Článek
Prvně je však třeba si uvědomit jednu věc. Je to poněkud kruté, ale přese všechno analyzování a zkoušení se může stát, že se nové boty prostě po těch 50, 100 kilometrech neumoudří, budou pořád dělat puchýře a budou pořád tlačit na divných místech. Už se mi to bohužel také stalo. Níže představuji strategii, která toto riziko pomůže minimalizovat.
Krok první - před pořízením
Uvědomte si nejprve, co od nových bot chcete. Budete běhat v přírodě? Na asfaltu? Nebo snad na sněhu? Má to být závodní, nebo tréninková bota? Určitě bych pro začátek minimálně vyřešil, jaký vzorek by bota měla mít na podrážce a na kolik kilometrů by měla být dimenzovaná (prodejce by měl minimálně informovat, zda je bota zamýšlena pro trénink, či závod). Pokud máte preferenci pro značku, budiž; zcela upřímně se přiznávám, že i já ji mám. Všichni známí výrobci sportovních bot mají nicméně většinu svých produktů kvalitních a jde jen o to narazit na pár či značku, která vám opravdu vyhovuje.
A za mě pár moc důležitých rad ještě předtím, než se odeberete do prodejny - upravte délku nehtů na nohou tak, jako byste se chystali na závod (pro mě ideálně dva až tři dny čerstvě ostříhané) a vezměte si s sebou závodní ponožky (klidně vícery a různých tlouštěk). Moje běžecké ponožky nejsou nijak speciální, jsou to jednoduše kvalitní bavlněné (!) ponožky.
Krok druhý - při pořizování
Všeobecně doporučuju ze začátku prozkoušet boty více značek, než najdete ty pravé a poté se držet jedné osvědčené značky, případně řady bot. Ty nejlepší modely se občas trochu špatně shánějí a ověřená značka a velikost vám může ušetřit spoustu hodin běhání po obchodech. Každý další nákup bude víceméně tzv. „sázka na jistotu“.
První nákup je nicméně nejlepší provést osobně. Jednak snížíte riziko nevhodného nákupu a také si možná budete mít příležitost vyslechnout radu od poučeného asistenta prodeje (jen pozor na ty, kteří za každou cenu chtějí prodat to, co mají zrovna skladem).
Vždy zkouším prvně boty o jedno až jedno a půl čísla menší, než jsem zvyklý kupovat obyčejné boty na chození, a postupuju o půl čísla nahoru. Dbám přitom na tyto hlavní pocity z odzkoušení (určitě je dobré udělat alespoň pár rychlých kroků):
- bota nesmí tlačit/píchat na patě/achilovce
- bota nesmí „svírat” prsty - prsty by měly mít alespoň trochu prostoru pro život - jak po bocích, tak vpředu
- bota nesmí škrtit kolem nártu
- bota nesmí umožnit přespříliš volnou špičku, stejně tak patu - noha nesmí “plavat” jak ve směru předozadním, tak ve směru levopravém
- bota musí být prostě pohodlná
Dobrým tipem pro vyzkoušení, zda bota sedí a není přespříliš volná, je botu nazout, zavázat tak, jak jste zvyklí a zkusit botou zahýbat pomocí ruky - za špičku a za patu. Jakýmkoliv pohybem, co vás napadne. Jediné, co by se mělo hýbat, je vaše noha v kotníku. I sebemenší pohyby nohy uvnitř v botě v tomto případě nesvědčí nic dobrého. Bota by měla být de facto prodloužením nohy.
Dalším nepsaným pravidlem při zkoušení je, pokud se rozhodujete mezi dvěma sousedními velikostmi, koupit botu raději větší, než menší. Existuje pro to několik důvodů:
- prsty na nohou potřebují volnost
- noha při závodu může napuchnout
- vždy můžete zkoušet různé tloušťky ponožek, abyste větší botu „vystlali”
- vždy můžete změnit šněrování tkaniček, abyste větší botu „přiškrtili” (šněrování proberu níže)
Toto však nemusí platit pro ty, co mají např. vysoký nárt, či klenbu obecně. Tam je třeba botu koupit tak, aby se velikost orientovala podle prstů (tedy prostor pro prsty vpravo, vlevo a vpředu), a poté zašněrovat tkaničky „volněji“ (co to znamená, probereme níže). Navíc platí, že je potřeba se snažit dodržet alespoň celkovou fixaci nohy v botě ve směru předozadním, tak ve směru levopravém, jak již bylo řečeno výše. Pokud se nedaří, nebo máte celkově divný pocit, je potřeba zkusit jiný typ boty, či úplně jinou značku.
Krok třetí - po pořízení
Nové boty určitě potřebují 50 až 100 kilometrů k tomu, aby „změkly“ a ještě více „přisedly“. V tomto období bota může tlačit na divných místech a dělat zbytečné puchýře. Určitě je potřeba toto období překonat a hodnotit až po pár trénincích. Berte je zvolna, žádné raketové běhy. Pokud pozorujete zlepšení, paráda, vybrali jste správně. Bota by se měla vytvarovat podle vaší nohy, a to kompletně. Pata by měla být zaoblená dle vaší achilovky a ve stélce by se měly objevit otlaky od vaší šlapky.
V ideálním případě bota nedělá nikdy a nikde žádné puchýře - počítám do maratonské vzdálenosti. V úplně posledním případě lze botu finálně umravnit přešněrováním. Výborný zdroj jsem našel zde. Je to sice v angličtině, ale mají tam i videa, která dokreslí, jak šněrování přesně zavázat. Já osobně používám vynechání jedné řady podle Wide feet (čili široká noha) a poslední horní uvázání pro jistotu podle Heel slipping (tedy volná pata). To jsem však v praxi otestoval několika běhy, než jsem přišel na ideální šněrování. Navíc je téměř jisté, že každá bota může sednout úplně jinak, i když bude od stejného výrobce a bude stejné velikosti. Chce to mít trpělivost a zkoušet, co vám bude vyhovovat nejlépe.
Závěrem - podle mě není třeba extrémně lpět na parametrech, jako je váha, drop nebo typ došlapu. Maratonci 50 let zpět běhali téměř v pantoflích a běhali rychleji než kdokoliv z nás, tedy bota výkon určitě neudělá sama. Důležité je, aby vám bota správně sedla, nedělala puchýře, dala vám to, co od ní očekáváte, a také aby se vám koneckonců líbila.
A co vaše tipy ke koupi bot? Budete si na Vánoce také kupovat novou výbavu? A v jakých botách běháte nejradši?
----------
----------
Předchozí díl:
Následující díl:
