Článek
Autorem textu je Bohuslav Bohuněk - novinář a popularizátor vzdělávání.
O nás bez nás, zrušení „tradičních“ předmětů, každá škola si učí, jak chce, a tak každý umí něco jiného, angličtina je důležitější než čeština, učitelé a učitelky nemají podporu, všechno vzniká ve spěchu… Co z toho jste už slyšeli na téma plánovaných změn českého školství? Je důvod se bát, nebo jen žijeme v zajetí mýtů?
Začnu zprostředka. Často dnes v diskusích zaznívá „hejt“, že za změnami českého školství (formálně vyjádřenými pojmy jako revize rámcových vzdělávacích programů, modelové školní vzdělávací programy, kompetenční učení apod.) stojí byrokraté, kteří nikdy neučili. I když sám za žádnými změnami nestojím, jen mi jsou sympatické a snažím se je obhajovat, případným kritikům mého komentáře rovnou ušetřím práci – nejsem učitel. Alespoň ne z pohledu formálního vzdělání. Na druhou stranu zhruba 20 let působím jako vysokoškolský lektor a o školství a vzdělávání pár let píšu. Má žena učí na střední. Má matka strávila celý život v mateřských školách. Tchýně na základních. Sestra se ze školy přesunula do školské administrativy. Dcera si od dětských let hrála na paní učitelku a letos nastoupila pedagogickou fakultu. Zcela dobrovolně, byla to její první volba. Škola je tedy u nás každodenní téma a jak se říká, rodinná diagnóza.
Takže jak je to s těmi byrokraty? Do tvorby změn na všech úrovních byli ve velkém zapojeni odborníci z praxe, pochopitelně včetně aktivních učitelů. Ne pár jednotlivců, ne desítky, ale stovky lidí z praxe. Ně nějací ad hoc rádci na telefonu, ale systematicky pracující odborníci. Národní pedagogický institut jako praktický „designér“ změn organizoval a organizuje veřejné konzultace, kulaté stoly, pilotní ověřování… To, jak budou vypadat změny třeba ve výuce jazyků, matematiky nebo dějepisu opravdu nerozhoduje jakýsi tajemný byrokrat, ale vždy tým odborníků spojených s praxí. Samozřejmě s tím, že každá takhle zásadní proměna je vždy doprovázena názorovými střety a různými úhly pohledu. Pokud někdo o těchto lidech mluví jako o byrokratech či úřednících (nic proti nim, ani bez nich to nejde), tak buď o věci nic moc neví anebo jen hloupě a zle nálepkuje. Anebo obojí.
Že mezi odborníky ne vždy panuje shoda, na což s oblibou poukazují kritici změn, je věc jiná. A i to je vlastně dobře. Je to důkaz, že změny vznikají v diskuzi. Mimochodem už se vám v rodině někdy stalo, že jste se nebyli schopni domluvit, kam vyrazit na výlet nebo dovolenou? Nejspíš ano a nejspíš jste to nakonec i nějak „rozlouskli“. A teď si takovou diskusi vynásobte stovkami přímých účastníků změn, tisícovkami názorů ve veřejných komentářích a desítkami či spíš stovkami tisíc pedagogů, kteří svůj pohled přidávají v rámci svého nejbližšího okolí.
Proces změn právě dospěl do okamžiku, kdy Národní pedagogický institut zveřejnil modelové školní vzdělávací programy, které školám poslouží jako vodítko. „Modeláky“, jak se jim familiárně říká, budou od příštího školního roku testovány na vybraných školách. Ne na nějakých tajemných školách plných byrokratů. Každá škola má příležitost přihlásit se do tzv. pilotního ověřování a být přímým ovlivňovatelem změn. A i ten, kdo se chce „jen“ blíže seznámit se změnami a diskutovat nich, má právě teď jedinečnou příležitost – všemi kraji postupně putuje série konferencí věnovaná představení plánovaných změn a dalším velmi praktickým otázkám. Ale o těch zas až příště.
Chcete se o revizích RVP dozvědět víc?
Podívejte se na náš web k Modernizaci českého školství: https://rozcestnik.rvp.cz/
Informace o autorovi textu:
Bohuslav Bohuněk
Novinář a popularizátor vzdělávání.
