Dá se zvýšit IQ? Dětství hraje velkou roli, ale není to všechno

Inteligenční kvocient (IQ) není pevně daná biologická veličina, kterou bychom mohli přímo změřit stejně jako třeba srdeční tep nebo kapacitu plic. Jde o výsledek standardizovaného testu, který zachycuje jen určité aspekty kognitivních schopností v konkrétním čase a za konkrétních podmínek.

Právě proto může být otázka „můžeme zvýšit IQ?“ poněkud zavádějící. Neměříme totiž inteligenci jako celek, ale především ty aspekty kognitivních schopností, které lze pomocí standardizovaných testů relativně spolehlivě zachytit. Přesnější je proto ptát se jinak: mění se skutečně samotná inteligence, nebo spíše to, jak efektivně ji dokážeme využívat?

IQ testy byly původně vyvinuty jako nástroj k hodnocení či odhadu kognitivních schopností – tedy například schopnosti logicky uvažovat, rozpoznávat vzorce, pracovat s abstrakcí, řešit nové problémy nebo udržet a manipulovat informace v pracovní paměti.

IQ testy nejsou primárně zaměřeny na množství informací, které si člověk během života osvojil. Vyšší nebo nižší IQ proto samo o sobě nevypovídá o tom, zda je někdo více vzdělaný nebo si pamatuje více faktů. Znalosti představují obsah, se kterým mozek pracuje, zatímco IQ testy se snaží zachytit především schopnost tento obsah analyzovat, propojovat a využívat při řešení problémů. Zároveň však platí, že prostředí hraje určitou roli – zejména u verbálních úloh se mohou projevit rozdíly ve slovní zásobě, čtenářských zkušenostech nebo jazykovém prostředí.

Je také důležité připomenout, že IQ zachycuje pouze část toho, co běžně označujeme jako inteligenci. Zaměřuje se především na schopnosti související s logickým uvažováním, abstraktním myšlením a řešením problémů. Mnohem méně nebo vůbec však postihuje například kreativitu, sociální dovednosti, emoční regulaci, motivaci či některé další vlastnosti, které mohou být pro studijní, pracovní i osobní úspěch stejně důležité.

Z neurobiologického hlediska se na těchto schopnostech podílí především síť propojených oblastí v čelních lalocích (zejména prefrontální kůře) a temenních lalocích, které spolupracují při plánování, rozhodování a řešení problémů.

Moderní výzkum ukazuje, že inteligence má významnou genetickou složku. Studie dvojčat a rodin opakovaně potvrzují, že část rozdílů v kognitivních schopnostech mezi lidmi lze vysvětlit genetickými faktory.

Geny totiž ovlivňují řadu biologických vlastností mozku, které se podílejí na kognitivních schopnostech, například rychlost zpracování informací, pracovní paměť nebo samotnou strukturu a organizaci neuronálních sítí. To, jak se tento potenciál projeví, však závisí na prostředí, vzdělání nebo zdravotním stavu. Inteligence je tedy výsledek souhry geneticky daných vlastností a prostředí.

Dlouhou dobu převládal názor, že po dosažení dospělosti je naše IQ prakticky neměnné. Současný výzkum však ukazuje, že to není tak jednoznačné. Ačkoli platí, že jde o relativně stabilní veličinu (tedy lidé s vyššími výsledky v dětství je mívají vyšší i v dospělosti), neznamená to, že je neměnná.

V průběhu života může docházet k posunům nahoru nebo dolů, a to o několik bodů. Tyto změny souvisí s kvalitou vzdělání, zdravotním stavem, životním stylem, stresem, spánkem nebo prostředím, ve kterém člověk žije.

Jedním z důvodů, proč se kognitivní výkon může měnit, je neuroplasticita, o níž jsem psal už několikrát (například zde). V zásadě jde o to, že ačkoli většina neuronů vzniká před narozením a v raném dětství, mozek si po celý život zachovává schopnost měnit a přeskupovat spojení mezi nimi.

Právě díky neuroplasticitě se učíme nové dovednosti, osvojujeme si cizí jazyk, dokážeme řešit složitější problémy nebo se můžeme (do určité míry) zotavit po některých poraněních mozku.

Vzdělávání, intelektuálně náročná práce, čtení, studium nebo pravidelné řešení komplexních problémů mohou zvyšovat efektivitu mozkových sítí zapojených do myšlení. To však neznamená, že bychom mohli inteligenci neomezeně zvyšovat. Spíše dochází k lepšímu využití biologického potenciálu, který mozek má.

Největší vliv prostředí na naše budoucí kognitivní schopnosti je během raného dětství, kdy se mozek vyvíjí mimořádně rychle. Vznikají miliardy nových spojení a nervové sítě se formují podle zkušeností, které dítě získává.

Kvalitní výživa, dostatek podnětů, komunikace s rodiči, čtení, hra, bezpečné prostředí a přístup ke vzdělání mohou významně podpořit rozvoj kognitivních schopností. A stejně tak to platí naopak, kdy dlouhodobé zanedbávání, podvýživa či nekvalitní strava, chronický stres nebo nedostatek mentální stimulace mohou vývoj mozku negativně ovlivnit.

Právě proto patří rané dětství mezi období, kdy mohou být rozdíly v prostředí spojeny s největšími rozdíly v pozdějších výsledcích IQ testů.

Jedním z nejlépe prokázaných faktorů ovlivňujících výsledky IQ testů je vzdělání, přičemž zde nejde o samotné získávání informací. Během vzdělávání se totiž člověk učí pracovat s abstraktními pojmy, analyzovat problémy, vyrovnat se s protichůdnými informacemi a kriticky je hodnotit, hledat souvislosti a vytvářet logické závěry. Právě tyto schopnosti bývají v IQ testech nejvíce zastoupeny.

Výzkumy ukazují, že každý další rok kvalitního vzdělávání bývá spojen s měřitelným nárůstem výkonu v kognitivních testech, přičemž právě část tohoto efektu pravděpodobně souvisí s dlouhodobými změnami v mozku.

Na druhou stranu je však třeba říct, že studium samozřejmě nedokáže inteligenci vyrobit, ale poskytuje možnost rozvinout a efektivně využívat schopnosti, které člověk již má (ať to ví, nebo ne).

Praktický význam těchto schopností přesahuje samotné IQ testy. Některé výzkumy například ukazují, že nižší kognitivní schopnosti bývají v průměru spojeny s vyšší náchylností k některým typům dezinformací, pseudovědeckých tvrzení nebo konspiračních teorií. Nejde však o jednoduché pravidlo, protože na tom, čemu člověk věří, se podílejí také vzdělání, osobní zkušenosti, emoce i sociální prostředí.

Na tomto místě je vhodné zmínit tzv. Flynnův efekt, což je jedno z nejzajímavějších zjištění moderní psychologie. Tento efekt popisuje, že v průběhu 20. století (nicméně jev byl popsán v 80. letech) se průměrné výsledky IQ testů v mnoha zemích postupně zvyšovaly, kdy za několik generací mohl tento nárůst dosáhnout i několika desítek bodů.

Je zřejmé, že tak rychlá změna nemůže být vysvětlena genetikou, protože takové změny v populaci probíhají mnohem pomaleji. Zdá se tedy, že jde o důsledek kombinace lepší výživy, kvalitnější zdravotní péče, delšího vzdělávání, menšího výskytu některých dětských nemocí a rostoucích nároků moderní společnosti na abstraktní myšlení.

Je třeba říct, že v některých vyspělých zemích se tento trend v posledních desetiletích zpomalil nebo dokonce obrátil. To naznačuje, že vztah mezi prostředím a inteligencí je mimořádně komplexní.

Zajímavé je, že kdyby dnešní člověk absolvoval IQ test používaný před několika desetiletími, pravděpodobně by dosáhl výrazně vyššího skóre než tehdejší průměrná populace. Neznamená to však, že jsou dnešní lidé automaticky inteligentnější než jejich rodiče nebo prarodiče. Spíše to ukazuje, jak silně mohou výsledky IQ testů ovlivňovat podmínky, ve kterých vyrůstáme, vzděláváme se a řešíme každodenní problémy. Moderní vzdělávání i běžný život totiž kladou mnohem větší důraz na abstraktní myšlení, práci se symboly a řešení hypotetických situací než před několika generacemi.

Protože je mozek energeticky velmi náročný orgán, jeho vývoj i fungování závisí na dostatečném přísunu živin. Nedostatek železa, jódu, vitamínu B12 nebo některých dalších látek může negativně ovlivňovat pozornost, paměť a schopnost učení, zejména v období vývoje mozku. Některé nutriční deficity tak mohou mít dlouhodobé následky.

Nedostatek jódu během těhotenství a raného dětství patří mezi nejlépe doložené příčiny trvalého narušení kognitivního vývoje. Proč?

Jód je totiž nezbytný pro tvorbu hormonů štítné žlázy, které řídí vývoj mozku plodu i dítěte. Ovlivňují zrání neuronů, vznik spojů mezi nimi i proces myelinizace, tedy vytváření ochranného obalu kolem nervových vláken, která umožňují rychlé a efektivní přenosy signálů v mozku.

Na druhou stranu neexistují přesvědčivé důkazy, že by běžně propagované doplňky stravy dokázaly u zdravých dospělých významně zvýšit IQ. Pro mozek je mnohem důležitější dlouhodobě kvalitní životní styl než jednotlivé zázračné produkty.

S věkem se náš mozek postupně proměňuje a různé složky inteligence se vyvíjejí každá jiným směrem.

Takzvaná fluidní inteligence, tedy schopnost rychle zpracovávat informace a řešit nové problémy, obvykle vrcholí v mladší dospělosti a poté pozvolna klesá. Oproti tomu krystalická inteligence, která zahrnuje znalosti, slovní zásobu a životní zkušenosti, může růst ještě mnoho desetiletí.

Proto starší lidé často podávají horší výkon v úlohách vyžadujících rychlost, ale zároveň mohou excelovat v oblastech založených na zkušenostech, porozumění a odborných znalostech.

Důležitou roli hraje také takzvaná kognitivní rezerva – schopnost mozku kompenzovat změny spojené se stárnutím nebo některými nemocemi. Lidé, kteří byli během života intelektuálně aktivní, četli, řešili složité problémy a udržovali sociální kontakty, často vykazují vyšší odolnost vůči kognitivnímu poklesu.

Vyšší kognitivní rezerva je zároveň spojena s nižším rizikem demence, respektive oddálením jejího nástupu, což jsem vysvětloval v článku věnovaném Alzheimerově nemoci.

Jinými slovy, stárnutí mozku není jen otázkou času, ale i toho, jakým způsobem byl mozek za života využíván.

Pokud to celé shrneme do praktické roviny, „zvýšení IQ“ v reálném světě neznamená změnu vrozeného potenciálu, ale spíše to, jak dobře mozek dokáže fungovat v optimálních podmínkách. Některé faktory přitom mohou výkon v kognitivních testech i v běžném myšlení zlepšit o malé, ale měřitelné rozdíly.

Mezi nejlépe podložené faktory, které mohou pozitivně ovlivnit kognitivní výkon, patří dostatek pravidelného a kvalitního spánku, pravidelný pohyb, mentální aktivita, snížení chronického stresu, léčba případných zdravotních potíží a kvalitní výživa.

U zmíněného pohybu je vhodné doplnit, že aerobní fyzická aktivita zlepšuje prokrvení mozku a podporuje neuroplasticitu, což se dlouhodobě projevuje lepší kognitivní výkonností. Podobně mentální aktivita, jako je učení se novým dovednostem, jazykům nebo řešení komplexních problémů, posiluje efektivitu mozkových sítí.

Naopak dlouhodobě zvýšený stres zhoršuje pracovní paměť, soustředění i rozhodování. Významnou roli hraje také zdravotní stav, protože poruchy spánku, deprese nebo jiné obtíže mohou kognitivní výkon dočasně výrazně snížit, přičemž jejich léčba často vede k návratu na původní úroveň. V neposlední řadě je důležitá i kvalitní výživa, zejména dostatek železa, jódu a vitamínu B12 spolu se stabilním energetickým příjmem, což je klíčové především ve vývoji, ale i v dospělosti.

Mnoho lidí proto hledá způsoby, jak si zvýšit IQ pomocí různých aplikací či služeb, ovšem výzkumy většinou ukazují, že člověk se zlepšuje hlavně v konkrétních úlohách, které trénuje, zatímco přenos do obecné inteligence bývá malý nebo žádný.

Závěrem aneb co z toho vyplývá

IQ není neměnná veličina, ale ani číslo, které lze libovolně zvyšovat pomocí jednoduchých triků. Výsledné skóre odráží kombinaci genetických predispozic, vývoje mozku, vzdělání, prostředí, zdravotního stavu i aktuálních podmínek, ve kterých člověk funguje.

Moderní neurověda ukazuje, že inteligence vzniká celoživotní interakcí vrozených dispozic a prostředí. Změny v IQ skóre jsou možné, ale často odrážejí spíše změny ve fungování mozku než zásadní proměnu jeho základního potenciálu.

Zároveň platí, že každý člověk se rodí s trochu jinou biologickou výbavou, která ovlivňuje jeho potenciál v mnoha oblastech včetně kognitivních schopností. Podobně jako se lidé liší předpoklady pro vrcholový sport, hudbu nebo jiné dovednosti, existují i rozdíly v předpokladech pro intelektuální výkon. Vzdělávání, zkušenosti a vhodné prostředí nám mohou pomoci tento potenciál rozvíjet a lépe využívat, nemohou však zcela odstranit biologické rozdíly mezi jednotlivci. Proto je realističtější uvažovat o inteligenci jako o schopnosti, kterou lze do určité míry rozvíjet, než jako o vlastnosti, kterou lze neomezeně zvyšovat.

Pokud se vám moje příspěvky líbí, budu rád za sledování také na Instagramu.

Andrzejewski D, Oberleiter S, Vetter M, Pietschnig J. Increasing IQ Test Scores and Decreasing g: The Flynn Effect and Decreasing Positive Manifold Strengths in Austria (2005-2018). J Intell. 2024;12(12):130. Published 2024 Dec 23. doi:10.3390/jintelligence12120130

Margolis A, Bansal R, Hao X, et al. Using IQ discrepancy scores to examine the neural correlates of specific cognitive abilities. J Neurosci. 2013;33(35):14135-14145. doi:10.1523/JNEUROSCI.0775-13.2013

Tranel D, Manzel K, Anderson SW. Is the prefrontal cortex important for fluid intelligence? A neuropsychological study using Matrix Reasoning. Clin Neuropsychol. 2008;22(2):242-261. doi:10.1080/13854040701218410