Článek
Nepřirozené ticho. Je to ticho čekání, ticho před bouří, kdy se i plameny loučí chvějí, jako by se bály dýchat. Hluboko v útrobách skály se třepotá světlo a mezi kapkami vody visí pach potu, kovu a strachu.
Do hlavní síně jeskyně vcházejí první postavy. Jsou špinavé, podvyživené, omotané jen do cáru látky. Jsou to ženy, dívky, sotva dospělé, některé těhotné. Oči mají sklopené k zemi, kde už na ně čeká temný kruh z kamení. Střed jeskyně, posvátný. Nebo prokletý.
Obklopují je muži – někteří ozbrojení, jiní odění jako kněží. Na čelech malby z červené hlinky, pruhy, kruhy. Jeden z nich drží dlouhou železnou čepel. Nemluví – spíš zpívá. Píseň zní jako šepot stromů, než přijdou blesky. A pak dá znamení.
První tělo padá bez výkřiku. Žena klečí, ruce rozepjaté jako k modlitbě. Čepel projede jejím krkem s takovou lehkostí, až to vypadá jako tanec. Krev stříkne na kámen. Muž vedle se sklání, políbí sochu bronzového býka a pokračuje. Další dívka, další rána. Těla jsou ukládána – některá s hlavou na stranu, jiná na záda s roztaženýma rukama. Symbolika nejasná, ale pečlivá. Vypadá to jako rituál. Nebo jatka.
Pak přijdou děti.
Nepláčou. Možná už vědí, že je nikdo neuslyší. Malá holčička, vlasy spletené do uzlu, drží v ruce hračku z kostí. Než padne, jeden z kněží jí ji vezme. Kladou ji vedle ní, jako by snad měla být vzata do jiného světa se vším, co milovala. Chlapec vedle má přeražené nohy.
Nad ohněm se pálí maso – lidské? Zvířecí? V tu chvíli už nikdo nepozná rozdíl. Plameny šlehají po stěnách jako jazyky duchů. A nad tím vším – bronzový býk. Strážce. Mlčenlivý soudce.
Poslední žena je přivedena ke kameni. Neprotestuje. Klekne, oči upírá do tmy, jako by snad někoho čekala. Ruce jí jsou useknuty a položeny na obětní mísu. Čepel ji zabije krátce poté.
A pak nastane ticho. Pravé ticho. Ne ticho před bouří – ticho po smrti.
Takto mohla vypadat jedna z nejděsivějších událostí středoevropského pravěku – masakr v jeskyni Býčí skála. Nešlo o běžný pohřeb, ale o rituál, který musel otřást i tehdejší společností. Jenže kdo byli ti lidé? A proč museli zemřít?
Archeologie hrůzy
Býčí skála se nachází v srdci Moravského krasu. V roce 1872 zde amatérský archeolog Jindřich Wankel narazil na scenerii, která mu vyrazila dech. Desítky lidských ostatků, často zohavených. Těla bez hlav, lebky bez těl. Zbytky obětního ohně. Bronzové šperky, železné zbraně, keramika, zvířecí kosti a soška býka, možná posvátného symbolu.
V hlavní síni bylo nalezeno nejméně 40 lidských těl, většinou žen. Některé nesly známky násilné smrti – sekání, bodání, lámání kostí. U jedné byly nalezeny obě ruce oddělené od těla. Mnohé kosti nesly stopy po ohni, jako by byly spalovány na místě.
Pohřeb, poprava, nebo extáze?
Tradiční výklad tvrdí, že šlo o pohřeb náčelníka, při němž byly obětovány jeho ženy, služebnictvo a bojovníci. Jenže proč ta brutalita? A proč taková kompozice těl? Některé byly úhledně srovnány, jiné rozházeny. Proč by rituální obětování probíhalo s takovou bezohledností?
Jiní badatelé navrhují temnější scénář: hromadná poprava zajatců. Pomsta? Válečný rituál? Nebo čistka uvnitř kmene? Teorie dokonce mluví o obřadu, který se vymkl kontrole – o jakémsi extatickém kolektivním běsnění, kde se víra proměnila v masakr.
A co když to nebyla poprava ani pohřeb, ale iniciační rituál, který se zvrhl? Co když šlo o zkoušku odvahy, víry či loajality, jejímž výsledkem byla smrt? „Doba halštatská (cca 800–450 př. n. l.), jakkoli pokročilá v technologii, měla ještě jednu tvář: mystickou, krvavou, smrtící.
Dnes je Býčí skála jen bodem na mapě. Ale když do ní vstoupíte, změní se svět. Vlhkost, stísněnost a cosi v kameni, co nedokáže vysvětlit žádný průvodce. Pocit, že tu něco zůstalo. Otisk události tak silné, že přetrvala staletí.
Možná se nikdy nedozvíme pravdu. Ale právě to dělá z Býčí skály jedno z nejzáhadnějších míst evropského pravěku. Ať už šlo o pohřeb, kult, nebo krvežíznivý rituál, jisté je jediné: smrt tu nebyla konec. Byla sdělením. Možná i trestem. A možná – varováním.
Seznam použitých zdrojů:
1. Mac Congail. The Secrets of Bull Rock Cave [online]. Balkan Celts, 4. října 2015 [cit. 2025-05-23]. Dostupné z: https://balkancelts.wordpress.com/2015/10/04/the-secrets-of-bull-rock-cave/
2. MACHÁČEK, Jiří. Revisiting Býčí Skála Cave (Moravia): The Early Iron Age Sanctuary [online]. Charles University Explorer, 2019 [cit. 2025-05-23]. Dostupné z: https://explorer.cuni.cz/publication/632674?lang=en&query=the+Early+Iron+Age
3. KUNA, Martin. The Phenomenon of Býčí Skála Cave in the Hallstatt Period [online]. Academia.edu, 2018 [cit. 2025-05-23]. Dostupné z: https://www.academia.edu/38304686/The_Phenomenon_of_B%C3%BD%C4%8D%C3%AD_Sk%C3%A1la_Cave_in_the_Hallstatt_Period
4. Býčí skála Cave [online]. Wikipedia, The Free Encyclopedia, bez data [cit. 2025-05-23]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/B%C3%BD%C4%8D%C3%AD_sk%C3%A1la_Cave
