Dolmeny: prastaré kamenné brány do světa mrtvých. Dějiny, kontext a tipy na výlety k dolmenům

Na první pohled mohou některé z nich vypadat jako velké kameny poskládané v dávné minulosti přírodními procesy. Bez významu, bez lidského přičinění, bez kulturní a náboženské historie. Ve skutečnosti však patří dolmeny k nejstarším monumentálním stavbám lidstva, které mají hluboký kulturní a náboženský význam a jsou nejstaršími dochovanými doklady umění, z něhož postupem času vznikla architektura, stavitelství, tradice majestátných kamenných hrobek (možná včetně pyramid), významných prvků v krajině atd.

V řadě případů jsou mnohem starší než egyptské pyramidy a představují jedny z prvních velkých architektonických projektů společností neolitu. Přesto dodnes neznáme všechny důvody jejich vzniku ani zcela přesný náboženský význam. Na druhé straně je ale můžeme bez problému navštívit a nechat se ohromit jejich velikostí.

Co je dolmen?

Slovo dolmen pochází z bretonštiny a znamená „stolový kámen“ (dol – stůl, men – kámen). Archeologové tím označují prehistorickou megalitickou stavbu tvořenou několika vztyčenými nebo položenými kamennými bloky, které nesou jednu nebo více vodorovných kamenných desek či balvanů. Existuje více typů – jednokomorový, vícekomorový, rovný a vypouklý. Různé jsou také velikosti dolmenů. Archeologové rozlišují: jednoduchý dolmen, velký dolmen, chodbový dolmen, polygonální dolmen a portálový dolmen.

Původně však většina dolmenů nevypadala tak, jak je známe dnes. Byly totiž zakryty mohutným zemním nebo kamenným násypem (mohylou), takže vytvářely uzavřenou hrobovou komoru. Teprve eroze nebo lidská činnost během tisíciletí odstranily okolní materiál a odkryly jejich kamennou kostru.

Dolmeny, vystavěné někdy v 5. tisíciletí před naším letopočtem, jsou považovány za první náboženské svatyně postavené z kamene, a také díky tomuto stavebnímu materiálu doputovaly časem až k nám. Jeden z největších a možná i nejstarších dolmenů (nebo pseudodolmenů) máme u nás v České republice na Vrkoslavicích (na okraji Jablonce nad Nisou). Geologové sice postulují přírodní původ kamenné struktury, ale udělejte si výlet a posuďte sami.

Ovšem i kdyby skutečně byl přírodního původu – což po mém soukromém soudu není –, i tak platí, že byl využíván k náboženským a pohřebním účelům jakožto dolmen. Jistě, jako poctivý badatel samozřejmě připouštím přírodní původ Čertova kamene (a u Pohanských kamenů u Višňové to přímo předpokládám), ale jako člověk, který s kamenem mnohá léta sousedí a zkoumá jej, si mohu dovolit také soukromý názor.

Jen málo lidí, kteří kolem něho po ulici U Čertova kamene procházejí, si uvědomuje, že možná míjí jednu z nejstarších lidských staveb světa (nebo jednu z fascinujících hříček přírody) a doklad jedné z nejstarších kultur, které disponovaly rozvinutým náboženským systémem. Čertův kámen je naší nejstarší, nejmagičtější a dle mého soukromého názoru nejvíce fascinující památkou na našem území. Přesně zde se rodily kulturní dějiny.

Kdy byly dolmeny stavěny?

Nejstarší evropské dolmeny vznikaly přibližně mezi lety 5000–4300 př. n. l. – Francie; 4300–3800 př. n. l. – Pyrenejský poloostrov; 4000–3500 př. n. l. – Anglie; 3800–3200 př. n. l. – severní Německo, Dánsko a jižní Skandinávie; 3500–2500 př. n. l. – většina dalších evropských oblastí. Napříč těmito oblastmi samozřejmě najdeme výjimky, které z řady vystupují. Nejstarší dolmeny, stále stojící v západní Evropě, jsou tedy staré až 7000 let.

Radiokarbonové datování ukázalo, že nejstarší megalitické hrobky vznikly pravděpodobně v severozápadní Francii, odkud se tradice šířila podél atlantického pobřeží. Současně však nové nálezy z centrálního Španělska naznačují, že některé oblasti mohly vyvinout vlastní monumentální pohřební tradice nezávisle. Dolmeny se ale vyskytují také na středomořských ostrovech, například na Maltě, a z Evropy se jejich výskyt rozkládá na východ přes celé Rusko až do Indie a východní Asie. Velmi známé jsou dolmeny v Jižní Koreji, kde existuje až 40 000 dolmenů, z nichž nejstarší jsou z doby bronzové. Na Korejském poloostrově je dolmenů tolik, že tvoří 40 % počtu dolmenů na celém světě.

Jako milovník dolmenů, který je na svých cestách po světě cíleně vyhledává, mohu říci, že mě nejvíce zaujaly dolmeny na Francii, ve Španělsku, na Maltě a v Indii, ale nejraději mám ty naše, české dolmeny (případně pseudodolmeny) – Čertův kámen na Vrkoslavicích, Pohanské kameny u Višňové, Čertův stůl na Čertově mlýně a Kbílský dolmen u Švejcarovy Lhoty.

Čertův kámen je po mém soukromém soudu vztyčen lidskou činností a stejně jako mnohé další v Německu a Francii má na vrcholu obětní žlab na krev obětí s odtokem. Obětní krev byla prolévána a shromažďována v obětní míse (na vrcholu dolmenu nebo na horní části stolu) a obětním žlábkem stékala po dolmenu, který tím posvěcovala a živila – podle přesvědčení tehdejších lidí – magickou energií. To, že některé mísy vznikly přírodní cestou, nemění nic na rituálním využívání čerstvě prolité krve.

Připomenu, že mnohé kultury tisíce let před naším letopočtem věřily, že krev člověka je jeho duší, což také odpovídá nejstarším pasážím starozákonních textů. Krev shromažďovaná na dolmenu a tekoucí po něm na zem byla náboženským rituálem, k němuž – kromě pohřbívání – dolmeny v některých oblastech (nikoli všude!) později sloužily. Je ale pravdou, že primárně byly dolmeny stavěny jako hrobky.

U Pohanských kamenů u Višňové je velmi pravděpodobné, že vznikly geologickou činností (i když mohly být lidmi mírně posunuty do finální podoby), ale byly patrně využívány v podobné době jako Čertův kámen ke stejným účelům. Archeologové kolem Pohanských kamenů našli střepy a nástroje používané lidmi v době kamenné. Rovněž na Pohanských kamenech najdeme obětní mísu se žlábkem na odtok krve. I ta může být přírodního původu, ovšem patrně byla využívána také k obětem. Pevné doklady o tom ale neexistují. Je také zajímavé, že kolem Pohanských kamenů rostou duby – nejposvátnější stromy Keltů.

Pro Kelty byl dub symbolem síly, moudrosti a propojení nebe se zemí. Ano, moje příjmení je vykládáno jako Syn Havla, tedy Galla, tedy Kelta, a jako kovaný syn Kelta jsem byl do bytí vržen přímo vedle Čertova kamene na Vrkoslavicích. Tak asi odtud pramení moje fascinace dolmeny. K mému úžasu totiž existuje početná množina lidí, která projde kolem Čertova kamene, aniž by si jej všimla nebo jim připadal jakkoli zajímavý, a to zase přijde velmi překvapivé mně. Nicméně pokud jsem zmínil Kelty, ti dolmeny nestavěli. Když Keltové působili na našem území, byly již dolmeny napříč Evropou prastarými pamětníky. Jestli Keltové nadále využívali dolmeny k náboženským účelům, nelze přímo prokázat. Můj praděd – znalec dubu – šel do kamene dříve, než mi to stihl vyjevit. (A tak činí ve snech. Což je také vpravdě biblické.) Duby kolem Pohanských kamenů jsou tak související zajímavostí.

Stavba Čertova kamene na Vrkoslavicích, podle mého soukromého názoru podepřeného studiem západoevropských dolmenů, vznikla postupným nadzvedáváním vrchního kamene pomocí dřevěné páky a podsypáváním zeminou. Nakonec byl umístěn podpůrný kámen, který celou konstrukci drží ve vodorovné poloze. Celá struktura, která je dnes odkrytá, mohla být poté zasypána zeminou, a vznikla tak mohyla s komorou k pohřbívání významných osobností. Teprve později, snad o tisíc nebo i několik tisíc let, byla obnažená kamenná stavba využívána jako obětní místo. Je také možné, že místo bylo pohřebištěm pouze jedné, velmi významné osoby. Vedle kamenné stavby se potom odedávna pohřbívalo a dodnes je hned vedle Čertova kamene hřbitov.

Na našem území se nachází ještě další (menší) kamenná struktura podobná dolmenu, a to Čertův stůl na hoře Čertův mlýn v Beskydech. Není jasné, zda je přírodního původu, nebo dávným lidským výtvorem. Podobných menších zajímavých přírodních útvarů je více, ale těmi se zde nezabývám.

Jako poslední český dolmen nebo pseudodolmen zmíním Kbílský dolmen u Švejcarovy Lhoty. I zde je diskuse o původu a dávném využívání různorodá.

Kdo dolmeny stavěl?

Stavitelé byli první evropští zemědělci neolitu, kteří přišli na území dnešní střední a západní Evropy přibližně kolem roku 7000 př. n. l. Jejich potomci během několika tisíciletí osídlili západní Evropu a vytvořili složité společnosti schopné organizovat práci stovek lidí. Genetické studie ukazují, že šlo převážně o rané zemědělské populace, které se postupně mísily s původními lovci a sběrači. Archeologické experimenty ukazují, že lidé ke stavbě dolmenů, u nichž vrchní kameny váží desítky tun, u největších dokonce více než 150 tun (!), používali dřevěné saně, válce z kmenů, provazy, hliněné rampy, pákové mechanismy a velké množství poměrně dobře organizovaných pracovníků.

Kde se dolmeny nacházejí?

V Evropě je dnes popsáno přes 17 000 megalitických hrobek, přičemž jejich mapa se stále doplňuje. Dolmeny ale nejsou evropskou specialitou. Vznikaly také v Koreji (největší koncentrace na světě), v Indii, na Kavkaze, v Levantě, v severní Africe, v Etiopii i jinde. Korejské dolmeny představují mimořádný fenomén – dochovalo se jich několik desítek tisíc a jsou zapsány na seznamu UNESCO. Evropské a asijské dolmeny však nevznikly jako součást jediné kultury; jde o příklad podobného řešení vzniklého v různých regionech.

K čemu dolmeny sloužily?

Nejlépe doloženou funkcí je pohřební. V mnoha dolmenech byly nalezeny lidské kostry, popel, pohřební keramika, kamenné sekery, pazourkové nože, jantar, mušle a ozdoby, které provázely zemřelého na onen svět. Často šlo o kolektivní pohřby, do nichž byli mrtví ukládáni po mnoho generací. Některé komory obsahují ostatky desítek až stovek jedinců. Podle jedné hypotézy se tělo významného zemřelého člověka nejprve vystavilo na vrchol kamenného stolu, kde mu byla vzdávána čest, a teprve po vykonání rituálních úkonů bylo tělo uloženo do země v komoře dolmenu.

Mnoho badatelů se domnívá, že hlavní význam spočíval v uctívání předků. Komora představovala symbolický dům zemřelých (nad jejich pohřbenými těly) a místo, kde se živí mohli pravidelně setkávat se svými předky prostřednictvím obětí, hostin a rituálů. Dolmeny často stojí na kopcích (Čertův kámen i Pohanské kameny rovněž), na horských hřebenech, nad údolími a/nebo poblíž pramenů. Pravděpodobně označovaly posvátné území nebo území jednotlivých komunit.

Náboženská symbolika dolmenů bývá rovněž spojována s cykly smrti a znovuzrození. Komora (zejména v případě dolmenů zasypaných mohylou) připomínala lůno země. Nebožtík vstupoval dovnitř a symbolicky se vracel do země, odkud mohl být znovuzrozen v duchovní podobě.

Astronomické orientace

Některé dolmeny jsou orientovány na východ Slunce při zimním slunovratu, jiné na letní slunovrat, případně na jiné významné lunární směry. Neplatí to však pro všechny. Archeoastronomie ukazuje, že některé orientace byly záměrné, jiné mohou být dány místním terénem.

Stále není jasné, jak dolmeny v době svého vystavění vypadaly. Dnes vidíme pouze kamenné jádro. Původní mohyly ale mohly být vysoké několik metrů a vytvářely monumentální stavby zcela odlišného vzhledu. Některé dolmeny byly využívány tisíce let. Například dolmen Menga ve Španělsku si uchoval rituální význam ještě ve středověku, kdy zde byli pohřbeni lidé více než čtyři tisíciletí po jeho vzniku.

Na stěnách některých evropských dolmenů se nacházejí rytiny ve tvaru spirál, soustředných kruhů, lidských postav, seker, lodí i dalších abstraktních symbolů. Jejich význam zůstává nejasný. Mohly představovat kosmologické symboly, rodové znaky nebo náboženské motivy.

Dolmeny představují jedny z nejvýznamnějších archeologických památek pravěku. Jsou svědectvím o tom, že již první zemědělské společnosti byly schopny organizovat rozsáhlé stavební projekty, rozvíjet složité náboženské představy a vytvářet monumenty, které přetrvaly až sedm tisíc let.

Přestože dnes poměrně dobře rozumíme jejich funkci jako kolektivních hrobek a center kultu předků, řada otázek zůstává otevřená – zejména význam symbolických rytin, přesná podoba některých rituálů či důvody výběru konkrétních lokalit. Právě tato kombinace solidních archeologických poznatků a přetrvávajících neznámých činí z dolmenů jedny z nejpřitažlivějších památek (nejen) evropského pravěku.

Na místech, kde dolmeny stojí, případně přímo na jejich vrcholech nebo v komorách, můžete zakusit a pocítit mnohé. To už záleží na každém příchozím. Jen doplním, že pokud někdo neumí číst a dostane do rukou nejlepší Platónovy dialogy, uvidí jen nesmyslný předmět, který dobře hoří. To ale neznamená, že text neobsahuje hluboké myšlenky dotýkající se těžko dohlédnutelných výšin vzletu lidského ducha. Nechci být jízlivější, než je potřeba, ale neodpustím si dodatek, že není ani málo takových, kteří číst umí, a přesto v Platónových textech nevidí zhola nic. Podobenství o jeskyni a fascinující význam dolmenů mají mnohé paralely.

Zdroje:

LAPORTE, L. Megaliths of the World. London: Archaeopress, 2022.

MÜLLER, C. et al. A Map of European Megaliths. Journal of Neolithic Archeology, vol. 25, no. 1, 2023, pp. 165–173.

HAVELKA, O. Náboženský šok. Praha: Akbar, 2021.