu k výuce informatiky a digitálních technologií. I když tehdy panovaly obavy, jak se školy s novými požadavky na výuku dokáží vyrovnat, zpětný pohled ukazuje, že to byly zbytečné obavy.
Zatímco v minulosti představovala výuka informačních a komunikačních technologií (ICT) samostatný předmět, dnes se digitální dovednosti propisují do všech vzdělávacích oborů. Je to logické a odráží to realitu našich životů. Kdybychom hledali paralelu, tak zatímco v minulosti byla práce s počítačem specializovanou dovedností, dnes si při ovládání mobilu nebo televize, nastavování infotainmentu v autě nebo jen při obyčejném výběru peněz z bankomatu ani neuvědomujeme, že digitální technologie jsou nedílnou součástí našeho každodenního života.
Dvacet let stará novinka
Digitální technologie (ICT) se jako závazné v českém vzdělávacím systému objevily přesně před 20 lety, a v roce 2021 se celá oblast dočkala zásadní aktualizace (nazývaná též “malá revize”). Z tohoto pohledu se dá říct, že změny ve výuce digitálních technologií předběhly změny, které probíhají nyní i v dalších oblastech (tzv. revize Rámcových vzdělávacích programů, někdy též “velké revize”) a nyní už „jen“ logicky a systémově uzavírají celkovou a promyšlenou změnu výuky v digitální oblasti. Dosavadní změny ve výuce ICT tak mohou zároveň sloužit jako cenný zdroj zkušeností.
Neděláme z dětí ajťáky, učíme je přemýšlet
Při přípravách změn jsme měli před sebou tři varianty, jak digitalizaci do českého vzdělávání propsat: může to být klíčová kompetence, samostatný vzdělávací obor nebo průřezové téma. U „malých revizí“ bylo schváleno pojetí zavedení klíčové digitální kompetence s tím, že propisování do všech vzdělávacích oborů nastane právě až s ”velkými revizemi”, což se děje teď.
Spolu s tím přibyl nový vzdělávací obor informatika. Zaměřuje se na rozvoj informatického myšlení žáků a jejich porozumění principům digitálních technologií.
Ve velkých revizích pak do digitální kompetence a do informatiky nově přibyla umělá inteligence. Přesněji v informatice jde o základní vhled do strojového učení prostřednictvím trénování modelu. V tomto případě není cílem dávat návod, jak pracovat např. s ChatGPT, ale vysvětlovat podstatu fungování umělé inteligence.
Zároveň ale téma umělé inteligence najdeme jako nedílnou součást digitální kompetence. Žáci se tak učí formulovat dotazy, využívat AI k tvorbě textů, obrázků nebo videí, analyzovat a zpracovávat data. Řeší ale i etické otázky související s používáním digitálních technologií, tedy i AI. Důležité jsou i otázky bezpečnosti nebo pochopení toho, jak fungují algoritmy sociálních sítí, ale třeba i vědomí, že všechny naše digitální dovednosti postupně zastarávají a každý by si tak měl hlídat jejich vývoj a pořád se učit.
Podobně digitální technologie nově ve své definici zdůrazňují aktivní roli žáka v digitálním světě, který například umí na svém telefonu nastavit funkční uživatelská bezpečnostní opatření. Jednoduše řečeno, neděláme z dětí ajťáky, ale učíme je přemýšlet nad tím, jak používat digitální technologie.
Kdo a podle čeho bude učit?
Důležité je, že školy se v tom, jak digitální kompetence vyučují, dnes mají o co opřít. Na webu prohlednout.rvp.cz najdou aktuální znění rámcových vzdělávacích programů pro základní vzdělávání, jejich návaznosti na očekávané výsledky učení a také metodickou podporu. Inspiraci, tipy do výuky i nabídku podpory včetně vzdělávání najdou učitelé na stránkách digitalizace.rvp.cz a chystá se i další dostatečná podpora vzdělávání pedagogů.
Hlavní obava při zavádění ICT revizí byla, „kdo to bude učit?“ Naše odpověď zněla „ten, kdo se to naučí“. A aby to bylo co nejsnazší, měli jsme pro školy připravenou dostatečnou podporu. Při současných revizích to bude stejné. Kdo to bude učit? Třeba výtvarnou a filmovou výchovu? Nový dějepis? A odpověď je opět: „Ten, kdo se to naučí“. Velká část věcí pro řadu učitelů zase taková novinka nebude. Netvařme se, že máme zaostalé učitele. Nemáme. Alespoň ne v jejich většině. Měli jsme zaostalé RVP!
Vždyť to nestačíme probrat
Negativní reakce na změny v malých revizích se často týkají i redukce obsahu. Když se objevily dotazy typu, jak můžete škrtnou buňku nebo Newtonovy zákony, jen aby mohla být navýšena výuka informatiky, vysvětlovali jsme, že škrtnutí není zákaz. Školy dál mohou učit, co ony samy preferují, jen se zmenšil závazný obsah. A podobná debata se může odehrávat i nyní, při „velkých revizích“.
Je potřeba říct, že obsah a formulace se mění, a to ve prospěch praktických situací. Jde o důraz na kompetenční pojetí. Při něm neřešíme jen znalosti, ale i dovednosti, postoje, hodnoty a schopnosti v jednom celku. Nejedná se však o nahrazení jednoho druhým, jak občas zaznívá. Znalost zůstávají, protože bez znalostí nejsou kompetence.
Cenné zkušenosti
V souvislosti s aktuálními změnami ve vzdělávání se často mluví o modelových školních vzdělávacích programech (ŠVP), které školám ukazují, jak výuku pojmout. Oblast ICT díky „malým revizím“ už ví, jak užitečné modelové školní vzdělávací programy (ŠVP) mohou být.
Obecně modelové ŠVP školám pomáhají už jen tím, že školy před sebou nemají obrazně řečeno prázdný bílý papír. Při navrhování modelových ŠVP pro oblast ICT jsme tehdy hledali optimální úroveň digikompetencí – příliš nízko nastavená laťka se následně už jen těžko zvyšuje, příliš vysoko posazená laťka by pak znamenala, že školy by takovými modelovými příklady nepracovaly. Ale důležité je připomenout jednu věc. Modelové školní vzdělávací programy školám nenutí jedno „správné“ řešení, jen ukazují možné cesty, pomáhají s formulacemi.
Dnes z dotazníkových víme, že přes 90 % procent základních škol a gymnázií bylo na začátku tohoto školního roku připraveno na rozvoj digitálních kompetencí. Pokud jde o informatiku, k přijetí určitě pomohly a pomáhají připravené učebnice a další výukové materiály, stejně jako vzdělávání pedagogů. Mezi učiteli informatiky panovala zpočátku jistá obava, aby učitelé ostatních předmětů zvládli tak dobře jako oni „uživatelské dovednosti“. Ale už při prvních pilotních ověřování změn jsem se setkala s učiteli češtiny, kteří hlásili: „typografická pravidla jsou naše, psaní e-mailů je naše“. Vše je tedy spíše o lidech než o předmětech.
Stále bychom však měli mít na mysli to, proč změny děláme. Cílem je aktualizovat obsah vzdělávání směrem, kam se svět vyvinul – ať už mluvíme o lidském poznání, o společnost nebo v případě digitálního světa o technologiích.
Jsem přesvědčena, že změny vtisknuté do nového rámcového vzdělávacího programu velké části škol neříkají, aby dělaly věci jinak, ale že nový rámcový vzdělávací program konečně odpovídá tomu, jak řada škol už pracuje a funguje a mnoho učitelů už učí. A schválením nového RVP mají odsouhlaseno, že to dělají dobře. Jinými slovy neděláme revoluci, spíš doháníme některé školy.
Chcete se o revizích RVP dozvědět víc?
Podívejte se na náš web k Modernizaci českého školství: https://rozcestnik.rvp.cz/
Pošlete nám svůj názor do diskuze!
Informace o autorovi textu:
Daniela Růžičková
Vystudovala Pedagogickou fakultu UK a od té doby se zajímá o využití počítačů a ICT ve výuce. Učila na základní škole matematiku a ICT a pracovala jako zástupkyně ředitelky školy. V NPI působí od roku 2009. Byla spoluautorkou vládní Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020, jež ICT revizi odstartovala. V letech 2016 až 2023 vedla skupiny, které připravily nový obsah RVP ZV, gymnaziálního RVP a RVP SOV v digitální oblasti, a v letech 2022 až 2025 skupiny k informatice a digitální kompetenci ve velké revizi RVP ZV.
