Článek
Na silnicích východního Pruska se v lednu 1945 valil nekonečný proud lidí. Ženy táhly děti, staří lidé se snažili udržet krok. Někteří vezli svůj majetek na povozech, jiní měli jen to, co dokázali unést. Zima byla krutá a silnice pokrýval sníh. Za jejich zády postupovala Rudá armáda.
Před nimi bylo moře.
Pro mnoho lidí už neexistovala cesta na západ po souši. Východní Prusko se ocitlo odříznuté od zbytku Německa a stále více uprchlíků mířilo k přístavům. Doufali, že se dostanou na loď, která je odveze do bezpečí.
V Pillau, Gotenhafenu a dalších místech se hromadily desetitisíce lidí. Čekali na lodě, které připlouvaly v době, kdy se německý stát rozpadal a fronta se nebezpečně přibližovala. Chaos byl obrovský. O tom, kdo má být evakuován přednostně, se přely různé německé úřady a námořní velení.
Nakonec se však podařilo uskutečnit největší námořní evakuaci v dějinách. Dostala jméno Operace Hannibal. Od 23. ledna do 8. května 1945 přepravily německé lodě z obležených oblastí přibližně 350 000 vojáků a téměř 900 000 civilistů.
Ale nad tím vším visela jedna hrozba. Balt. Sovětské ponorky v něm lovily německé lodě. Každá loď mohla znamenat několik stovek nebo několik tisíc zachráněných lidí.
A každá plavba mohla skončit katastrofou.
Němečtí uprchlíci se svými zavazadly, 27. února 1945.
Loď plná lidí
Jedna z těchto lodí se jmenovala Wilhelm Gustloff.
Původně měla být symbolem nacistického Německa. Byla postavena jako luxusní výletní loď pro program Kraft durch Freude a spuštěna na vodu v roce 1937. Po začátku války však její původní účel skončil. Sloužila jako nemocniční loď a později jako ubytovací plavidlo německého námořnictva. V lednu 1945 dostala nový úkol. Odvézt lidi pryč.
Dne 30. ledna vyplula z Gotenhafenu. Na palubě nebyli jen vojáci. Byli tam příslušníci námořnictva, další vojenský personál, civilisté, ženy a tisíce dětí. Pro cestující musela být chvíle vyplutí neuvěřitelnou úlevou. Konečně byli pryč z přístavu. Za nimi zůstávalo území, ke kterému se každým dnem přibližovala fronta.
Jenže loď nebyla v bezpečí. Byla uprostřed Baltu. A někde v temné zimní noci čekala sovětská ponorka.
Tři torpéda
Sovětská ponorka S-13 pod velením Alexandra Marineska hledala německé lodě. Večer 30. ledna se před ní objevil Wilhelm Gustloff a Marinesko vydal rozkaz k útoku. První torpédo zasáhlo příď. Druhé explodovalo v prostoru bývalého bazénu, kde byly ubytovány stovky žen z námořní pomocné služby. Třetí zasáhlo oblast strojovny a vyřadilo loď z provozu. Na přeplněné lodi nastal chaos.
Lidé se snažili dostat na palubu. Někteří hledali děti a příbuzné. Jiní se pokoušeli dostat k záchranným člunům. Voda pronikala do trupu a loď se začala naklánět. Venku byla hluboká noc a mráz. Kdo skončil ve vodě, měl jen malou šanci.
Wilhelm Gustloff se potopil během krátké doby. Záchranné čluny a další plavidla dokázaly část lidí vyzvednout z moře, ale pro většinu bylo pozdě. Přesný počet cestujících zůstává předmětem dohadů, protože loď byla přeplněná a seznamy neodrážely skutečný počet lidí na palubě. Naval History and Heritage Command uvádí 9 343 mrtvých a mezi nimi přibližně 5 000 dětí. Byla to nejhorší námořní katastrofa v dějinách.
A přesto evakuace pokračovala. Po potopení Gustloffa totiž v přístavech stále čekaly desetitisíce lidí.
Loď „Wilhelm Gustloff“ u nábřeží ve Štětíně, 1939.
S-13 opět útočí
O deset dní později našla S-13 další německý transport. Tentokrát se jejím cílem stal General von Steuben. Na palubě byli především ranění vojáci a zdravotnický personál, ale stejně jako u Gustloffa se mezi cestujícími nacházeli také další lidé.
10. února 1945 udeřila. Loď byla zasažena torpédy a rychle se potopila. Podle Naval History and Heritage Command zahynulo přibližně 4 000 lidí a přežilo pouze kolem 300 osob.
Během jedenácti dnů tak stejná ponorka potopila dvě velké německé transportní lodě. A přesto to nebyl důvod k zastavení evakuace.
V následujících týdnech se z Baltského moře stal obrovský evakuační koridor. Lodě připlouvaly do přístavů, nabíraly lidi a mířily na západ. Po jejich odjezdu zůstávaly na molech další davy, které čekaly na další plavidlo.
Evakuace přitom nebyla pouze záchranou civilistů. Německé lodě převážely také vojáky a vojenský personál. Některé transporty proto nebyly čistě civilními plavidly a sovětské velení je považovalo za legitimní vojenské cíle.
Právě tady je důležité pochopit skutečnou podobu Hannibalu. Na jedné palubě mohli být lidé prchající před válkou a zároveň vojáci ustupující před Rudou armádou. Evakuace byla současně humanitární katastrofou i vojenskou operací. A obojí se na Baltu odehrávalo současně.
Goya: loď, která zmizela během 4 minut
Bylo 16. dubna 1945. Válka už mířila ke svému konci, ale z východu stále prchali lidé.
Goya byla původně norská nákladní loď, kterou Němci získali během války. Teď sloužila jako transportní plavidlo. Na její poslední plavbu se nalodily tisíce lidí. Byli mezi nimi vojáci i civilní uprchlíci. Loď byla přeplněná a rozhodně nebyla stavěna pro takové množství cestujících. Přesto vyplula.
V noci ji objevila sovětská ponorka L-3. Následoval útok a dvě torpéda ji zasáhla. Tentokrát nebyl čas na organizování záchrany. Loď se potopila za méně než 4 minuty. Záchranáři později dokázali vyzvednout jen zlomek lidí. Podle Naval History and Heritage Command zahynulo přibližně 6 600 lidí a přežilo pouze 183 osob.
Tři katastrofy, které si dohromady vyžádaly více než 20 000 životů.
Uprchlíci z Východního Pruska v přístavu Pillau, 26. ledna 1945. V popředí dva válečné rybářské kutry (KFK) Kriegsmarine.
Největší námořní evakuace
Operaci Hannibal je dodnes obtížné vměstnat do jednoduchého příběhu. Nebyla to pouze záchranná akce civilistů.
Německé lodě současně zachraňovaly vojáky a přepravovaly vojenský personál. Některá plavidla proto představovala vojenské cíle. Sovětské ponorky navíc neútočily na lodě náhodně, ale v rámci války proti německé námořní dopravě. Jenže na palubách těchto lodí byli také lidé, kteří přišli o domovy a chtěli jen přežít konec války.
Válka skončila 8. května 1945. Ale pro lidi na lodích Operace Hannibal nebyl konec války okamžikem, kdy utichly zbraně.
Byl to okamžik, kdy se konečně dostali na břeh.
Seznam použitých zdrojů:
1. NATIONAL WWII MUSEUM. The Sinking of the Wilhelm Gustloff [online]. New Orleans: The National WWII Museum, 30. 1. 2020 [cit. 2026-09-18]. Dostupné z: https://www.nationalww2museum.org/war/articles/sinking-wilhelm-gustloff
2. SMITHSONIAN MAGAZINE. The Deadliest Disaster at Sea Killed Thousands, Yet Its Story Is Little-Known. Why? [online]. Washington, D.C.: Smithsonian Institution, 29. 1. 2020 [cit. 2026-09-18]. Dostupné z: https://www.smithsonianmag.com/history/deadliest-disaster-sea-happened-75-years-ago-yet-its-barely-known-why-180974077/
3. UNITED STATES NAVAL HISTORY AND HERITAGE COMMAND. H-047-1: Operation Teardrop [online]. Washington, D.C.: Naval History and Heritage Command [cit. 2026-09-18]. Dostupné z: https://www.history.navy.mil/about-us/leadership/director/directors-corner/h-grams/h-gram-047/h-047-1.html
4. UNITED STATES NAVAL HISTORY AND HERITAGE COMMAND. Victory in Europe: Germany’s Surrender and Aftermath [online]. Washington, D.C.: Naval History and Heritage Command [cit. 2026-09-18]. Dostupné z: https://www.history.navy.mil/browse-by-topic/wars-conflicts-and-operations/world-war-ii/1945/ve-day/ve-day-aftermath.html
5. WIKIPEDIA. MV Goya [online]. Wikipedia, The Free Encyclopedia [cit. 2026-09-18]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/MV_Goya
6. WIKIPEDIA. Operation Hannibal [online]. Wikipedia, The Free Encyclopedia [cit. 2026-09-18]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Hannibal
7. WILLEMS, Bastiaan. Violence in Defeat: The Wehrmacht and the German War in 1944–1945 [online]. Cambridge: Cambridge University Press, 2021 [cit. 2026-09-18]. Dostupné z: https://assets.cambridge.org/97811084/79721/frontmatter/9781108479721_frontmatter.pdf
