Bitva o Bir Hakeim (1942): Rommelův legendární Afrikakorps tvrdě narazil

Poušť krátce před svítáním klame smysly. Vypadá prázdná, opuštěná, téměř mírumilovná. Ale kdo v ní někdy čekal na útok, ví, že ticho je jen předehra. U Bir Hakeimu, ztraceného bodu v libyjské pustině, se 26. května 1942 ticho rozpadlo pod pásy tanků a prvními výbuchy. Muži v zákopech se ani nepohnuli. Věděli, že od této chvíle už není cesty zpět.

Bir Hakeim nebyl městem, nebyl ani skutečnou pevností. Byl to prstenec zákopů, betonových krytů a minových polí uprostřed ničeho. Právě zde se měla rozhodnout jedna z nejpodivnějších bitev severoafrického tažení. Bitva, která nebyla o vítězství, ale o výdrž. O to, kdo vydrží déle: legendární německé Afrikakorps, nebo hrstka mužů, kteří odmítli přijmout, že Francie už do války nepatří.

Pouštní válka: krutější než fronta v Evropě

Severní Afrika byla jiná než Evropa. Žádné vesnice, žádné lesy, žádné přirozené kryty. Jen slunce, prach a nekonečný prostor, kde se chyba trestá okamžitě. Tanky zde byly králi bojiště, ale i ony se stávaly bezmocnými, když došel benzín nebo voda.

Erwin Rommel to věděl. Jeho Afrikakorps měl pověst neporazitelné síly, která útočí rychle, tvrdě a bez zaváhání. V květnu 1942 velel zhruba 90 000 mužům, podporovaným stovkami tanků a téměř absolutní převahou ve vzduchu. Jeho cílem bylo prorazit britskou obranu u Gazaly, obejít Spojence a otevřít si cestu k Egyptu a Suezskému průplavu.

Na jižním křídle této linie stál Bir Hakeim. Podle plánů měl padnout během několika hodin.

Francouzská brigáda proti legendě

Proti Rommelově mase stálo asi 3 700 Svobodných Francouzů z 1. brigády generála Marie-Pierra Koeniga. Jejich výzbroj byla značně omezená: několik desítek protitankových děl, lehké tanky, pěchotní zbraně a rozsáhlá minová pole. Žádné letectvo, žádné rezervy. Jen rozkaz vydržet.

Brigáda byla složena z mužů, kteří by se za normálních okolností nikdy nepotkali. Legionáři bez vlasti, Afričané z kolonií, evropští dobrovolníci, námořní pěchota. Někteří bojovali už v roce 1940 a pamatovali si chaos porážky. Jiní Francii nikdy neviděli. Přesto byli ochotni za ni zemřít.

První střety: plán, který selhal

Když útok začal, italské jednotky se odvážily vyjet proti francouzským pozicím přímo čelně. Před nimi se rozprostírala smrtící kombinace minových polí, zákopů a dobře umístěných protitankových děl, která čekala jako tiché pasti připravené zasáhnout první, kdo se odváží vstoupit do jejich blízkosti. Tanky najížděly na miny a explodovaly v oblacích ohně a kouře, pěchota, zmatená a pod palbou, se rozpadala na malé skupinky, které se zoufale snažily najít úkryt. Vojáci padali jeden po druhém, někteří sice stále stříleli, ale jejich koordinace byla zničena chaosem a tlakem nepřátelské palby.

Když do bojů vstoupily německé jednotky Afrikakorpsu, situace se zdála být jasnější. Jejich útoky byly lépe připravené, takticky propracované, podporované přesnou dělostřeleckou palbou a koordinovaným nasazením tanků. Ale ani tato dobře organizovaná síla nenalezla klíč k rychlému průlomu. Francouzské zákopy držely, minová pole fungovala, obránci improvizovali a vymýšleli nové způsoby, jak odrazit útok. Každý pokus o průlom byl drcen nejen palbou, ale i odhodláním obránců, kteří věděli, že jejich přežití není jen otázkou osobní cti, ale symbolem odporu celé Francie.

Rommel byl nucen uznat, že jeho původní plán selhal. Místo rychlého průlomu nastalo obklíčení.

Obležení: dny, které se táhly jako roky

Začalo systematické bombardování. Stovky náletů Luftwaffe drtily pozice obránců. Zákopy se bortily, betonové kryty se měnily v hroby. Muži žili pod neustálým tlakem. Spánek se stal luxusem, voda pokladem.

Denní příděly vody klesly na minimum. Zranění se ošetřovala v improvizovaných podmínkách, často bez anestetik. Přesto se nikdo nevzdal. Každý den odporu znamenal, že Afrikakorps stojí. Že Rommel ztrácí čas, který zoufale potřebuje.

Koenig si byl vědom ceny, kterou jeho brigáda platí. Přesto odmítal kapitulaci. Nešlo už o samotnou pozici. Šlo o symbol.

Čísla, která vyprávějí příběh

Během šestnácti dnů bojů utrpěli Svobodní Francouzi ztráty přibližně 1 000 mužů – padlí, zranění a zajatí. Každé číslo znamenalo konkrétního muže, jméno, příběh. Afrikakorps a jeho italští spojenci ztratili několik tisíc mužů, desítky tanků a byli nuceni nasazovat síly, které měly rozhodovat jinde.

Bir Hakeim se stal černou dírou, která pohlcovala Rommelovu iniciativu.

Psychologický rozměr bitvy

Pro Spojence měla obrana obrovský morální význam. Britské jednotky získaly čas k reorganizaci. Ještě důležitější však byl efekt na obraz Francie. Země, která byla v očích světa symbolem porážky a kolaborace, se znovu objevila jako bojující síla.

Charles de Gaulle později prohlásil:

„U Bir Hakeimu dali naši vojáci světu důkaz, že Francie žije.“

Nebyla to prázdná slova. Zprávy o odporu se šířily rozhlasem i tiskem. Pro Francouze doma i v exilu znamenaly víc než jakákoli diplomatická prohlášení.

Noc průlomu: chaos, odvaha a ztráty

Když bylo jasné, že další den obrany by znamenal zničení brigády, přišel rozkaz k průlomu. V noci z 10. na 11. června se asi 2 700 bojeschopných mužů vydalo do temnoty.

Poušť se změnila v peklo. Světlice osvětlovaly běžící postavy, miny vybuchovaly pod koly vozidel, kulomety kosily tmu. Někteří se ztratili, jiní padli. Přibližně 200 vojáků bylo zabito nebo zajato během průlomu. Většina však unikla.

Když Afrikakorps následující den obsadil Bir Hakeim, našel jen trosky a prázdné zákopy. Francouzi byli pryč.

Dědictví Bir Hakeimu

Z vojenského hlediska nebyla bitva rozhodující. Z historického ano. Stala se jedním z pilířů legendy Svobodné Francie. Ukázala, že čest nemusí znamenat vítězství, ale schopnost vzdorovat.

Poušť dávno pohltila stopy zákopů. Vítr zahladil krátery. Ale příběh zůstal. Protože někdy stačí několik tisíc mužů, šestnáct dní odporu a jedno zapomenuté místo, aby se změnil příběh celého národa.

Bir Hakeim nebyl místem triumfu. Byl místem, kde se Francie znovu naučila říkat ne.

Seznam použitých zdrojů:

1. Battle of Bir Hakeim [online]. Wikipedia, Wikimedia Foundation [cit. 2026-01-08]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Bir_Hakeim

2. Forgotten Fights: The Free French at Bir Hacheim, May 1942 [online]. The National WWII Museum, New Orleans [cit. 2026-01-08]. Dostupné z: https://www.nationalww2museum.org/war/articles/free-french-bir-hacheim-1942

3. MARK, Ethan. The Battle of Bir Hakeim: The Heroic Defence by Free French Forces in Libya [online]. World History Encyclopedia, 2022 [cit. 2026-01-08]. Dostupné z: https://www.worldhistory.org/article/2504/battle-of-bir-hakeim/

4. Battle of Bir Hakeim [online]. Codenames: Operations & Codenames of WWII [cit. 2026-01-08]. Dostupné z: https://codenames.info/operation/battle-of-bir-hakeim/

5. Free France [online]. Wikipedia, Wikimedia Foundation [cit. 2026-01-08]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Free_France