Článek
Národ český je ve světě známý nejen kvůli dobrému pivu a šikovným ručičkám, ale i pro svou vášeň pro sběr a konzumaci hub. Češi jich totiž každoročně z lesů odnesou dle odhadů mezi 15 - 30 tisíci tunami. Není tedy divu, že většina kvalitní literatury o sběru hub a jejich rozlišování pochází právě z České republiky. Za tento, dnes již pro nás běžný koníček, vděčíme především Františkovi Smotlachovi (otec) a Miroslavovi Smotlachovi (syn), kteří začali popularizovat rozpoznávání a sběr hub již před více než 130 lety.
Na nejpopulárnější houby si letos ještě nějaký ten měsíc sice počkáme, ale díky letošní mírné zimě je možné (pro nedočkavé houbaře) do lesů pro první úlovky vyrazit již nyní.
Jak již název sám napovídá, tato kulinářsky vyhledávaná houba se hojně vyskytuje právě od března. Najít ji ale můžeme, pokud nejsou přílišné mrazy, už od konce února. Tato masitá houba roste v řidších trsech. Klobouk má bělavý až šedý, často zprohýbaný a špinavý od hlíny, neboť vyrůstá z větší hloubky. Dužinu má zbarvenou do běla chuti nikterak výrazné. Zápachem houbařům připomíná medový odér. Březnovku, jak se houbě nejčastěji přezdívá, můžeme najít nejprve v lesích jehličnatých, a to převážně smrkových a borových. V průběhu dubna, když je počasí teplejší, je její výskyt nejpravděpodobnější ve smíšených lesích. Od roku 2007 v České republice její hojnost poklesla natolik, že byla šťavnatka březnovka zařazena mezi ohrožené druhy hub. Její sběr je tedy zakázán. Pokud budete mít to štěstí, že ji objevíte v množství větším než malém, můžete ji místo kuchyňské linky věnovat tichý obdiv.
V posledních dnech se ve skupinách, které se zaměřují na sběr hub, již hojně objevují příspěvky o masivních nálezech této výtečné jedlé jarní houby. Pokud byla zima mírnější a v lokalitách výskytu bylo dostatek vláhy, tuto královnu kuchyně můžeme nacházet od března až do května. Mimo výskyt v listnatých lesích má kačenka česká nejraději parky, zarostlé sady, případně zahrady. Tato lahůdka z čeledi smržovitých tvoří mykorhizu neboli symbiózu podhoubí hub a stromů nejčastěji s těmito: třešněmi, olšemi, jasany a topoly. Pokud chcete zvýšit šance na její nalezení, hledejte místa se zásaditým podložím, či se vydejte do třešňového sadu. Vzhledem je tato drobounká kráska nezaměnitelná, má laločnatě žabernatý klobouk ke třmeni napojen jako náprstek. V kuchyni má velmi široké využití. Kačenku můžeme využít při přípravě omáček, smažených klobouků nebo třeba na sušení. Dejte si však pozor, ve vzácných případech může po požití u některých jedinců vyvolat intoleranci a pocit nevolnosti. Pokud nebudete mít s nálezem této houby štěstí, zcela jistě zažijete při jejím hledání přinejmenším krásnou procházku.
Tato nejpočetnější smržovitá houba se začíná objevovat už od března. Zpravidla je však jeho výskyt spojen s vystřídáním výskytu kačenky české. Jeho křehká tvarem nahoru zužující se třeň má bílou barvu. Klobouk má pro smržovité zástupce typicky jamkovitý až hrbolatý povrch, může připomínat mořskou houbu, v barvách od hnědožluté až po okrovou. Podobně jako u kačenky se smrž obecný nejčastěji vyskytuje v městských parcích a sadech, stráních a loukách, na cestách podél listnatých lesů. Pokud na vaší zahradě používáte mulčovací kůru, často se znenadání objeví i tam. Tata houba patří bezesporu mezi delikatesy, neboť využití plodnic v kuchyni je široké. Dá se zpracovat na sušení nebo jako základ do aromatických omáček. Tvar klobouku je vhodný pro naplnění a smažení. Můžete si na nich pochutnat třeba s telecím masem nebo chřestem. Tomu, že je smrž nesmírně ceněný a vyhledávaný, napovídá i fakt, že se jeho výkupní cena často pohybuje v řádech jednotek tisíců korun za kilogram v čerstvé formě.
Pro opravdové znalce mezi houbaři nabízejí lesy i další jarní poklady jako jsou hlíva ústřičná, penízovka sametonohá či ucháč obrovský, u kterého však hrozí záměna za příbuzného, smrtelně jedovatého ucháče obecného. Proto vždy platí obecné pravidlo, a to abyste sbírali jen houby, které bezpečně znáte.
