Článek
Propaganda a překrucování faktů tady bylo, je a bude. Tomu nikdo nezabrání. A když vidím, co se děje dnes v mediální zóně díky rozvoji sociálních sítí, díky umělé inteligenci, díky nákupu medií miliardáři, můžeme dnes věřit v nestranost a objektivitu? Ne. Dokonce i bulvár je poplatný heslu : Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Vládnoucí garnitura vždy lidem místo míru nabízí reálného nepřítele, aby odvrátila pozornost od sebe sama. Boj SPD za čistotu české rasy, v produkci Holywoodu musí každý hrdina jít do křesťanského kostela, nepřítelem je vždy přislušník islámu, což nutně vede k rasové a náboženské nenávisti, zveličování kriminality přislušníků jiných států či náboženství či jiné barvy pleti na úkor kriminality vlastních. A to si říkáme demokracie. Je třeba si uvědomit, že ideál demokracie nikdy nebyl, není a nebude. I náš neustále propagovaný vzor řecké demokracie je pouhá iluze. I tehdy byly davy vědomě ovlivňovány, aby se přijalo rozhodnutí, které si mocipáni přáli. A máme i biblický příklad Ježíše. Když se podíváte na události po roce 1989 opravdu jsme dělali svobodná rozhodnutí ? Ani náhodou. Vemte si např. rozdělení republiky. Obyčejní lidé to nechtěli. Bylo to sobecké rozhodnutí Václava Klause, i když dosud z toho viníme pouze Václava Havla a Vladimíra Mečiara. V. Havel s tím nemohl nic dělat, stal se pouhou loutkou v politické hře, kterou nenáviděl, ale které nemohl zabránit. Že Slováci chtěli samostatný stát? To ano, ale ne většina. A co V.Klaus? Ten toho jen chytře využil, protože se Slovenska rád zbavil. A to z jednoho důvodu: Slovensko bylo zemědělské, průmyslu moc nemělo a V.Klaus chtěl budovat průmysl, zemědělství pro něj nebylo a není pro stát potřebné. Když bude průmysl, budeme mít peníze vše dovážet a kupovat si. Proč by měl valit peníze na Slovensko, když potřeboval budovat průmysl na zemědělské Moravě? Díky jeho průmyslové loby naše zemědělství málem zaniklo. Zemědělci by o tom mohli vyprávět. V každé době existuje mlčící většina. Vidíme to na účasti ve volbách. Ano, občas se tito voliči rozhodnou a jdou volit a změní předpoklady. A pak se vše vrátí do starých kolejí. Lidé si žijí vlastním životem a vláda vládne dle hesla: Volby skončili, děkujeme a zapomeňte, ale teď vládneme my. Jenže díky nějakým každoročním volbám se místo reálné politiky dělá politika populustická. Za každé vlády, proto naše zadlužení jen roste a roste. Pamatuji volby po roce 1989, předvolební sliby ve stylu snížíme si platy, náhrady, zrušíme si imunitu. A po volbách hned na první schůzi si jednohlasně zvýšili platy i náhrady a na zrušení imunity se zapomělo. Zatímco V.Havel mluvil o utažení opasků všemi, tak se utahovalo pouze u obyčejných lidí. Politici na to tak nějak zapoměli. Za mne můžu říci, že nejlepší ministr financí od roku 1989 byl jednoznačně M.Kalousek. Dostal funkci v době celosvětové hospodářské krize a díky nepopulárním opatřením naši zemi touto krizí provedl. A dnes mu většina národa nemůže přijít na jméno. Radši bude věřit koblize zdarma.
A ještě k jedné věci. Nelíbí se mi, jak dne kritizujeme herce či zpěváky za hraní v době socialismu a jak si mnozí z nich dnes sypou popel na hlavu. Je to pokrytectví. Co se stalo již nezměníte. I oni se chtěli nějak živit a kdyby to nebyli oni, byli by to jiní. Jak jsem napsal výše,každá mlčicí většina je přímým podporovatelem vládnoucí garnitury a je jedno, zda jste dělník či intekektuál. A neustálým ukazováním na ty druhé jen odvracíme pozornost od sebe. Od okamžiku přiznání vlastní zodpovědnosti. Jen se podívejte na příklad bratrů Mašínů. V.Havla uznáváme, jen psal a byl ve vězení. Bratři Mašínové si vzali zbraně a bojovali. A když bojujete, jsou mrtví. A přesto je nenávidíme. Vzpomeňte, co udělali demokratičtí francouzi po konci války ženám, které podle nich kolaborovali. A co měli dělat? Chtěli přežít a když chcete přežít, jste schopni udělat cokoliv. Jeden německý seriál, bohužel si nemůžu vzpomenout na název, vypráví příběhy pěti německých mladých lidí za druhé světové války. Byl mezi nimi jeden intelektuál pacifista. Byl odvelen a vlastní vojáci za tichého přihlížení jeho bratra ho zmlátili, protože nechtěl zabíjet. Pak se ocitli v bažinách v Rusku a nevěděli kudy kam. Bažiny, miny. A pak se rozhodl, ne sám za sebe, za kamarády. Měli sebou ruské civilisty, tak řekl, ať oni jdou včele. A tak učinili a civilisti jim čistili cestu. A v ten okmažik se změnil. Pacifista se změnil ve vražedný stroj a nástroj, jak ukázal další děj. Taky se mně nelíbí, že v TV neběží více filmů z období let 1968-1989. Teď se nezabývám propagandou v těchto filmech. Myslím na ty vynikající herce té doby, které jsme takto vědomě vymazali z paměti národa. V každé době je filmový průmysl propagandou vladnouci garnitury. Po roce 1989 jsme honem vytahovali tzv. Trezorovou tvorbu. Jenže místo ní jsme tam uzavřeli jinou tvorbu? Máme tedy čisté svědomí a můžeme opravdu s hrdostí prohlásit: My jsme skuteční demokraté. Je třeba si uvědomit, že každý zákaz přitahuje. A tak se rodí rebelové. Rebelové se rodí ze zákazů. A po čase tito rebelové vyhrají.Vzdyť to známe z vlastních rodin. Ano, někdo dodržuje pravidlo:Dědictví otců zachovej nám, pane, ale v každé rodině se najde rebel, který řekne: Jde to i jinak. A vývoj lidstva ženou kupředu rebelové, ne přitakávači.
A každá generace na sklonku svého života řekne nové generaci: Nezávidím vám. Dobře již bylo.
