Článek
Je noc po Božím hodu. Sníh se v úzkých ulicích města mění v špinavou břečku, rozšlapanou stovkami bot. Z otevřených dveří krčem se valí světlo, křik a smích, který je příliš hlasitý, příliš naléhavý. U stolu se hádají dva muži, oba opilí, oba přesvědčení, že mají pravdu. Jeden sáhne po noži. Nikdo se nediví. Je přece Vánoční čas.
O pár ulic dál se skupina mladíků potácí městem, zpívá sprosté písně a bouchá do dveří domů. Někdo vyjde ven. Padne rána. Strážný to vidí, ale odvrátí zrak. Zákon má svátek stejně jako všichni ostatní.
Takové noci se ve středověku neopakovaly výjimečně. Opakovaly se každý rok.
Dvanáct dní, kdy se nepracovalo – a proto se pilo
Středověká ekonomika byla závislá na rytmu roku. Vánoce přicházely v době, kdy už nebylo co sklízet a kdy zima uzavírala pole i cesty. Práce se omezovala, někde byla přímo zakázaná. A s absencí práce mizela i každodenní kontrola.
Dvanáct vánočních dnů bylo obdobím, kdy lidé neměli povinnosti, pouze očekávání. Očekávalo se, že budou slavit. Očekávalo se, že budou pít. Očekávalo se, že se zapojí.
Alkohol nebyl únikem – byl součástí sociální povinnosti. Kdo odmítal pít, odmítal kolektiv.
Pivo, medovina a víno jako palivo násilí
Pivo se pilo denně, ale o Vánocích v množstvích, která dnes působí neuvěřitelně. Silná vánoční piva se vařila právě pro svátky. Medovina byla symbolem hojnosti. Víno teklo při hostinách i v krčmách.
Kroniky zaznamenávají, že nejvíce opilých osob bylo zadrženo právě během vánočního období. Opilost však byla polehčující okolností, nikoli přitěžující.
Jeden anglický kazatel si ve 13. století povzdechl:
„Lidé se opíjejí na památku Kristova narození, jako by se narodil v sudu.“
Krčma jako středobod světa
Krčma nebyla jen místem pití. Byla tribunálem, kasinem, tanečním sálem i arénou. Sdílený prostor znamenal sdílené napětí. Staré křivdy mezi cechy, sousedské spory, závist i žárlivost zde vyplouvaly na povrch.
Městské soudní knihy z Londýna, Norimberku či Paříže opakovaně ukazují, že nejvíce vážných zranění nožem připadalo na vánoční dny. Nešlo o plánované vraždy. Šlo o impulz.
Pařížský kronikář zaznamenal:
„Více mužů bylo zraněno mezi Vánoci a Novým rokem než během celého léta.“
Sedláci pijící a veselící se v krčmě. Autor: Adriaen Brouwer (circa 1605/1606–1638) (public domain)
Ulice plné masek
Vánoce byly obdobím masek. Doslova i symbolicky. Lidé se převlékali, skrývali identitu, zesměšňovali autority. Masky dávaly pocit anonymity – a anonymita odvahu.
V některých městech bylo během Vánoc zakázáno nosit zbraně, protože opilí maskovaní muži byli považováni za extrémně nebezpečné. Zákazy se však porušovaly.
Maska chránila před hanbou. Alkohol chránil před strachem.
Pán neřádu a povolený chaos
Tradice Pána neřádu a Svátku bláznů měly hluboký význam. Byly pokusem společnosti říct: „Na chvíli můžete.“ Jenže „na chvíli“ se snadno měnilo v „příliš“.
Ponižování autorit, parodie církve, obscénní písně – to vše bylo tolerováno. Ale tolerance měla svou cenu. Jakmile se smích změnil v vztek, nebylo cesty zpět.
Jean Gerson varoval:
„Tam, kde se smějeme řádu, rodí se násilí.“
Hry nebyly nevinné. Zápasy bez pravidel, házení kamenů, honičky, soutěže v síle. Vše se odehrávalo na kluzkých ulicích, mezi davy opilých lidí.
Dochované městské vyhlášky zakazují konkrétní hry, protože „vedly ke zranění a smrti“. Zákazy se opakovaly, což naznačuje, že lidé se poučit nechtěli.
Ženy, děti a temná stránka svátků
Vánoční chaos nepostihoval jen muže. Prameny naznačují nárůst sexuálního násilí během svátků. Opilost a oslabená kontrola vytvářely prostředí, kde byli nejslabší nejzranitelnější.
Církevní kázání opakovaně varují ženy, aby se po setmění nevydávaly ven. Děti byly svědky násilí, které se hluboko zapisovalo do paměti.
Církev brojila proti „ďábelskému veselí“, ale zároveň si uvědomovala, že Vánoce nelze potlačit. Pokusy o zákaz selhávaly. Příliš mnoho lidí považovalo vánoční chaos za nezbytnou součást života.
Nejrizikovější dny roku
Postupně se vytvořilo tiché vědomí, že Vánoce jsou obdobím, kdy pravděpodobnost násilí prudce roste. Hlídky byly posilovány, soudy připraveny. Přesto se historie opakovala.
V Anglii i Německu byly Vánoce považovány za nejnebezpečnější období roku. Ne proto, že by lidé byli horší – ale proto, že jim bylo dovoleno být sami sebou.
Paměť temnoty
Středověké Vánoce nebyly idylické. Byly syrové, hlučné a krvavé. Připomínaly, že pod vrstvou rituálů leží lidská povaha, která se vymyká kontrole, jakmile se uvolní pravidla.
Možná právě proto dnes tak zoufale hledáme klid, ticho a mír. Protože někde hluboko v paměti Evropy zůstává vědomí, že Vánoce mohou být nejen světlem – ale i časem, kdy se svět rozpadá.
Seznam použitých zdrojů:
1. A Medieval Christmas [online]. World History Encyclopedia, neuvedeno [cit. 2025-12-24]. Dostupné z: https://www.worldhistory.org/article/1288/a-medieval-christmas/ (worldhistory.org)
2. The Hidden History of Christmas Carols [online]. Medievalists.net, neuvedeno [cit. 2025-12-24]. Dostupné z: https://www.medievalists.net/wp-content/uploads/2013/12/The-Hidden-History-of-Christmas-Carols.pdf (Medievalists.net)
3. A very medieval Christmas: what was Christmas like in medieval Reading? [online]. Reading Museum, neuvedeno [cit. 2025-12-24]. Dostupné z: https://www.readingmuseum.org.uk/very-medieval-christmas-what-was-christmas-like-medieval-reading (Reading Museum)
4. Medieval Christmas and related winter festivals [online]. Telework.ro, neuvedeno [cit. 2025-12-24]. Dostupné z: https://www.telework.ro/en/medieval-christmas-and-related-winter-festivals/ (telework.ro)
5. The Twelve Days of Medieval Christmas [online]. Medieval History, 22. 12. 2020 [cit. 2025-12-24]. Dostupné z: https://medievalhistory.info/the-twelve-days-of-medieval-christmas/ (EuroZprávy.cz)
