Článek
Ježíš Kristus. Ikona náboženství zvaného souhrnně křesťanství. Problém je v tom, že jeho existenci na rozdíl od Budhy či Mohameda nemůžeme zatím věrohodně dokázat. A v tom případě bychom měli Bibli chápat jako sbírku starých židovských pověstí. Příběhy, které se možná staly úplně jinak než je v Bibli popisováno.
Pokud se týká samotného Ježiše, tak jeho osobností jsem se zabýval v jiném článku pod ondra3030.
Ježíš. Život. Ukřizování. Zmrtvýchvstání. Příčina. Následek. Vesmír nehraje na Kdyby. Když už se něco stane, tak se to stane. A nelze to změnit. Ani tzv. cestováním do minulosti. Uvědomujete si, že v případě vzniku jakéhokoliv vesmíru na základě opačného rozhodnutí než které jsem učinil, kolik takových jiných vesmírů by muselo být? A když do toho započítáme každého jedince, tak tak to už je opravdu mimo. Žijeme tedy v chaosu spořádaného vesmíru, ve kterém vše postupně následuje na základě předchozí události. A to, jak je popisujeme, je pouze můj názor na nějakou událost. Ovšem není a zcela logicky to nemůže být pravda. Každý může mít svůj názor a ten označit za pravdu. A proto může existovat mnoho pravd na jednu událost.
Zpět k Ježíši. Ježíš byl pouze jeden z mnoha kazatelů žijící v určité době v určitém čase. Získal mnoho posluchačů. Postupně mu však odcházeli. Nebyli ochotni jit cestou, kterou jim ukazoval. Je to cesta osobního poznání Boha. Ježíš ve své podstatě zrušil Mojžíšovo Desatero. Na svých příbězích ukazoval, že dogmata Přikázání nelze ve skutečném životě dodržovat. Vždycky záleží na dané situaci. Také posluchače vyzýval k pokání. Ovšem pokání neznamená jit se vyzpovídat, pomodlit se a myslet si, že naše hříchy jsou nám odpuštěny. Pokání znamená poznání neřesti a jejího zbavení se . To však znamená osobní změnu. Jenže lidé se nechtěli změnit. Chtěli zůstat takoví, jací byli. A to Ježiše deprimovalo. Je to v Bibli. Ježíš odcházel do ústraní. Stranil se i učedníků. Jednou i dav okřikl: Nevěřící a zvrácené pokolení, jak dlouho budu s vámi a budu vás snášet? Lukáš. Dav chtěl uzdravovat tělo. Ježíš je vedl k uzdraveni Duše. A proto je jasné, že muselo dojít ke konfrontaci. A je lepší zbavit se jednoho rebela než nechat pozabíjet dav. Tady je jasné, že Ježíš musel zemřít. A každá doba má sve druhy poprav. A v době Ježíše to bylo ukřižování. Proto přijel zcela vědomě do Jeruzaléma a ztropil buřičství v synagoze, jen aby dal veleknězům důvod k jeho zatčení, odsouzení a ukřižování.
A jsme u těch následků: Pokud by Ježíš nezemřel na křiži, pikud by byl jen jedním z mnoha kazatelů, tak by nebylo křesťanství, jak ho známe. A zcela logicky by se dějiny staly úplně jinak. A pravděpodobně by nevznikl islám. Islám nevznikl jako dobyvačné náboženství. Vznikl jako obranné náboženství arabských kmenů. Jako obrana jejich stylu života, jejich tradic a zvyků. Křesťanští evropané se začali hrnout do Svaté země a chtěli ji učinit k obrazu svému. A všechny araby pokřít a přinutit je vzdát se jejich tradic a hodnot. A vzhledem k jejich kmenovému způsobu života byli roztříštěni. Potřebovali sjednotit. Proto Mohamed jako Ježíš jako Budha odcházel do ústraní do askeze, kde se mu zjevil archanděl a zjevil mu Korán. Víru v jednoho Boha a hlavně pravidla života, která vlastně sledovala již zaběhnuté zvyky. Válečné výboje byly až to poslední. Jak jsem řekl, vesmír nehraje na kdyby. Slovo ,,kdyby'' znamená vytváření spekulací. Jenže spekulace nejsou skutečnost.
Kdyby: Kdyby Ježíš nejel do Jeruzaléma a odjel z Galileje pryč, upadl by v zapomnění. Možná by vzniklo nějaké náboženství založené na jeho odkazu. Ovšem nikdy by nedosáhlo té velikosti, které dosáhlo. Teprve jeho smrt na kříži a jeho zmrtvýchvstání z něj udělalo Ikonu. Modlu. Modlu, pro kterou jsou lidé ochotni umírat. A vážně si myslíte, že tohle Ježíš chtěl? Aby pro něj lidé umírali? To určitě ne. Život každého jedince byl pro něj svatý. Takže dějiny se staly tak jak se staly. To už nikdo nezmění. Ježíš mluvil o nekonečné lásce Boží. O lásce, kterou mají v sobé lidé pěstovat sami k sobě, k bližnímu svému i k nepříteli. To však znamená zbavení se závislosti na egu. Ego, to je ten Ďábel v nás. Ďábel, který nás nutí dělat špatné věci.
Ardžuna přišel před bojem za Krišnou: Jak můžu jít bojovat. Pohleď, vždyť jsou tam mí bratři, členové mé rodiny, známí. Jak můžu jít do boje a zabíjet je. Krišna: Ardžuno. Vrhni se do boje celým svým tělem. Ale srdce, srdce nech u mých nohou.
O tomhle mluvil Ježíš. Milujte všechny bez rozdílu. A pouze na základě stávající skutečnosti se rozhodněte a konejte. A Bůh bude s Vámi.
