Článek
Včera jsem četla text zaměřený na české školky a donutilo mě to zamyslet se nad rozdíly oproti těm německým. V Německu žiju už bezmála dekádu a vychovávám dvě děti. Taky tu mám řadu kamarádů, kteří jsou také rodiči školkových dětí. Takže myslím, že zkušeností s místním školkovním systémem mám dost.
- Hlavní rozdíl proti české školce je v tom, že děti v Německu začínají už okolo prvních narozenin. Řada školek bere děti už od nějakých osmi týdnů věku. Drtivá většina rodičů ale volí rok. My dávali děti do školky později a v očích Němců jsme spadli do kategorie ‚nemakačenko‘. To mě ale netrápí.
- Děti jsou většinou ve smíšených skupinách od jednoho roku do předškolního věku. Na hřiště se jezdí třeba s vozíkem, takže malé děti nemusí ťapat a velké klidně jedou na odrážedlech nebo kolech. Jak to učitelé zvládají ukočírovat je mi záhadou.
- Příprava do školy moc neprobíhá. V Německu se počítá s tím, že děti se učí číst a psát ve škole, takže žádné biflování písmenek a učení básniček k zápisu. Teoreticky byl u nás ve školce vyhrazen přípravě předškoláků pátek ráno, ale prakticky spíš ne. Ale nikdo neměl s přechodem do školy problémy.
- Školka je integrovaná. Běžně se ve třídě vyskytuje dítě s autismem nebo třeba na vozíčku. Aby to šlo zvládnout, je samozřejmě zapotřebí MNOHEM větší množství personálu. Takže na naši třídu 18 dětí připadají MINIMÁLNĚ 3 učitelé (obvykle ale 4-5 včetně praktikantů a speciálních pedagogů). S tím se ale pojí také problémy: 1 učitel na 6 dětí je nepřekročitelné minimum. Proto když někdo onemocní, zůstávají děti doma, zařiďte si to s šéfem jak chcete.
- Školky se platí. A to ne zrovna málo - obvykle v řádu stovek euro za dítě za měsíc. Snad pouze v Berlíně jsou školky zadarmo - a i tam se platí v průměru okolo 100 euro měsíčně za jídlo atd.
- Učitelé jsou různorodí. Tak třeba naše ředitelka se stylizuje do role víly z pohádky. Nosí růžové vlasy a tylovou sukni. A je jí cca 40 let, měří dva metry a váží 100 kg. Taky je celá potetovaná a má piercing v nose. Druhá učitelka je drobná Kurdka, celá zahalená a zašátkovaná, ale zdání klame - podle syna je nejvíc cool ze všech.
- Obecně jsou tu v každé školce alespoň nějací chlapi. Jako anglický native speaker je u nás velký černoch s vizáží plyšového medvídka a v kuchyni pracuje senior s dlouhými vlasy a náušnicí. Senioři s dlouhými vlasy a náušnicí jsou v Německu obecně dost častí a kupodivu to nejsou všechno úchyláci, ačkoliv tak v očích ‚Východoevropana‘ působí. Ale pokud by někdo asi opravdu hnul českým rodičům žlučí, pak by to byl učitel z kamarádčiny školky - zarostlý, plešatý, ale s nalakovanými nehty, sukní, punčochami a podpatky (ačkoliv nechápu, jak na podpatcích běhá za dětmi na hřišti). A kamarádka ho chválí, kudy chodí.
- Nevím, jak jinde, ale v našem městě je většina školek vegetariánských. Ono se není čemu divit, když je tu spousta dětí, co nejí hovězí nebo vepřové, dětí, co musí jíst halal a těch, co košer. Radostí z toho neskáču, myslím, že děti maso potřebují. Ale zas já v české školce to maso a la podrážka taky nejedla.
- Ve většině školek se nemusí po obědě spát. Děti, co nespí mají jiný klidový program (kreslení, knihy, puzzle...).
- Děti nosí pleny. Klidně do 5 let. Když měl syn ve 3 letech (už několik měsíců bez plen) nehodu, okamžitě mu pleny znovu ‚naordinovali‘ a další měsíce tak pouze a jenom do školky nosil plenu.
- Nekreslí se tu. Skoro vůbec. Teda děti, které chtějí, tak můžou, ale kdo nechce, nemusí. Náš starší tak za celou školkovou docházku vyplodil celkem dva obrázky (které mám pečlivě schované).
- Zato se tu běhá. Že někdo sundá bačkory, je jeho věc. A když uklouzne a spadne, tak asi taky. Jednou mi volali, že syn v plné rychlosti naboural do zdi a má asi otřes mozku, ať pro něj přijdu. Taky nechávají děti lézt na prolízačky bez omezení, jak si kdo věří. Občas někdo spadne. Kamarádčin syn si tak zlomil kotník. Asi je to jednodušší, než to stádo pořád usměrňovat, co všechno nesmí dělat.
- Učitelé jsou na děti extrémně milí a hlavně je nijak neomezují, neokřikují, nenapomínají. Takže se mezi sebou děti porovnají, jak umí. U nás ve školce mají některé děti pravidelně kousance (ale učitelé nesmí říct, kdo to udělal, GDPR). Známým zase v jejich školce odpoledne při vyzvedávání lakonicky sdělili, že jejich pětileťák dal pěstí do nosu dvouleté holčičce, až jí tekla krev a ať si s ním o tom doma promluví. Prostě tolerance temperamentu nadevše. Jsem ráda, že moji si nenechají nic líbit a zatím jsme žádné napadání řešit nemuseli. Mít submisivní holčičku, tak nevím nevím.
- Děti se do ničeho nenutí. Když si nechce dvouleťák obléknout v zimě na procházku bundu, jde bez ní. A rodiče starejte se pak o maroda.
- Děti běžně v kuchyňce krájí normálním velkým nožem. Na fotce jsem viděla svého syna, jak sám vrtá díru do zdi pro poličku. To mu byly 3 roky. Zatím (aspoň v naší školce) všichni přežili.
Sečteno podtrženo, hlavním motem německých školek je dítě neomezovat. Nespoutané živly se většinou nějak samy usměrní a když ne, ti submisivní můžou vždycky zkusit štěstí v jiné školce. Ti naši naštěstí zatím přežívají bez úhony. Uvidíme, co přinese škola.
