Místo stromů parkoviště. Děti vozíme až před školu, obezitě navzdory

Hned ze startu je třeba říci, že ne každý má školu za rohem. Spousta z nás děti do školy vozí při cestě do práce, ale i z vlastní zkušenosti vím, že někteří se auta nehodlají vzdát ani tehdy, když to mají do školy pět až sedm minut volnou chůzí.

Pohyb je absolutní základ a zvláště pro děti je extrémně důležitý, jenže co naplat. Někteří rodiče by děti dovezli autem ideálně až přímo do třídy.

Přitom by stačilo málo – když už je vozíme, neparkovat hned u školy, ale nechat je dojít alespoň těch pár desítek metrů po rovném chodníku.

U naší školy je to každé ráno docela blázinec. Na relativně úzké cestě před školou i v zákazu zastavení zastavují rodiče, aby vyložili děti. Ty vytahují aktovky z kufru, udělají pár kroků a jsou na pozemku školy.

Auta stojí vpravo, vlevo, klidně i pět za sebou v obou směrech, za nimi pak stojí další, která je chtějí předjet, ale nemohou. A když se někam vyráží autobusem, který zde stojí místo zmiňovaných aut, je to prakticky dopravní kolaps.

Možná že podobný scénář znáte i od vaší školy. Tolik rodičů vozí děti ráno přímo před budovu, jako by snad každý krok navíc dětem ublížil, že je to každé ráno zmatek nad zmatek.

Naše škola měla vloni v říjnu akci, která podněcovala děti, aby chodily pěšky. Podle zprávy, kterou rozesílali učitelé, každé šesté dítě v Česku trpí nadváhou či obezitou, přičemž každé čtvrté je vozeno do školy autem – a to se držím hodně při zemi; u městských škol je to 30 až 40 % dětí.

Tato výzva, která se odráží v projektu Pěšky městem, vznikla i na popud dopravní situace před školou, jež byla z pohledu učitelů již před pár měsíci neúnosná.

Zástupci školy prosili o omezení vození dětí do školy alespoň v onom konkrétním týdnu. Když jsem se však zeptal dcery, zda ti, které vozí rodiče, přišli pěšky, odpověděla záporně.

Akce sice běžela, ale pro rodiče se vlastně vůbec nic nezměnilo. Ani já jsem si nevšmil, že by aut ráno před školou nějak ubylo.

A tak město přišlo s radikálním opatřením. Na pozemku školy šly k zemi dva vzrostlé stromy a další dva naproti přes cestu. Proč?

Aby mohla vzniknout další dlážděná či asfaltová plocha – jako by jich v okolí nebylo málo. Parkoviště pro rodiče, kteří už konečně nebudou blokovat cestu, ale stát hezky v řadě vedle sebe.

Parkoviště přitom nebude jen jedno, ale hned dvě; kvůli tomu se musí zbourat část školního plotu (a samozřejmě postavit nový), posunout chodník a zadláždit i kus trávníku v jediném nezastavěném místě v okolí školy – v malém zeleném parčíku se dvěma lavičkami a pohledem na vzrostlé jehličnany.

Nechápou to hlavně děti, které se z oken dívaly na stromy, a teď jich tam kvůli nekázni rodičů budou o čtyři méně. Zvláště ty na prvním stupni nechápou, proč se něco takového vůbec děje - proč by někdo kácel tak pěkné vzrostlé stromy, u nichž ani nehrozí že spadnou?

Přitom řešení u této konkrétní školy existuje už dávno: stačilo by, kdyby rodiče vysadili děti 200 metrů od školy, kde pohodlně zastaví, nikomu neblokují cestu, snadno se otočí a mohou směle pokračovat do práce.

Toto místo tu je odedávna, přesto rodiče dětem nedopřejí ani oněch 200 metrů samostatné chůze – po chodníku podél cesty, kde prakticky nejezdí žádná doprava. Jedno přecházení by zajistil městský policista (u přechodů tu dříve bývali, takže v tom nevidím problém) a vše by bylo vyřešeno.

Bez milionových investic, kácení stromů a ještě by se tím pomohlo dětem. Každý krok, který denně ujdou navíc, je pro ně bonus. Ještě, když pomyslím na televize, tablety, smartphony, herní konzole, které vybízí převážně k sedavým činnostem.

Sám za sebe nechápu, že by někteří rodiče autem dojeli snad až do druhého patra a dveře otevřeli přesně před třídou 5. A. Děti do školy a školky vodím výhradně pěšky, ale i já jsem je občas vozil autem, to bez okolků přiznám. V zimě, když bylo ráno -10°až −15 °C. A to z oprávněných obav z onemocnění. I tehdy jsem však zastavil dál (tj. neblokoval provoz přímo u školy) a děti i tak musely 200 metrů ujít pěšky. Proč tak neuvažují i ostatní?

A navíc vím, jak to celé dopadne. Parkoviště se zaplní prakticky jen ráno, po celý zbytek dne tu bude zcela zbytečná „mrtvá“ plocha. Možná ještě kolem dvanácté až druhé zde zaparkuje pár aut pro vyzvedávání z družiny. Jenže ti nejmenší mají družinu úplně jinde, takže tolik aut tady zase nebude.

Pokud nebude parkování časově omezeno (musel by to ale někdo evidovat a hlídat), zaplní jej během dne rezidenti, kteří nebudou chtít zajíždět na vlastní pozemek.

Člověk je tvor pohodlný, a je to vidět i ve spoustě vesnic, kterými jsem nedávno projížděl. Auta tak stojí na hlavní cestě, kde je to neustálá kličkovaná, protože z protisměru pořád jezdí auta. Ale když se podíváte na domy, vidíte, že každý má vrata a prázdný dvůr.

Ten největší problém je jen ten, že člověk by musel vrata otevřít a zacouvat nebo zajet do nich předem. A to je pro některé zbytečná činnost. A dopady jdou vidět hlavně u dětí.

Nikdo přitom nepomyslel na to, že nové parkoviště může přimět některé rodiče, kteří s dětmi dosud chodili pěšky (nebo je posílali samostatně), aby je teď raději odvezli, protože u školy se přece konečně dá lépe zaparkovat a tak mohou ušetřit čas. V obou případech se tak parkoviště může zcela minout účinkem.

A co vy? Vozíte děti „až do kuchyně“, nebo jdou alespoň část trasy pěšky?

Zdroje:

https://peskymestem.cz/projekt/pesky-do-skoly/

https://mzd.gov.cz/tiskove-centrum-mz/studie-hbsc-obezita-deti/

https://liberec.rozhlas.cz/stale-vice-ceskych-deti-je-obeznich-ukazuji-data-pediatru-8943921

Vlastní zkušenosti a zážitky