Článek
Nový školní rok je tady. Ať už jde o prvňáčky, kteří usedli do lavic poprvé, nebo o žáky vyšších ročníků, první otázka učitele je zřejmě pokaždé stejná: „Děti, co jste dělaly o prázdninách?“
A co se učitelé většinou dozvědí? Že děti nedělaly nic zvláštního a že prakticky celé prázdniny proseděly doma. Pravda je přitom úplně opačná.
„Mami, paní učitelka se mě ptala, co jsem dělal o prázdninách.“
„A co jsi jí odpověděl?“
„Řekl jsem, že ani nevím, asi nic.“
„Nic? Vždyť jsi skoro celé prázdniny nebyl doma!“
Nevím, jak u vás, ale moje děti se o prázdninách rozhodně nenudily.
Několik týdnů byly u babiček, chodily do knihoven, do muzeí, jezdily vlakem, k tomu jsme byli na třech kratších dovolených – dvakrát u moře, jednou na horách.
A když byly doma, vymýšleli jsme různé aktivity – chodili jsme na dětské hřiště, do vířivky a aquaparku, vyrazili jsme do zoo, na kolotoče, jezdili jsme na kole, vyráželi jsme na výlety… a bůhví, kolik jsem toho už já sám zapomněl.
Gelato v briošce nebo klasika v kornoutu - už jen to by mohlo dětem utkvět v paměti
Ale děti to vidí jako „nic“. A když si na něco přece jen vzpomenou, je to obvykle něco zdánlivě nedůležitého – třeba že viděly lučního koníka, kápla jim zmrzlina na botu nebo že je poštípal komár.
Efekt 24 hodin
Dětská paměť často funguje tak, že upřednostňuje nejčerstvější zážitky.
Když se jich někdo zeptá na dva měsíce prázdnin, instinktivně z hlavy vydolují to, co se stalo včera odpoledne, třeba koupě zmrzliny. Dětskou paměť neprobudíte obecnou otázkou, potřebuje spouštěč – třeba vizuální. Když je povezete do školy okolo muzea, vzpomenou si, že zde o prázdninách byly. Ale ráno o tom děti neměly sebemenší tušení.
Zážitků přes léto máme všichni celou spoustu, ale děti si spíše zapamatují hraní na hřišti, které máte za domem
Zatímco my rodiče se snažíme, aby měly děti z prázdnin co nejzajímavější zážitky, a stojí nás to nemalé úsilí i peníze, děti si z léta pamatují jen absurdní momenty nebo naprosté banality.
Nemám jim to ale za zlé – vjemů je prostě tolik, že si nemohou snadno vybrat ten nejlepší.
Navíc zvlášť mladší děti žijí přítomností a vůbec netouží po nabitém programu, který by musely mít nalajnovaný od rána do večera. Ke štěstí a spokojenosti jim často stačí jen chvíle klidu, koupání v rybníku nebo banality všedního života – stačí, že je tráví s námi.
Někteří rodiče na rovinu přiznávají, že tuto klasickou odpověď od svých potomků čekají, a připravují se na ni dopředu. Řešením může být třeba vedení prázdninového deníku, do kterého si děti zapisují, co všechno zažily, nebo aspoň ranní „biflování“ cestou do školy, kdy dětem připomínáme, kde byly a co všechno zažily.
Naštěstí to není soutěž, ve které musí být vítěz nebo poražený.
Západ slunce na La Palmě, který jsme si užili my rodiče. Děti na něj už ale dávno zapomněly
Na druhou stranu, ani my rodiče nechceme před učiteli vypadat tak, že byly děti v kuse dva měsíce doma a že přes léto vůbec nic nezažily. V drtivé většině případů to neplatí, ale děti budou paní učitelku přesvědčovat o opaku a letní zážitky bagatelizovat.
Mladší děti nemají ve škole moc důvodů, proč by se měly navzájem trumfovat, kdo zažil něco lepšího a kdo horšího.
Často je to spíš potřeba nás rodičů, aby bylo navenek vidět, že děti měly dokonalé prázdniny. Ty ale nejsou přímo úměrné počtu dovolených a zážitků – týkají se něčeho úplně jiného, co se slovy vlastně ani pořádně vyjádřit nedá.
Je to mix všeho možného – od zábavy přes prarodiče až po nudu a pocit nicnedělání, který děti musí o prázdninách taky zažít.
U nás doma vévodily deskové hry, čtení knih, ale i kreslení a výroba věcí z papíru. A to je často důležitější než to, zda děti letěly přes půlku světa. Drahá dovolená totiž automaticky neznamená lepší prázdniny, byť si to někteří rodiče myslí.
Dítě to vnímá úplně jinak, může být klidně více nadšené ze spaní pod stanem na zahradě za domem.
Zážitků je přes léto jednoduše tolik, že si děti všechno nepamatují. A vybaví si spíše banální věci z běžného života
Děti dokonce chtěly opakovat látku z předchozího školního roku, a tak jsme pořídili procvičovací učebnice, díky kterým po dvou měsících prázdnin všechno nezapomenou.
Navíc nemáme nijak náročné děti - oceňují výlety, dovolené u moře, ale když to kvůli nemoci nebo jiným problémům nevyjde, svět se nezboří. Hlavně že budeme spolu.
Ve finále je pro mě jako pro rodiče největší dar to, že se děti po dvou měsících těší do školy. A je úplně jedno, kolik mají za sebou táborů, akcí či pobytů u moře.
Já sám vím, že nebyly dva měsíce zavřené doma – a to je ze všeho nejdůležitější.
Zdroje:
https://www.facebook.com/reel/1754540082336963
https://www.facebook.com/Cestujzababku/posts/na-tuhle-ot%C3%A1zku-bude-v-n%C3%A1sleduj%C3%ADc%C3%ADch-dnech-tvoje-d%C3%ADt%C4%9B-odpov%C3%ADdat-zaru%C4%8Den%C4%9B-minim%C3%A1l/1702910995169716/
vlastní zkušenosti
