Článek
Rok se s rokem sešel a máme tu zase zápisy do ZŠ, případně do školky. U školek máte jasně rozdaný ticket, protože rozhoduje datum narození dítěte. Takže pokud máte jarní či letní dítko, tak si vyhlédněte pro jistotu soukromé školky. Nebo dejte v práci výpověď a buďte mamataxi na plný úvazek.
Škola v sídlišti, neuroly na stůl
Zápis do školy. Rodiče jsou měsíc napnutí víc, než kdyby dítě skládalo maturitu. Míst je málo a dětí přibývá skokově. Staví se stále nová a nová sídliště, ale školy a školky vůbec. Když vám za rok před okny vyroste nový developerský projekt o 600 bytech, tak si oprávněně dělejte obavy o místa pro děti.
Čísla hovoří jasně. Spádových je na cca 100 a míst v 1. třídě 60. A příští rok to bude ještě zajímavější. Dětí 130 a míst už jen 30. Neuroly do ručky a každý večer modlitbu za příznivý los pro vaše dítě.
Obec sice musí umístit každé dítě, ale rozhodně ne v blízkosti jeho bydliště. Takže v případě Prahy se počítá celá Praha, od Letňan po Zličín. Nevylosovala vás vaše spádová škola na Praze 5, s kterou máte z okna svého bytu vizuální kontakt? Nevadí, škola u Václavského náměstí má volno. Prvňáky třeba taky ochotně nabírají na Černém Mostě. Má snad někdo z rodičů čas a možnost dovážet dítě den co den na druhý konec Prahy? Asi málokdo, jestli vůbec někdo.
Losování
Modlíte se, aby se přihlásilo co nejméně dětí, aby pokud možno k losování vůbec nedošlo. Marně. Kdosi propustí na Facebook informaci, že se přece jen losovat bude. V ruce svíráte číslo, přidělené u zápisu. Proč vám jen připomíná tiket z loterie? Výhra jackpotu má sice řádově menší pravděpodobnost než výhra místa ve školní lavici, ale adrenalin to je v obou případech stejný.
Losování je hodně špatný způsob přidělení místa. O tom, jak moc je to spravedlivé a nezkorumpované by se taky asi dalo polemizovat. A když se pak rodiče dětí potkávají na ulici, z jednoho domu, jeden se dostal a druhý ne… To by si oči navzájem vyškrábali. Hned se začnou obviňovat, že měli ve škole známé, a proto je z klobouku vytáhli a je naopak ne.
Jednou se takhle na ulici dvě maminky popraly. Tehdy to tedy bylo o školku. Protože ta jedna přihlásila dítěti fiktivně pobyt v městské části, a protože dítě bylo o měsíc starší, tak se dostalo. A druhé mamince, která v městské části skutečně bydlí už několik let, se dítě nedostalo do školky.
Spádoví turisti
Středočeši to mají u škol vymyšlené lépe. Ti uvažují i délku pobytu ve spádovém území. A to v letech. Takže kdo je tam hlášený 5 let, ten je před tím, který se přihlásil teprve před půl rokem. Proč to tak nemůže mít i Praha? A holt, když se lidi stěhují, tak si musí zjistit, jestli je v okolí škola, která má místo, nebo jestli budou mít problémy. A spádoví turisti mají utrum. Ale to by zas byla diskriminace těch nešťastníků, kteří si za miliony koupí nový byt a developer jim v prospektu naslibuje, jak je škola v docházkové vzdálenosti nenaplněná. Koupí bytu a posláním dětí do této školy ji vlastně pomalu zachrání před zavřením.
Držte se!
Já nevím, kam to povede. Když vidím letošní pražské deváťáky, tak je upřímně lituji. Dostat se na střední školu, to je jsou šílené nervy. Nejsilnější ročníky. Taky jsem byla jeden ze silných ročníků. Dodnes si pamatuji, jak studenti nastupující o rok či dva později, mohli mít známky jakékoli a dostali se kamkoli, kam si vzpomněli. Mě moje vysněná volba tehdy utekla o 0,01 známky a 1 bod v testech. Strašně demotivující. Naštěstí, ty prvňáci o tom neví a nevnímají to. Ale rodiče jsou zralí na hadr na hlavu. A pak ještě přijdou ty přijímačky na střední školy a možná i stání maturita. A řešení v naprostém nedohlednu. Nebo spíš, teď už je pozdě. Vlak s řešením dávno ujel.
