Článek
Vzduch je těžký a vlhký, nasycený vůní tlejícího listí a sladkého pylu. Slunce sem proniká jen úzkými pruhy, které kreslí na půdu mihotavé šachovnice světla a stínu. Každý krok je obtížný – boty se boří do měkké vrstvy ztrouchnivělých kmenů, do sítí kořenů a bahna, které jako by se bránilo vpustit člověka do svého království.
Průvodce, muž s klidným pohledem někoho, kdo tu žije celý život, se zastaví. Zvedne ruku, tiše kývne a všichni turisté se automaticky přikrčí, jako by se v podrostu skrývalo divoké zvíře. Ale jeho prst nesměřuje k jaguárovi ani k hadovi. Ukazuje na strom.
Na první pohled vypadá nenápadně – štíhlý kmen, korunovaný vějířem listů. Jenže místo aby vyrůstal pevně z půdy, stojí na desítkách kořenů, které se zvedají z hlíny šikmo vzhůru, jako by kmen spočíval na dlouhých dřevěných nohách. Je to podívaná, která působí cize i tísnivě, jako by tu příroda zkoušela pravidla, jež jinde neplatí.
„Tohle,“ promluví průvodce s lehkým úsměvem, „je palma, která umí chodit.“ Jeho hlas se nese tichem pralesa, rušen jen vzdáleným křikem opic a neustálým bzučením hmyzu. „Když se jí nelíbí stín, zvedne se a přejde tam, kde je víc světla. Kořeny na jedné straně pustí, na druhé zapustí nové. Roky trvá, než udělá pár kroků. Ale věřte, že ten strom má vlastní cestu.“
Turisté si vyměňují pohledy. Někdo se zasměje, někdo nevěřícně zakroutí hlavou, jiný si rychle pořizuje fotografii, aby měl důkaz, že viděl něco tak neuvěřitelného. A přesto je v té scéně cosi, co nedovolí pochybovat – hustý prales, záhadný tvar stromu a tichá autorita průvodce skládají dohromady příběh, který působí stejně reálně jako cokoliv kolem.
Anatomie na chůdách
Palma Socratea exorrhiza patří k těm nejpodivnějším rostlinám tropického pralesa. Její kmen nevyrůstá z půdy přímo, ale stojí na shluku šikmých vzdušných kořenů. Ty mohou mít až dva metry, sahají ven a dolů jako nohy jakéhosi pralesního pavouka.
Funkce tohoto podivného „stojanu“ je praktická: palma tak získává stabilitu v podmínkách, kde půda bývá nepevná, podmáčená a často odplavovaná. Kořenové „chůdy“ jí dovolují růst i na svazích nebo na místech, kde by jiné stromy dávno padly.
Legenda o pohybu
Právě tento zvláštní tvar vedl k legendě o tom, že palma umí chodit. Místní obyvatelé si všimli, že některé kořeny odumírají, zatímco jiné – ty, které směřují k lepšímu světlu – sílí a přebírají hlavní roli. Strom se tak postupně jakoby „překlání“ za světlem.
Domorodé kmeny vyprávěly, že palma se doslova přesouvá, aby našla své místo na slunci. V amazonské mytologii se tak stala symbolem životní houževnatosti – rostlinou, která nestrpí věčný stín, ale hledá si vlastní cestu.
Věda versus mýtus
Botanici však varují před doslovným výkladem. Strom se nepohybuje jako poutník o několik metrů ročně, jak často tvrdí průvodci. Ve skutečnosti se jeho kmen jen nepatrně „posouvá“, protože aktivní kořeny na jedné straně postupně přebírají tíhu a jiné zanikají. Na pohled to může vyvolat iluzi pohybu, ale jde spíše o evoluční trik než o opravdovou chůzi.
Studie prováděné přímo v Amazonii ukázaly, že pohyb kmene je ve většině případů zanedbatelný – spíše přeskupení opory než krok. A přesto: obraz „chodícího stromu“ je tak silný, že přežívá v turistických brožurách i vědeckých debatách.
Historie jednoho mýtu
První zmínky o „chodících palmách“ se objevují už v cestopisných denících evropských badatelů 19. století. Byli fascinováni neobvyklým vzhledem kořenů a přijímali vyprávění místních průvodců jako exotickou kuriozitu. Mýtus se šířil dál – v knižních popisech Amazonie i v pozdějších populárních článcích, které toužily zachytit tajemství neprostupného pralesa.
V polovině 20. století se pak legenda stala součástí školních výkladů o „zázračné přírodě Jižní Ameriky“. Fotografie palem na „chůdách“ byly přetiskovány v časopisech a vědecká vysvětlení se ztrácela v romantických představách.
Strom, který nás učí dívat se jinak
Palma Socratea exorrhiza se možná nikdy skutečně nepřesune o celé metry, ale její existence nás učí, že příroda dokáže klamat zrak a hrát s lidskou představivostí. To, co vypadá jako pohyb, je ve skutečnosti strategie přežití. A přesto – i když je vysvětlení racionální – pocit, že v pralese existuje strom, který se rozhodl hledat vlastní cestu, v nás zůstává.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. Radford, Benjamin. Can ‚Walking Palm Trees‘ Really Walk? Live Science [online]. 16. 1. 2012 [cit. 28. 8. 2025]. Dostupné z: https://www.livescience.com/33663-walking-tree-socratea-exorrhiza.html
2. The „Walking“ Palm Tree. Nature and Culture International [online]. 19. 7. 2024 [cit. 28. 8. 2025]. Dostupné z: https://www.natureandculture.org/directory/walking-palm-trees/
3. Debunking the myth of the walking tree Socratea Exorrhiza. Amusing Planet [online]. 2015 [cit. 28. 8. 2025]. Dostupné z: https://www.amusingplanet.com/2015/12/do-walking-palm-trees-really-walk.html
