Článek
Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón, známá světu jako Frida Kahlo, se narodila 6. července 1907 v Coyoacánu, Mexiku. Byla jednou ze čtyř dcer a její život byl naplněn dramatickými událostmi, které dokázala proměnit do jedinečné umělecké tvorby, čímž se stala ikonou 20. století.
Frida Kahlo se musela vypořádat s náročnými zkouškami již od dětství, kdy překonala obrnu. V roce 1922 se zapsala do státní školy, kde se zajímala o přírodní vědy, biologii a anatomii s touhou stát se lékařkou. Ve škole byla členkou skupiny přezdívané „Los Cachuchas“, která byla zaujatá literaturou a sociálně-nacionalistickými myšlenkami. Bylo je možné poznat podle typické čepice, kterou nosili. Z této skupiny později vzešlo mnoho lídrů mexické levice.
V osmnácti letech byla Frida vážně zraněna při nehodě, kdy se autobus, ve kterém jela, srazil s tramvají. Nehoda ji upoutala na lůžko na více než rok. Zotavovala se ze zlomenin páteře, klíčních kostí, žeber, pánve a těžkých zranění nohou. Během této dlouhé rekonvalescence musela trávit celé dny v posteli téměř bez možnosti pohybu. Nudila se a začala malovat. Na postel jí namontovali podstavec, který jí dovoloval malovat v opřené poloze, protože její pohyby byly omezené. Její první obraz byl portrét její přítelkyně Cristiny.
Nejdříve byla realistkou, malovala portréty přátel, rodinných příslušníků a květiny. Později, jako možnost vyrovnat se s intenzivními pocity ze svého zničeného těla, kreslila stále více autoportréty kombinované se snovými výjevy. Její tvorba se stala výrazem jejího vnitřního světa a bolesti, kterou zažívala.
Ve 21 letech se Frida zamilovala do mexického malíře Diega Rivery, který byl o dvacet let starší. Jejich vztah byl od počátku plný vášně a v roce 1929 se vzali. Frida a Diego byli aktivními členy komunistické strany a často se účastnili pouličních demonstrací. Jejich manželství bylo bouřlivé, plné nevěr a dramatických hádek. Milovali se a nenáviděli zároveň, záviseli na sobě, dávali si svobodu k oboustranným nevěrám, nenechávali se ničím spoutat a omezovat. Diego byl nepoučitelný sukničkář, což Fridu pochopitelně velmi trápilo. Hlavním důvodem jejich rozvodu bylo zjištění, že Diego měl tajný poměr s Fridininou sestrou. Tento skandál Fridu hluboce zasáhl a i přes obnovení manželství zůstala jejich důvěra nenávratně poškozena. V reakci na tuto zradu se Frida stala milenkou bolševického revolucionáře Leva Trockého, který žil v exilu v Mexiku. Frida trpěla i skutečností, že kvůli svému zdravotnímu stavu nemohla mít děti, což bylo důsledkem nehody v autobusu.
Frida měla svou první vlastní výstavu v roce 1938 v galerii Julien Levy v New Yorku. V roce 1940 spolupracovala na Mezinárodní výstavě surrealismu pořádané v galerii moderního umění v hlavním městě Mexika. Ačkoli se během svého života stala známou, její sláva vzrostla až po její smrti. Byla také první latinskoamerickou malířkou, jejíž obraz, „The Frame“, zakoupila galerie v Louvru. Vytvořila přes 200 olejomaleb, akvarelů a kreseb, přičemž převážná většina z nich byly autoportréty. Na otázku, proč maluje tolik autoportrétů, odpověděla: „Protože jsem tak často sama, protože já jsem subjekt, který znám nejlépe.“ Frida se vždy bránila označení surrealistická malířka, i když její tvorba k tomuto označení vybízela. Tvrdila, že nezaznamenává sny, nýbrž realitu. Malování pro ni bylo způsobem, jak se vyrovnávat s nesmírnými bolestmi, které ji od nehody sužovaly.
Frida a Diego strávili několik let ve Spojených státech, kde se setkali s mnoha významnými osobnostmi, ale nikdy se doopravdy nesžili s americkou kulturou. Frida trpěla neustálými problémy se zdravím a v roce 1947 v New Yorku podstoupila další z řady neúspěšných operací páteře, které jí však přinesly pouze nekonečné utrpení. Dalších osm měsíců strávila na lůžku, nosila ocelový korzet a proti bolesti dostávala injekce morfia, na kterém se brzy stala závislá. V roce 1950 podstoupila sedm dalších operací, které jí však nepomohly, a od té doby byla odkázána na vozík. Během svého života podstoupila více než 30 operací a brala velké množství léků. V posledním roce svého života začala Frida do své tvorby zahrnovat i marxistickou tematiku. Věřila, že její politické smýšlení ji může uzdravit a osvobodit.
Ke konci života byla závislá na morfiu a alkoholu. Krátce po své první samostatné výstavě v roce 1953 jí musela být amputována noha, což ji psychicky zlomilo a vedlo k úvahám o sebevraždě. Zemřela 13. července 1954. Její poslední zápisek do deníku zněl:
Doufám, že konec je radostný – a doufám, že se nikdy nevrátím.
Po její smrti byly její pozůstatky uloženy v urně a vystaveny v Modrém domě, který sdílela se svým manželem Diegem Riverou. Rok po její smrti věnoval Rivera dům mexické vládě, aby se z něj stalo muzeum. Dne 12. července 1958 byl Modrý dům oficiálně otevřen jako Muzeum Fridy Kahlo.
Od osmdesátých let 20. století se Fridě dostává celosvětové pozornosti, zejména v souvislosti s rozvojem feministického hnutí. Výstava uspořádaná v roce 2007 v Mexico City k příležitosti stého výročí jejího narození přilákala za dva měsíce více než 360 000 návštěvníků. Frida Kahlo se stala symbolem ženské síly a inspirací pro mnoho generací.
V roce 2002 natočila americká režisérka Julie Taymorová biografický film v americko-mexické koprodukci s názvem „Frida“, v hlavní roli se Salmou Hayek. Tento film přinesl Fridě Kahlo a její umělecké tvorbě novou vlnu celosvětové pozornosti a uznání.
Zdroje: wikipedia.org, www.csfd.cz , www.databazeknih.cz
