Cesta na Bostonský maraton, část 3 – Bez tabulek to nepůjde

Proč se honit, riskovat zranění a opouštět komfortní zónu, ten zajetý a prověřený stereotyp?

Protože civilizace tak, jak ji dnes známe, taky nevznikla z gauče. Musel se najít někdo, kdo vykročil jako první vpřed a vedl ostatní v cestě plné překážek a diskomfortu za poznáním a pokrokem. A tohle mám neustále na mysli, každé ráno, když vstávám, i když bych raději zůstal v posteli. Před každým tréninkem, kdy dvacet minut zírám na připravené běžecké oblečení a boty, venku je pod nulou nebo prší a nechce se mi tam. Pokaždé, když mám při tréninku příliš unavené nohy a nemám chuť pokračovat. Svým běháním sice neměním svět, ale můžu změnit svůj vlastní přístup, a tím inspirovat lidi kolem sebe.

Pocity nepohodlí je třeba přetavit v žádoucí rutinu tak, aby se místo ležení v posteli stalo stereotypem to, že člověk vstane a automaticky, bez zdržování v podobě zbytečného přemýšlení, se ve stanovený čas začne chystat na běh. A za tím účelem je potřeba udělat v životě pár změn obecnějšího charakteru. Vše pak jde o poznání snáz.

Jak jsem na to šel já?

První věc, kterou jsem musel udělal, bylo realisticky zhodnotit, jak na tom jsem a kolik času budu potřebovat na adekvátní trénink. Mé aktuální „osobáky“ (nejstarší z nich dosažený zhruba před rokem a čtvrt):

Dá se zjistit, co to dohromady utváří za odrazový můstek? Určitě ano.

Z tabulky výše (zdroj zde) se dá odvodit, že dle mého nejlepšího (a také nejnovějšího) výsledku – z desetikilometrového závodu – bych teoreticky mohl být schopný maraton pod tři hodiny zaběhnout už teď. Jak jsem ale psal už dříve, hodil by se mi čas ještě rychlejší (cca 2 hodiny a 50, možná 55 minut), a navíc se určitě nebudu jen tak nazdařbůh o něco pokoušet bez přípravy.

Jak jsem už zmínil ve svém prvním článku, rád bych se na maraton v Bostonu kvalifikoval v průběhu roku 2023 nebo 2024. Milé překvapení - podle zjištění z tabulky výše existuje jistá (i když pravděpodobně ne velká) šance, že by se mi to mohlo podařit už letos. Na jarní vrchol sezóny bych cílit nechtěl, abych si ze zbytečné netrpělivosti nepřivodil nějaké zranění. Situaci mi trochu komplikuje fakt, že ještě nebyla zveřejněná informace o konci kvalifikačního okna pro Boston rok 2024 (obvykle cca polovina polovina září). Pokud tedy chci potrénovat ještě v létě, jít na podzim zkusit ještě jeden maraton a zároveň být tím podzimním maratonem v rámci kvalifikačního okna pro Boston 2024, budu se muset zúčastnit nějakého maratonu někdy na začátku září. Dobré vědět.

Dále - aby byla reálná šance, že budu na podzim atakovat vysněný čas, vytvořil jsem si tabulku, kterou budu využívat jako tréninkový plán, do kterého budu zapisovat předpokládané dílčí cíle. Můj finální cíl je sice jasný, nicméně i dílčí úspěchy a zlepšení mohou dostatečně motivovat a povzbudit, abych ve svém snažení nepolevil – zvlášť pokud předpokládám opravdu dlouhou cestu. Jak se říká, Řím taky nepostavili za den, že. Do hlavičky plánu jsem si tedy časy z odpovídajícího řádku tabulky výše zaznamenal, abych je měl každý den na očích. Pod tím poté bude vlastní tělo plánu.

Vzhledem k faktu, že 7. 5. 2023 (datum pražského maratonu) beru jako vrchol jara, trénink aktuálně směřuji k tomuto datu. Můj cílový čas na maratonu v Praze jsem si stanovil na 3:15.

A konečně - tréninkový plán budu průběžně porovnávat s reálnými výsledky v samostatném běžeckém deníku. Tento deník si vedu již od roku 2014 - donedávna nicméně sloužil pouze ke sledování velice jednoduchých metrik - jako jsou vzdálenost a tempo (rychlost). Pokud se chci opravdu zlepšovat a seriózně svůj postup sledovat, do deníku si v rámci důležitějších běhů musím začít zapisovat i další metriky, jako jsou kadence, srdeční frekvence, ale i jak jsem se během tréninku cítil a co jsem před tím jedl, kolik jsem toho vypil a třeba taky to, jak jsem v noci spal. Na pomoc si k tomu vezmu ještě chytré sportovní hodinky Garmin, které jsem si pořídil už před pár lety (tehdy ještě spíš jen pro radost), a Stravu, webovou a mobilní aplikaci, která pomáhá zaznamenávat údaje z atletických aktivit. O všem se dopodrobna pobavíme v dalších dílech.

Sledovat všechny tyto údaje se může zdát přehnané, ale v mých očích je to nezbytné. Toto je totiž ten hnací motor - jsem schopen sledovat, jak se malými krůčky dostávám vpřed.

Zodpovědně trénuji a vše dokumentuji také proto, aby závodní den pro mě už byl jen známý přítel. Díky všem těm tabulkám a důsledné přípravě budu vědět, kolik hodin před závodem mám vstát (a hlavně kdy jít den před tím do postele), co a kdy jíst před závodem a v jeho průběhu, kolik toho vypít, jaké zvolit tempo a jakou kadenci, abych ušetřil ze začátku co nejvíce sil, nebo třeba kdy se v průběhu závodu mentálně připravit na bolest. Toto všechno si vyzkouším už v průběhu tréninku a na konci mi z toho celého vypadne pár údajů, na které se budu moci spolehnout, kterým budu věřit a díky nimž budu v den D o mnoho méně nervózní.

Všechno vlastně musí být už předem tzv. nalajnované. A pak už mi zbyde jen postavit se na start.

Má někdo z vás zkušenost s vedením obdobných běžeckých statistik? Pokud ano, budu rád za jakékoliv tipy v komentářích.

-------------------

INSTAGRAM | STRAVA

-------------------

Předchozí díl:

Následující díl: