Článek
V těsném závěsu za maratonem v Bostonu jsou co do stáří z novodobých pravidelných maratonských závodů například ten v New Yorku, Jihoafrické republice nebo Košicích, ale žádný z nich svým stářím ani nepřerušenou kontinuitou pořádání ten bostonský nepředčí (neběžel se pouze v roce 2020 kvůli pandemii COVID-19).
Motivace účastnit se Bostonského maratonu může být ještě intenzivnější proto, že u tohoto závodu si běžec musí své místo na startovní čáře zasloužit, tj. kvalifikovat se dobrým časem na jiném maratonu. Bostonský maraton je součástí tzv. „Marathon Majors“, tedy jakéhosi virtuálního seriálu nejslavnějších maratonů konajících se po celém světě (Tokio, Londýn, Boston, New York, Berlín, Chicago), takže jen tak někdo se tam jednoduše nedostane; i tak stálo loni na startovní čáře v Hopkintonu (stát Massachusetts) na 25 314 účastníků (nejvíce jich bylo v roce 1996, a to 36 748).
K serióznímu naplánování mého pokusu o účast jsem si potřeboval zjistit pár důležitých faktů, a to v první řadě informace o kvalifikačním okně a předpokládaném termínu registrace. Závod probíhá v půlce dubna (resp. třetí dubnové pondělí – Patriot’s Day – Den Patriotů). Kvalifikační „okno“ pro každý ročník Bostonu začíná začátkem září a končí v půli září roku následujícího, necelý půlrok před samotným závodem. Jeden příklad pro objasnění mých zběsilých formulací: Kvalifikační okno Bostonského maratonu 2023 začalo 1. září 2021 a skončilo 16. září 2022. Kvalifikační okno pro Bostonský maraton 2024 začalo 1. září 2022 a skončí v půli září 2023. A pro úplnost – vlastní registrace pro ročník 2023 proběhla ve dnech 12. – 16. září 2022. Z toho vyplývá, že v jakémkoliv roce lze teoreticky běžet v závodě, jehož výsledek (při splnění limitu) můžeme použít pro registraci na dva ročníky. To může být v konečném součtu důležité, protože i po splnění kvalifikačního limitu se běžec nemusí úspěšně registrovat. Přednost se samozřejmě dává rychlejším běžcům. Například pro rok 2021 musel být běžec své kategorie rychlejší v průměru o téměř osm minut, než byl předepsaný kvalifikační čas, aby se „vešel“ do startovního pole. Začátek září by vzhledem k takto nastaveným podmínkám tedy měl být hlavní cíl mého veškerého úsilí.
A teď k těm časům – na jakou výkonnost budu vlastně trénovat? Níže je aktuální tabulka kvalifikačních časů pro ročník 2023:
Tabulka 1: Kvalifikační limity Bostonského maratonu (aktuální k 2022)
Momentálně mi je 31, žena nejsem, takže odtud plynou již v minulém příspěvku zmiňované tři hodiny. Níže ještě pro úplnost tabulka počtu nepřijatých přihlášených v posledních deseti letech.
Tabulka 2: Počet kvalifikovaných nepřijatých na Bostonský maraton
*čas, o který průměrně potřeboval běžec své kategorie být rychlejší než oficiální kvalifikační čas, aby byl přijat do startovního pole
Pro ročník 2023 byli přijati taktéž všichni kvalifikovaní běžci, kteří se přihlásili (tedy stejná statistika jako pro ročník 2022). Podobný trend v následujících letech raději nepředpokládám. Je dost dobře možné, že se lidé po pandemii budou moci účastnit více kvalifikačních závodů, a tím opět zvýší počet přihlášek, a tím také počet odmítnutých.
Vtip je v tom, že tyto „rozdílové časy“ logicky nemůžou být stanoveny předem, tedy dokud nebude uzavřena registrace a nebudou zkontrolovány a započítány všechny přihlášky. Proto do kvalifikace na Boston musíte jít poněkud naslepo: nikdy nebudete přesně vědět, o kolik rychleji běžet, než je oficiální kvalifikační čas pro danou kategorii.
Výše zmíněný „kvalifikační polštář“ tedy raději do svého výpočtu ideálního času zahrnu také. Dostávám se tím na čas zhruba 2 hodiny a 50, možná 55 minut. To bychom měli.
Teď už „jenom“ najít závody, na kterých budu mít možnost pokusit se čas zdolat. Podle pravidel musím dodat čas závodu na vzdálenosti certifikované jako tzv. úplný maraton. Ačkoli Bostonská atletická asociace (pozn. BAA – Boston Athletic Association) neurčuje, které konkrétní závody splňují kvalifikační standardy, mnou dodaný čas musí být z trati certifikované americkou atletickou organizací (USATF), Asociací pro mezinárodní maratony a závody na dálku (AIMS) nebo ekvivalentním národním řídícím orgánem pro dálkové běhy platnými ve státě, kde se závod konal.
Vybruslím z tohoto následovně: USATF logicky působí v USA, tam jezdit na kvalifikační závody opravdu nebudu. Taky si nehodlám troufat a střílet od pasu, které že to národní orgány by mohly být ekvivalentem výše zmíněných certifikačních organizací. Zbývá tedy AIMS.
Naštěstí AIMS vede přehledný kalendář závodů (nejen maratonů) na http://aims-worldrunning.org/calendar.html, který i průběžně aktualizuje. A závodů je opravdu dost.
Minule jsem nakousnul téma naplánování závodů na sezonu. Rozhodl jsem se zařadit jarní a podzimní „vrcholy“ sezóny, abych do roku 2023 dostal co nejvíc maratonů. Vzhledem k nutnosti zkombinovat termíny s neběžeckými volnočasovými aktivitami bylo plánování poměrně náročné; trvalo to více než týden. Nakonec jaro dopadlo následovně:
- 2.4.2023 vyzkouším formu na Berlínském půlmaratonu,
- 23.4.2023 první ostrý test na Krakovském maratonu a
- 7.5.2023 druhý pokus na Pražském maratonu.
Otázkou však stále zůstává, kolik maratonů za rok i s kvalitní přípravou, byť ji nehodlám podcenit, zvládnu. Jakmile začnu trénovat a nebudu dostatečně trpělivý a nebudu zvyšovat zátěž postupně, může se stát, že tělo přetížím a zraním se. Může se také stát, že jsem si závodně první část sezony příliš tzv. „naložil“. To všechno se uvidí – podzim tedy nechávám prozatím otevřený.
Plán na jaro je tedy jasný a teď je potřeba začít se naplno věnovat předepsanému tréninku. O tom v příštím díle.
A jaké závody poběžíte na jaře vy?
-------------------
-------------------
Předchozí díl:
Následující díl:
