Článek
Byla noc. Už šestý měsíc v kuse.
Lisa seděla opřená o stěnu bývalého skladu nářadí. Malá místnost bez oken, přehřátá několika bateriemi ze solárního ohřívače, sloužila jako provizorní útočiště. Vedle ní ležel Matt – technik z Nového Zélandu, s vousy čpícími po naftě, ramenem odřeným od kovového lešení a pohledem, který v té tmě svítil víc než reflektor.
Věděli, že je to proti pravidlům.
Že vztahy mezi členy posádky jsou na seznamu zakázaných interakcí. Ale v místě, kde slunce nevychází a lidské teplo se stává vzácností, přestávají mít regule smysl.
Když se dotkl její kůže, nepřipadalo jí to jako erotika. Spíš jako zoufalý důkaz, že ještě existuje.
Její tělo se po týdnech začalo znovu probouzet. Bylo to syrové, tiché, bez slov.
A bylo to skutečné. Možná víc než jakákoli data, která tu denně zapisovala do přehledových tabulek.
Antarktida jako zrcadlo člověka
Na ledovém kontinentu není kde se schovat. Ani před vichřicí. Ani před sebou samým.
Izolace je tu absolutní: žádné město za kopcem, žádná silnice domů. Jen monotónní hluk větráků a tiché mechanické tikání vlastního strachu.
Vědci, technici a zdravotníci, kteří zde tráví měsíce až roky, podléhají fenoménu zvanému psychologická hibernace. V extrémních podmínkách jejich mysl přechází do stavu jakési přežívající nečinnosti. Mizí sny, emoce otupují, slova ztrácí význam.
Nejde však jen o apatii. V některých případech dochází k úplné disociaci—člověk se přestává poznávat. Jeden z lékařů na stanici Neumayer III přiznal, že si musel denně číst svůj vlastní deník, aby si připomněl, kým je.
A právě tam, v této mezizóně mezi bděním a rozpadem, dochází ke kontaktům, které by jinde nikdy nevznikly.
Sex jako dotek přežití
Zimní tma přináší nejen nespavost a depresi, ale i zvláštní formu touhy.
Není to romantická láska. Je to hlad. Tělesný, nervový, emocionální.
Na základnách vzniká fenomén známý jako „Ice Wives“ a „Ice Husbands“ – sezónní vztahy bez závazků. Je to tiché spiklenectví, často skrývané před vedením. Vědci vědí, že se to „nedoporučuje“, ale zároveň tuší, že bez toho se zblázní.
Jeden z účastníků expedice na McMurdo popsal svou zkušenost takto:
„V noci jsme spolu leželi v chladírně. Nešlo o sex. Nešlo ani o blízkost. Jen jsme chtěli, aby někdo slyšel naše dýchání.“
I dotyk přes termoizolační kombinézu má svou sílu.
A právě ten může být rozdílem mezi psychickým přežitím a zhroucením.
Když tělo nestačí: agrese a násilí
Ale kde je napětí, vznikají i třenice. A někdy končí temně.
Na stanici SANAE IV v roce 2025 došlo k alarmujícímu incidentu: jeden z výzkumníků ohlásil fyzický útok a opakované sexuální obtěžování ze strany nadřízeného.
Evakuace nebyla možná.
Celá posádka musela zůstat zavřená v jednom komplexu dalších šest měsíců.
Psychologové mohli komunikovat jen přes satelit. Všichni věděli, co se stalo. A přesto museli dál spolupracovat. Jíst spolu. Mít společné směny.
Podobné případy nejsou výjimkou. Studie National Science Foundation ukazuje, že až 59 % žen působících v antarktických výzkumných misích zažilo sexuální obtěžování. A téměř všechny přiznaly, že o jiných případech slyšely.
Na Bellingshausenově stanici v roce 2018 bodl technik kolegu nožem kvůli hádce o knihy. Média to tehdy prezentovala jako výbuch izolace. Ale v kuloárech se mluvilo o hlubším psychickém selhání celé výpravy.
Historie mlčí, trauma zůstává
Amundsen, Shackleton, Scott—ti všichni čelili nebezpečí, ale málokdo v jejich denících mluvil o samotě.
A přesto víme, že to bylo právě to ticho, které je ničilo nejvíce.
Jeden z mužů Shackletonovy posádky po návratu z expedice opakovaně vyhledával místa bez světel a bez lidí. Jiný si v nemocnici nechal záměrně amputovat prst, jen aby se nemusel vracet.
Tato místa mění člověka. Nepromění jej v hrdinu. Ale v někoho, kdo se naučí přežívat v naprostém prázdnu—bez slunce, bez smíchu, bez doteku.
Příběhy, které zůstanou pod ledem
Antarktida není jen laboratoří klimatu. Je to laboratoř duše.
Místo, kde tělo křehne a mysl ztrácí barvu.
Kde pohled druhého člověka může být stejně nebezpečný jako sněhová bouře.
A kde jeden dotek může zachránit—nebo zničit.
Sex v těchto podmínkách není hřích. Je to biologická obrana.
Touha tu není luxusem. Je pudem.
A ti, kdo přežili polární noc, vám to neřeknou nahlas. Ale když se jich zeptáte, proč se nevracejí domů stejní, sklopí oči.
Protože některé experimenty neprobíhají v laboratoři.
Probíhají v ložnici.
Ve skladě nářadí.
Nebo tam, kde zhasne světlo a zůstane jen dech.
Seznam použitých zdrojů:
1. HOLMES, Oliver. Psychologists in touch with Antarctic base after assault allegation, South Africa confirms. The Guardian [online]. 2025-03-19 [cit. 2025-06-28]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2025/mar/19/psychologists-in-touch-with-antarctic-base-sanae-iv-after-assault-allegation-south-africa-confirms
2. HASKINS, Caroline. Real ‚Ice Wives‘ and Husbands of Antarctica: Friends With Benefits Keep the South Pole Steamy. Vice [online]. 2018-12-06 [cit. 2025-06-28]. Dostupné z: https://www.vice.com/en/article/real-ice-wives-and-husbands-of-antarctica-friends-with-benefits-keep-the-south-pole-steamy
3. AAAS. Sexual harassment plagues Antarctic research. Science.org [online]. 2023-02 [cit. 2025-06-28]. Dostupné z: https://www.science.org/content/article/sexual-harassment-plagues-antarctic-research
4. NATIONAL SCIENCE FOUNDATION. Results from the U.S. Antarctic Program's sexual assault and harassment assessment. NSF [online]. 2022 [cit. 2025-06-28]. Dostupné z: https://www.nsf.gov/geo/opp/updates/results-us-antarctic-programs-sexual-assault-harassment
