Článek
Domácí maraton v Praze je pro mě (a věřím, že i pro ostatní české běžce) vždycky něco speciálního. Já jsem si ho letos moc užil - a to nejen proto, že mě tentokrát přijela podpořit skoro celá rodina, ale i kvůli tomu, že se mi celkem nečekaně podařilo dostat se s celkovým časem pod tři hodiny (což byl můj dlouhodobý cíl).
Upřímně - vůbec jsem nečekal, že ze sebe takový výkon dostanu 14 dní po maratonu v Krakově. Ke konci závodu už jsem samozřejmě byl docela vyčerpaný, ale bylo vidět (a cítit), že mám naběháno. Zimní poctivě naběhané kilometry se ukázaly být opravdu klíčové. V kombinaci s pravidelným posilováním mi pomohly posunout se výkonnostně na úplně jinou úroveň. Ale to rozeberu detailně někdy později. Obecně řečeno se mi tentokrát po ¾ závodu běželo velice lehce a silně. Dokonce by se dalo říct, že tato část závodu byla z mého pohledu docela nudná. Za zmínku snad stojí pouze to, že se mi před půlkou udělalo malinko zle od žaludku, a tak jsem na občerstvovacích stanicích přestal brát plánované banány a začal brát ISO drinky.
Hned po startu jsem se chytil skupinky, která běžela jemně pod 4:00 min/km. Vybíhal jsem ze začátku koridoru B, a tam se to velice rychle roztrhalo. Docela jsem si za svoje rozhodnutí nasadit si hned na začátku laťku tak vysoko vnitřně spílal, ale neustále jsem si kontroloval tepovku a ta říkala, že můžu. Půlku jsme měli něco přes 1:25. V hlavě se mi honily všemožné nadávky na svou vlastní osobu, ale uzavřel jsem to tím, že se mi běží dobře, nechci běžet sám a není proč se šetřit.
První smyčka přes Karlín, přeběh do Podolí a smíchovská obrátka tak utekly jako nic. Do druhé smyčky přes Holešovice a Karlín jsem vbíhal docela čerstvý, nicméně jsem začal pociťovat menší celkovou únavu, a na dalších občerstvovačkách jsem musel naši skupinu relativně obtížně dobíhat. Malinko jsem tedy zpomalil, abych se úplně neutavil, a za Vltavskou nechal skupinu skupinou. Pořád jsem totiž běžel na nějakých 2:50, což jsem sice chvíli nevěřícně vnitřně zpracovával, ale pak jsem si řekl, že se budu snažit ve výsledku tomuto času maximálně přiblížit a současně minimalizovat riziko jakékoli krize. Své původní skupiny jsem se mohl držet i dále, ale usoudil jsem, že než abych někde v Karlíně zkolaboval a nedokončil, chci zkusit atakovat kvalifikační čas. Rodina mě navíc očekávala u Právnické fakulty, takže alespoň tam jsem se musel dostat.
Nicméně jsem si pro jistotu chtěl na povzbuzení dát nouzový kofeinový gel, který jsem u sebe měl. Náběh na Libeňský most po šestatřiceti kilometrech není dvakrát příjemný (vyzkoušeno v minulosti již 2×). Ten zatracený gel jsem nakonec otevíral téměř dva celé kilometry. Nikdy jsem si jej během tréninku nevyzkoušel, a tak jsem přesně nevěděl, jak se do něj dostat. A to se mi muselo stát zrovna teď! Ano, vím přesně, co si pomyslíte, a musím vám dát za pravdu - byla to moje blbost a měl jsem si ho předtím vyzkoušet. Můj problém spočíval v tom, že bezpečnostní uzávěr jsem sice sundal raz dva, ale šroubovací uzávěr nešel dolů ani za nic na světě; nakonec jsem ho ze zoufalství musel ukousnout. To mi samozřejmě chvíli trvalo, a pravděpodobně také sebralo víc sil, než bych chtěl. Připočítejme k tomu psychické vypětí, v důsledku toho všeho jsem začal zpomalovat. V tu chvíli jsem to kroutil maximálně za 4:20 min/km. No nebylo to nic příjemného, Karlínem jsem se stejně jako již dvakrát v minulosti protrápil. S 2:50 jsem se tak poměrně promptně rozloučil, ale hlavní bylo, že jsem pořád mohl pokračovat. Udělal jsem rychlý propočet, a zjistil jsem, že i kdybych zpomalil až na 5 minut na kilometr, pořád to mám ve svých rukou. Respektive v nohou.
Asi někde na Františku, tj. necelé dva kilometry před koncem, se mi energie zase vrátila. Ve finiši jsem se do toho naposledy maximálně opřel, co to šlo, a při proběhnutí cílem jsem jenom matně zaregistroval, že můj celkový čas začíná dvojkou. Vzápětí jsem si jako v mrákotách zastavil hodinky a nechápavě kontroloval čas - 2:51:45. V cíli si mě odchytil kamarád a kolega běžec Mára, který prý doběhl jen malou chvilku přede mnou - běžel za 2:47. Přijde mi to úplně neuvěřitelné, vždyť v tom Karlíně jsem běžel tak pomalu!
Později odpoledne všechno kontroluju ještě minimálně desetkrát. Čekám, že ten čas se ještě nějak změní na nějaký pomalejší, ale to pořád nepřichází. Všichni, kdo mě ten den sledovali, mi gratulují. Nějakým obloukem mi dochází, že jsem o 8 minut překonal kvalifikační čas na Bostonský maraton. Nestíhám děkovat, jak jsem z toho všeho hrozně zmatený a poplašený.
Když se nad tím vším zamyslím, musím poděkovat vám všem. Rodině, partnerce, mé běžecké rodině, kamarádům, vám čtenářům. To vy mě také neustále tlačíte dál, aniž si to třeba plně uvědomujete. Za poslední tři čtvrtě rok jsem udělal neuvěřitelný výkonnostní skok - a všichni z vás na něm mají své přičinění.
Děkuji našim, bráchovi a celé mé rodině, že kdykoliv přijedou na jakýkoliv závod, musí se spokojit s tím, že mě vidí při běhu maximálně deset sekund.
Děkuji mé partnerce, že má se mnou nekonečnou trpělivost.
Děkuji kamarádovi Michalovi za sakra dobrou kondiční přípravu.
Děkuji své běžecké rodině (vy víte) za neustálou motivaci.
A všem ostatním za vaši podporu a pozitivitu.
Co bude dál? Dám si trochu pohov. Nechám nohy malinko odpočinout, snížím o trochu týdenní objem a připravím se na trail. Na konci května běžíme 250 km štafetu v Českém ráji, tak budu rád, když tam také něco předvedu. Objedeme rodinu, zajedeme na dovolenou. Dám si pivo. A podívám se třeba v klidu na hokejové mistrovství světa.
A v létě se vrátím zpátky do tréninku. Pořád jsem přihlášený na zářijový maraton do Münsteru, který rozhodně nehodlám odchodit. Začínám pomýšlet na čas 2:45, ale ten bude chtít mnohem lepší přípravu než doposud. Je to velká výzva a já se do ní rád pustím.
Na podzim si podám přihlášku na Bostonský maraton, a uvidím, jestli mě na běh v roce 2024 vezmou. Vzhledem k tomu, že v letošním roce (a také v roce 2022) brali všechny přihlášené, kteří splnili kvalifikační kritéria, mám velkou šanci, že si budu moct maraton v Bostonu zaběhnout už příští rok. Může se ale stát, že zájemců bude víc a v ten moment by se podmínky mohly změnit. Jakýmkoli lepším kvalifikačním časem tedy své šance samozřejmě zvýším. Prozatím jsem ale svůj tah odehrál.
Držte mi dál palce.
----------
----------
Předchozí díl:
Následující díl:
