Článek
Do Finska jsme se s partnerkou vydali trávit delší dovolenou, na jejímž začátku jsme si „odbyli“ Helsinky a můj maraton. Zbytek volna jsme měli v plánu objet pár finských jezer severně od hlavního města. Taky jsem doufal, že zdejší maraton bude rovinatější (byl jsem daleko od pravdy) a počasí (alespoň teplota) by mohlo být umírněnější (to se také minulo, kromě té teploty). To kdybych náhodou prahnul po nějakém osobáku.
Přímý let mezi Prahou a letištěm Vantaa v Helsinkách stál kolem šesti tisíc na osobu (resp. taková byla cena před půl rokem, když jsme letenky kupovali). V ceně bylo zahrnuto 23kg odbavené zavazadlo. Let také netrvá dlouho (cca 2 hodiny).
Celkově nás Helsinky dost uhranuly. Velice příjemné a uvolněné městské prostředí, velice čisté a udržované. Moderní prvky v kombinaci s historickými stavbami (zejména katedrály a jiné náboženské stavby) nerušily celkový dojem. Spousta parků a promenád. A kde se dalo, rekonstruovalo se. Hromadná doprava jezdí, jezdí čistá a jezdí spolehlivě. Nejvíce jsme najezdili místní tramvajovou úzkorozchodkou. Některá tato vozidla tam dokonce jezdí pod značkou Škoda. Kdybych psal cestopis, určitě bych vám toto město doporučil navštívit. Město bude perfektně vyhovovat mladším introvertům - interakce s místním obyvatelstvem se neočekává, ale když už k ní dojde, je milé zjistit, že všichni umí alespoň trochu anglicky (včetně zaměstnanců supermarketů apod.).
Nyní k závodu samotnému. Startovné stálo 60 EUR. Registroval jsem se již počátkem tohoto roku přes webovky. To je totožná částka, jako kdybych stihnul první registrační vlnu na maraton v Praze. Za mě jsou nicméně tyto dva závody nesrovnatelné hlavně v tom, jak se zabezpečuje trasa pro běžce. Závod v Helsinkách se běžel za plného provozu, po cyklostezkách a mnohdy relativně úzkých chodnících, a přes silnice se běželo přes dobrovolníky hlídané přechody, což ne vždy probíhalo plynule. Mnohdy jsem se v některých situacích na přechodech necítil vůbec komfortně - opravdu se mi po třiceti kilometrech celkem intenzivního běhu těžce vnímá, zda se nervózní řidič do křižovatky rozjede (a tím mě a jiné běžce potenciálně ohrozí) nebo ne. Když vidím, že i u nás dokážeme vybrané části hlavního města na půl dne kompletně dopravně zastavit, věřím, že by to šlo i tady, a cítili by se pak možná lépe jak běžci, tak řidiči, kteří vzhledem k absenci náležitého značení očividně vůbec netušili, že se nějaký maraton koná.
Ostatní věci ale hodnotím kladně! Dostatek toalet a i občerstvovaček. Ty byly vybavené naprosto v pořádku. Já jsem bral jen vodu a ionťáky, ale někde jsem si všimnul i nějakých potravin v pevnější formě. Občerstvovačky byly rozmístěné standardně cca po čtyřech, pěti kilometrech od sebe. Trasa byla ale jinak postavená krásně. Běželo se jak centrem, tak i přístavem a mnoha parky a myslím, že co se týče bohatosti a „koukatelnosti“ tratě, byl to asi nejhezčí maraton, jaký jsem kdy běžel. A to i přes to, že maratonci běželi jeden velký, půlmaratonský okruh a dva stejné cca desetikilometrové okruhy k tomu.
Navíc současně, či téměř současně s námi startovali běžci na půlmaraton a deset kilometrů. To si myslím, že by za normálních okolností vůbec nevadilo, jenže v tom okruhovém a úzkém chodníkovém pekle jsem byl několikrát pomalejšími běžci zablokovaný. Je-li závod organizovaný tímto způsobem, tím spíš bych si jako organizátor dával pozor na šíři tratě. Pomalejším běžcům jsem to samozřejmě kazit nechtěl a nějak je nevybíravým oběhnutím ohrožovat, takže jsem je předbíhal, až když se mi udělal pořádný prostor. To mě však kolikrát docela zbytečně zdrželo. Partnerce se poté ještě několikrát povedlo být svědkem (dokonce i natočit na video), kterak autobus MHD nejednou kompletně zablokoval běžcům trasu a několik běžců muselo několik sekund stát na místě.
Celkově si však ale myslím, že se mi závod povedl (čistý čas 2:53), a to i přes to, že jsem za půlkou musel na záchod. Od začátku jsem se cítil opravdu silný a trpělivě běžel s klukama kolem 4:00 min/km. Foukal místy dost silný vítr, takže nebyl žádný prostor na machroviny, a schovával jsem se, co to šlo. Předek naší skupiny se po desátém kilometru nějak protrhl - přišlo mi, že chlapi chtějí závodit už od začátku. Já jsem si vnitřně ťukal prstem na čelo a běžel dál to svoje. Někde ale v těch místech jsem začal cítit první píchání ve střevech, které se během chvilky proměnilo v dost nepříjemné a hlavně urgentní. Měl jsem dvě možnosti - zpomalit (což ale negarantovalo, že problém zmizí), nebo si udělat zastávku na mobilních záchodech. Rozhodnout jsem se musel rychle, a především dříve, než to střeva rozhodnou za mě.
Spočítal jsem si, že bude jistější vyřešit to „z jedné vody načisto“. Jenomže jsem nejprve musel najít prostory k tomu určené. Naštěstí jsme právě dokončovali první velký půlmaratonský okruh a vraceli se ke startu/cíli, kde se nacházelo zázemí. Ještě zbývalo oběhnout takovou dvoukilometrovou smyčku. No, zkrátím to - v té smyčce jsem už dost trpěl. Sotva jsem uviděl záchody, vběhl jsem do prvního volného. Po chvíli akce jsem zjistil, že zrovna v mém chybí (došel) toaleťák. Česky jsem si hezky jadrně ulevil a vytáhl z kapsy svůj jediný papírový kapesník, který jsem tam měl připravený na utírání nosu. Naštěstí k nezbytnému očištění postačil, natáhnul jsem kraťase, nakydal si na ruce dezinfekci, rozrazil dveře a běžel dál. Po cestě jsem ještě rozmazal dezinfekci po rukách a zavázal šňůru od kraťasů. Po chvíli jsem omrknul čas - ztratil jsem 2 minuty, 9 sekund. Rychleji jsem se snad v životě nevyprázdnil.
Ale musím říct, že se mi poté běželo krásně. A to až do finiše. Jediné výrazné zpomalení jsem zaznamenal v posledním kole v přístavu, asi 3 kilometry před cílem, kde teda foukalo jako blázen. Normálně toho člověk má plné brýle a ještě tohle do toho - na druhou stranu jsem vlastně měl radost, protože na úsecích, kde nefoukalo a nebylo výrazné převýšení, jsem nezpomalil. Překvapivě těch kopečků a hupíčků bylo v celkovém součtu hodně - hodinky mi naměřily 240m převýšení. (Jenom pro srovnání, v Praze je kumulované převýšení 160m a ve Valencii, což je velmi oblíbený závod, je to jenom 75m). Výrazně jsem si tak posílil běžecké sebevědomí do budoucna. Oficiální čas jsem měl 2:55, tedy i s tou neplánovanou dvouminutovkou. Vím, že bych to za těch 2:53 zaběhl, o tom nemám pochyb.
A co lze ještě z průběhu závodu a výsledku usuzovat? Po křeči v bránici ani památky; léky tedy patrně zabraly. Co budu muset pravděpodobně vyladit, to je snídaně. Moje maratonská snídaně je už pár let poměrně stabilní (vafle, pár borůvek, banán, ovesné vločky, voda a kafe), ale v Helsinkách se očividně něco z toho nepovedlo. Buď jsem měl víc kafe (měl jsem dva hrnky), nebo se mnou zašpásovala medikace, kterou tedy pořád beru a jejíž vedlejší účinky mají mít podobný průběh. Je tedy nasnadě pár dní před závodem medikaci vysadit. Jsou to detaily, ale jak je vidno, ve výsledku mohou udělat pár minut a tedy ohrozit osobní rekord. A to je třeba mít na paměti.
Každopádně já už svou závodní historku tedy mám a můžu si to vyškrtnout ze svého seznamu. Závod jsem si celkově jinak moc užil a jsem rád, že jsem po ne úplně povedeném jaře zpátky tam, kde bych měl být. Za měsíc a půl startuju v Mnichově, kde zkusím si svůj maratonský čas konečně vylepšit.
Tak co, chtěli byste také do Helsinek? Přihlašování na maratonský závod v roce 2025 už je otevřené… a jako bonus si ve finských lesích můžete nasbírat houby, protože tam o ně lidi očividně nestojí.
Máte tip na nějaký podobný méně profláknutý maratonský závod v Evropě?
----------
----------
Předchozí díl:
Následující díl:
