Článek
Bylo dusno, prales dýchal těžkým vzduchem a všude visel pach vlhké země. Malý Tainá šel tiše vedle otce, bosé nohy mu klouzaly po cestičce z červené hlíny. V náručí nesl košík s mangy a banány, které matka pečlivě vybrala, aby potěšili muže za plotem.
Když dorazili k bráně, čekali tam už tři Němci. Nejstarší měl prošedivělé vlasy a na krku těžký železný kříž. Stál nehnutě jako socha a díval se na ně pohledem, který chlapce donutil sklopit oči.
Otec udělal krok vpřed, zvedl košík a chtěl ho podat. Muž však místo toho pozvedl ruku a prudce otce udeřil do tváře. Tainá uslyšel tupý zvuk, jako když kámen narazí na kmen stromu. Otec zavrávoral a košík spadl na zem, ovoce se rozkutálelo po prachu.
Tainá chtěl vykřiknout, ale z hrdla se mu vydral jen přerývaný dech. Ucítil v ústech hořkou chuť strachu – a něco, co ještě neznal, ale co mu spálilo jazyk: nenávist. Jeden z mladších Němců se rozesmál, druhý do otce strčil, až znovu upadl. Pak nejstarší z mužů něco ostře zasyčel. Ostatní zmlkli, ale výraz v jejich očích se nezměnil: chladný, opovržlivý.
Tainá vzhlédl a za dřevěným plotem zahlédl děti. Blond vlasy, modré oči, bílé košile. Dívaly se mlčky, bez mrknutí, jako sochy. A na okamžik zahlédl za jejich zády obraz – portrét muže s krátkým knírkem, jehož tvrdý pohled byl stejně bez slitování jako ten mužů u brány.
Otec se zvedl, obličej měl od krve, ale zůstal zticha. Nejstarší Němec něco pronesl hlasem, který zněl jako úder biče. Tainá nerozuměl, ale pochopil: dnes nedostanou nic. Ani sůl, ani mouku. Jen ponížení.
Z dálky se ozval zpěv německé modlitby, dětské hlasy zpívaly čistě a tiše. „Wir sind des Geyers schwarzer Haufen…“ – slova, kterým Tainá nerozuměl, ale slyšel v nich chlad, pýchu a výsměch. Cítil, jak mu v žilách roste horký vztek. Nerozuměl slovům, ale rozuměl pohledům, které je provázely. Pohledům, které říkaly: „Nejsi člověk.“
Otec popadl chlapce za ruku a odvedl ho zpět k pralesní pěšině. Tainá se ještě naposledy ohlédl. Večerem se houpala cedule na bráně. Slova na ní neuměl přečíst, ale věděl, že znamenají hranici, kterou nesmí překročit.
Za zády nechával místo, kde se lidé s tvrdým jazykem modlili za čistotu krve – a kde krev jiných, těch „nečistých“, neměla cenu ani rozbitého manga v prachu.
Nacisté v Amazonii: Tajemství, které nezmizelo
To, co Tainá tehdy viděl skrze plaňky plotu, nebyl jen zlomek cizího světa. Byla to připomínka temné kapitoly dějin, která v džungli nezanikla s pádem Berlína.
Po druhé světové válce proudily do Jižní Ameriky tisíce nacistických funkcionářů, vojenských velitelů, ale i fanatických vyznavačů myšlenek o nadřazenosti „čisté rasy“. Někteří prchali z obav před tribunály v Norimberku, jiní sem přicházeli s nadějí, že na novém místě znovu vybudují ztracený řád. Mezi nimi byli i nechvalně známí – například lékař Josef Mengele, který dlouhá léta unikal spravedlnosti v Brazílii a Paraguayi, nebo Erich Priebke, který našel útočiště v Argentině.
V hustých pralesích Brazílie, Paraguaye a Argentiny vznikla města a vesnice, kde se mluvilo jen německy. Domy s bílými zdmi a střechami z červených tašek připomínaly Bavorsko, ale za tropickými hradbami se skrývaly i jiné relikvie: zakázané symboly, knihy s hákovými kříži a portréty muže s krátkým knírkem, jehož jméno se v těchto koloniích vyslovovalo šeptem – nebo s úctou.
Děti tam vyrůstaly odříznuty od okolního světa. Každé ráno recitovaly modlitby a zpívaly písně, které oslavovaly „čistotu krve“ – například Horst-Wessel-Lied, hymnu nacistických bojůvek. Místním indiánům byl vstup do těchto osad zakázán, na bránách visely cedule s nápisy jako „Juden verboten“ – Židům vstup zakázán. Některé z těchto zákazů přežívaly do 70. a dokonce 80. let.
Kolonie v srdci džungle
Brazilský stát Paraná byl jedním z míst, kde tyto komunity vznikly. Podobná místa ale vyrostla i v Paraguayi, zemi, která nabízela nacistickým válečným zločincům až zarážející bezpečí. Tamní vláda mnohdy přivírala oči a nové „německé kolonie“ se těšily zvláštní ochraně.
Nejznámějším a nejděsivějším příkladem byla Colonia Dignidad v Chile – uzavřená a přísně střežená komunita, kterou vedl bývalý nacista a pedofil Paul Schäfer. Uvnitř vládla tvrdá kázeň a slepá poslušnost. Děti tu žily oddělené od rodičů, týrané a vychovávané k naprosté loajalitě. Zdi kolonii chránily nejen před okolním světem, ale i před pohledem pravdy. V labyrintech podzemních kobek mizeli odpůrci režimu, někteří navždy.
Sen o Říši, která nezemřela
Proč se tito lidé uchýlili právě sem? Džungle nabízela úkryt a zapomnění. Nový domov, kde mohli dál snít sen o „tisícileté říši“, zatímco Evropa své zločiny soudila a odsuzovala.
Uvnitř těchto osad rostly děti, které znaly místní indiány jen jako „špínu“ za plotem. Pro ty za plotem byl Tainá a jeho otec pouhým stínem, nutným zlem k výměně zboží. A pokud přišel odpor, přišlo násilí – někdy úder pěstí, jindy zmizení, o kterém se raději nemluvilo.
Stíny minulosti
Dnes zůstaly jen stopy: rezavé cedule, zpola zbořené domy, zapomenuté hřbitovy s německými náhrobky. Tropická zeleň pohltila mnohé z těchto kolonií, ale vzpomínky přežily. Pamětníci mluví o dětech, které věřily, že jednoho dne jejich vůdce povstane znovu. O modlitbách za rasovou čistotu. A o násilí, které mělo držet hranice mezi „čistými“ a „nečistými“.
Tainá mezitím dospěl, ale na ten den nezapomněl. Na ránu, která jeho otci roztrhla ret. Na smích chlapců za plotem. A na vědomí, že za těmi dřevěnými plaňkami se skrývá víc než jen jiný jazyk. Skrývala se tam nenávist, která přežila oceán i válku – a zapustila kořeny hlubší než kořeny pralesních stromů.
Seznam použitých zdrojů:
1. These Were the Secret Nazi Colonies in South America [online]. Spanish Academy, 2022 [cit. 2025-06-29]. Dostupné z: https://www.spanish.academy/blog/these-were-the-secret-nazi-colonies-in-south-america/
2. German Amazon‑Jary‑Expedition (1935–1937) [online]. DW, 2020 [cit. 2025-06-29]. Dostupné z: https://www.dw.com/en/how-the-amazon-became-popular-in-the-third-reich/a-52835851
3. WILSON, Graeme. Shadow of Josef Mengele still hangs over his Paraguayan bolthole [online]. The Times, 2024 [cit. 2025-06-29]. Dostupné z: https://www.thetimes.co.uk/article/josef-mengele-nazi-war-criminal-paraguay-gssdw3p77
4. Secret Nazi Hideout Believed Found in Argentina [online]. Time, 2015 [cit. 2025-06-29]. Dostupné z: https://time.com/3753829/argentina-nazi-history-teu-cuare-world-war-ii/
