Článek
Paříž, leden 1952. Na pátém patře americké ambasády, v místnosti s uzamčenými okenicemi, se ozývá tiché kapání vody. Muž, přivázaný k židli, má na očích pásku a na jazyku pachuť něčeho sladkého. Třese se. Neví, kde je. Neví ani, kdo je. Kolem něj stojí tři lidé — muž v obleku, lékař v bílém plášti a žena s blokem poznámek.
„Jak se jmenujete?“
„Nevím.“
„Kdo jste?“
„Já… já…“
Muž padá do bezvědomí.
Lékař se obrací k důstojníkovi CIA: „Zapsat. Subjekt po třetí dávce LSD vykazuje známky disociace osobnosti. Paměť částečně vymazána.“
Tak začíná jeden z nejtemnějších experimentů studené války — Project Artichoke, první pokus americké tajné služby zlomit lidskou vůli.
Experiment zrozený ze strachu
Rok po vypuknutí korejské války byla Amerika posedlá myšlenkou, že Sověti dokáží „vymýt mozky“ válečným zajatcům. Noviny psaly o amerických pilotech, kteří po návratu z Koreje „zapomněli“ vlastenecké zásady a začali hlásat komunismus. V Pentagonu se objevila panika: co když Sověti našli způsob, jak přepsat lidskou osobnost?
V lednu 1951 vznikl projekt BLUEBIRD, a o rok později jeho temnější nástupce — Project Artichoke. Pod vedením CIA’s Office of Scientific Intelligence (vědecké zpravodajství CIA) začali agenti hledat odpověď na otázku, která do té doby patřila do říše šílených vědců:
Lze člověka donutit, aby vraždil proti své vůli?
Zkoušky mimo americkou půdu
Oproti pozdějšímu MK-Ultra se Artichoke držel v přísném utajení — a mimo území USA. Podle odtajněných dokumentů probíhaly experimenty v západním Německu, Japonsku, Itálii a Maroku, kde CIA využívala své vojenské základny a věznice.
V jednom z hlášení z roku 1952 se píše:
„V německém Frankfurtu testujeme hypnózu spojenou s injekcí skopolaminu. Subjekt si po probuzení nepamatuje ani svou identitu. V případě potřeby může být nasměrován k eliminaci cíle.“
V Tokiu zase lékaři experimentovali s kombinací LSD a barbiturátů, aby zjistili, zda lze navodit stavy, při nichž oběť přizná utajované informace. Jinde se testovala elektrošoková terapie a umělý spánek — všechno v zájmu „národní bezpečnosti“.
Lidé, kteří se stali pokusnými objekty
Subjekty těchto pokusů nebyli dobrovolníci. Často šlo o zajatce, bezdomovce, prostitutky nebo duševně nemocné osoby, které CIA považovala za „postradatelné“.
Jeden z nejznámějších případů je zaznamenán v tzv. Artichoke Memorandum z dubna 1952. Popisuje muže z Itálie, bývalého námořníka, kterému byla aplikována kombinace drog a podrobil se několika hypnotickým seancím. Po třech dnech údajně odpovídal na otázky v různých jazycích a „vykazoval oddělení osobnostních vrstev“.
Podobné experimenty se odehrávaly i na amerických vojácích, kteří se zotavovali po bojích v Koreji. Oficiálně šlo o testování „odolnosti vůči výslechům“, ve skutečnosti o snahu zlomit lidské vědomí.
Zrození šílené myšlenky
CIA tehdy věřila, že lidská mysl je programovatelná — že existuje „spínač“, který lze aktivovat správnou kombinací chemie, hypnózy a bolesti. Cílem bylo vytvořit dokonalého agenta — člověka bez vzpomínek, bez strachu, s naprogramovaným úkolem.
V interní zprávě z roku 1953 stálo:
„Zajímá nás, zda lze pod vlivem hypnózy donutit osobu vykonat akt vraždy, aniž by si to po probuzení pamatovala.“
To byla esence projektu Artichoke — myšlenka, že svobodná vůle je jen chemická iluze, kterou lze vymazat.
Přechod k MK-Ultra
V roce 1953 převzal řízení projektů kontrolních experimentů Allen Dulles, tehdejší ředitel CIA. Artichoke byl sloučen s nově vzniklým MK-Ultra, který měl ještě širší mandát. Vědci jako Sidney Gottlieb rozšířili testy na desítky univerzit, nemocnic a dokonce i věznic v USA. Ale mnohé metody, které se později staly symbolem MK-Ultra, se zrodily právě v Artichoke.
V jednom dopise z roku 1952 je popsán experiment s LSD, který „vyvolal u subjektu totální rozpad osobnosti a amnézii trvající čtyři dny“. To byl okamžik, kdy CIA pochopila, že drogy mohou být stejně účinné jako kulky.
Odhalené mlčení
Všechny dokumenty o projektu měly být zničeny. Ale několik stovek stran přežilo v archivech CIA a byly odtajněny v 90. letech.
Čteme v nich chladné věty:
„Subjekt vykazuje silnou paranoiu. Schopen vražedného chování pod hypnózou.“
Za každou takovou větou byl člověk — někdo, kdo možná už nikdy nenašel svou identitu.
Dnes, více než sedmdesát let poté, působí Project Artichoke jako noční můra studené války. Ale jeho dědictví žije dál. Každý, kdo se dnes zabývá pojmem mind control, stojí na prahu dveří, které CIA otevřela už v roce 1951.
A za nimi zůstala otázka, která nikdy nezmizela:
Kde přesně končí věda — a kde začíná zločin proti lidské duši?
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. Central Intelligence Agency. PROJECT ARTICHOKE (CIA FOIA document) [online]. Washington, D.C.: Central Intelligence Agency, 1952 [cit. 2025-10-26]. Dostupné z: https://www.cia.gov/readingroom/document/00146151
2. CIA. PROJECT ARTICHOKE – Library for the ARTICHOKE/BLUEBIRD Project [online]. Washington, D.C.: Central Intelligence Agency, 1952 [cit. 2025-10-26]. Dostupné z: https://www.cia.gov/readingroom/docs/CIA-RDP81-00261R000300050005-3.pdf
3. National Security Archive. CIA Behavior Control Experiments Focus of New Scholarly Collection [online]. Washington, D.C.: George Washington University, 2024 [cit. 2025-10-26]. Dostupné z: https://nsarchive.gwu.edu/briefing-book/dnsa-intelligence/2024-12-23/cia-behavior-control-experiments-focus-new-scholarly
