Článek
Týká se to jak opravdového verbování, tak i falešných nabídek lukrativní práce v Rusku, kdy ale mladí Afričané skončí bez dokladů na bojišti. Zároveň svou aktivitu zintenzivňují internetoví verbíři pro Mezinárodní legii územní obrany Ukrajiny. Mluvčí ukrajinské Legie sice uvádějí, že jsou proti vykořisťování Afričanů a po protestech některých afrických zemí tam verbování zastavili, ale realita je barevnější. Dnes již nehovoříme o nižších tisícovkách Afričanů zapojených do války na Ukrajině. Dnes, vezmeme-li v úvahu také Afričanky (a nejen ty) najímané do vojenských továren, hovoříme o čísle řádově vyšším. A číslo roste.
Od začátku ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 se válka postupně značně internacionalizovala. V tomto textu se nezabývám dodávkou zbraní, munice, vojenských systémů a rozsáhlé humanitární pomoci ze západních zemí (a také je nutno zmínit, že nejenom z nich), ani íránskými drony, ani vojáky z asijských zemí, kterých – ruku na srdce – také není málo. Zajímá mě nyní odpověď na palčivou otázku, zda je Afrika takzvaně proruská, a zda sílící nábor Afričanů, který pro svou zvyšující se intezitu bývá v posledních dnech nazýván „mobilizací“ Afričanů, může být velmi nepříjemný podzimní game changer. Když píšu „mobilizace“ Afričanů, uvozovky upozorňují, že nejde o skutečnou mobilizaci, ale zintenzivňování náboru, zavánějící až pseudomobilizací ze třetích zemí kvůli nepopularitě mobilizace v zemi vlastní. Toť na vysvětlenou.
Pokud válka hned tak neskončí, což se zdá být zatraceně pravděpodobné, mohlo by se ad absurdum stát, že běloši na obou stranách konfliktu budou ovládat drony, zatímco na zemi budou na obou stranách umírat černoši. Jistě, prozatím je to teze vyhnaná do myšlenkového extrému, ale pojďme se podívat na kroky, které k ní nepochybně už nyní zvolna vedou. A ty kroky zrychlují. Vycházím jak z vlastní zkušenosti nesčetných diskusí s Afričany napříč kontinentem – na otázku, co si o nás myslí, dávají odpovědi, které nás takříkajíc svlékají donaha – a samozřejmě také z aktuální investigativní žurnalistiky vedené napříč kontinentem, jak africkými, tak i zahraničními novináři.
Ruský systematický nábor napříč Afrikou
V současnosti představuje hlavního aktéra verbujícího Afričany do války Rusko. Ruský náborový model se neštítí manipulací nejhrubšího zrna a kombinuje několik funkčních verbířských metod: (1) nábor prostřednictvím pracovních agentur působících v afrických zemích, kde je falešně chudým a nezaměstnaným, avšak mladým, odolným a silným mužům slibována dobře placená práce; (2) velmi intenzivní (pravdivý) nábor bojovníků – zde se hraje narovinu – přes sociální sítě (zejména Telegram a Facebook, okrajově TikTok); (3) využívání zprostředkovatelů v afrických státech, kteří znají terén a vědí, kde je nejvíce nezaměstnaných a ze své životní situace silně frustrovaných mužů; (4) nabídka ruského občanství pro bojovníka a po několika letech aktivního boje ruské občanství i pro jeho rodinu; (5) nábor afrických migrantů již žijících v Rusku; (6) nábor vězňů, kde tedy není Afričanů mnoho, ale nějací se zde rovněž najdou. K tomu všemu je třeba připočíst silnou propagandu, na kterou je potřeba podívat se blíže.
Hlavní rysy propagandy
Typický subsaharský Afričan, na něhož cílí ruská propaganda, žije v bídných podmínkách a je mimořádně frustrován ze své situace s nuznou vyhlídkou do budoucna. Ve svém telefonu na TikToku sleduje, jak si zhýčkaní Evropané natáčejí své šťavnaté stejčky, žijí v krásných domech, neustále se baví a žijí život zalitý sluncem. Mezi Ukrajincem a Rusem na první dobrou vůbec nerozlišuje. Ví, kde leží Rusko – ono nevědět, kde se rozkládá největší země světa vyžaduje kloudnou neznalost zeměpisu, ale rozhodně neví, kde leží Ukrajina a jaký je mezi Rusy a Ukrajinci rozdíl, když pro něho stejně vypadají, stejně mluví, stejně žijí, stejně věří, stejně umírají.
Tradiční africká společnost klade silný důraz na rodinu. Zde se dotýkáme dalšího klíčového tématu. Homosexuální vztahy jsou ve více než třiceti afrických zemích nelegální a tvrdě postihované. Jinde sice nejsou nelegální, ale silně sociálně nemravné a společensky odsuzované. Aktuálně se proti možnosti žehnání osob ve stejnopohlavních párech, kterou Vatikán schválil, tvrdě a jednotně vymezila africká katolická církev. A právě sem, mimo dalších oblastí, cílí ruská propaganda. Hlásá obranu tradiční rodiny (muž, žena, děti), obranu tradičního křesťanství, ale také islámu (to se málo zdůrazňuje, ale v Rusku je muslimů mnoho), a obecně obranu „normálního“ života proti zkaženému, prohnilému, zvrácenému a čím dál dekadentnějšímu Západu, kde vedení – podle ruské propagandy – přebírají nebinární pseudopolitici na silných benzodiazepinech nebo rovnou na kokainu, trans aktivisté, kterým se nikdo nesmí názorově postavit, a vůbec duhová ideologie, která společnost úspěšně rozkládá. Pro čtenáře, kterým zpracování informace zabere nějaký ten čas navíc, raději zdůrazním, že právě řečené není můj názor, ani názor frustrovaných Afričanů bez práce, ale manipulativní linka ruské propagandy v Africe, která tam celkem dobře nasedá na kulturu tradičních společností. Osobně si myslím, že to není ani názor oněch manipulujících verbířů, ale je to účinná technika a oni taky musí vykázat čísla.
Dobře tedy – je Afrika proruská?
Konečně se dostáváme k oné zajímavé otázce. Je potřeba si uvědomit, že když hovoříte s běžným mladým mužem na venkově třeba v Demokratickém Kongu, zjistíte, že má mlhavé povědomí o tom, že existuje nějaká Evropa, plná bílých, bohatých, přešlechtěných a zhýčkaných lidí. O České republice nemá nejmenší ponětí. Když už je trochu lízlý minimálním vzděláním, zareaguje kývnutím na Czechoslovakia, ale má na mysli Jugoslavija. O rozdílu mezi Čechem, Ukrajincem a Rusem má ponětí minimální, pokud vůbec nějaké, a často zcela mylné. Prostě white man jako white man. Jedno ale onen Afričan ví velmi dobře: země západní Evropy napáchaly mezi 16. a 19. stoletím v Africe neuvěřitelnou porci zla. Francouzi, Britové, Portugalci, Němci i další zabíjeli ve velkém, zotročovali, prodávali lidi za oceán, plundrovali zdroje, kradli, znásilňovali a brutálně ponižovali. (Opět pro ty, kterým cesta světla vycházejícího z displeje nebo odraženého od čtečky k vyhodnocení významu oněch jedniček a nul trvá déle – nebyli to všichni Evropané! Ale bylo jich jako máku. O tom žádná.) Toto ví celkem bezpečně téměř každý Afričan.
Pokud je tedy konflikt na Ukrajině představován jako válka hodnot – Rusko bránící tradiční hodnoty proti zvrhlému Západu, co si myslíte, že se odehrává v Afričanově hlavě? A je to snad na základě hrůz, které se děly jeho pradědům, nelegitimní myšlenkový postup? Ruští propagandisté vědí, na jakou strunu mají v Africe zahrát, a to také dělají se vzrůstající intenzitou. V subsaharské Africe jsou desítky milionů mladých, zdravých, chudých, bojechtivých a silně frustrovaných mužů. A všiml jsem si tam ještě jedné věci: jakmile takového muže obléknete do uniformy a dáte mu zbraň, jeho sebevědomí vyletí až ke hvězdám. A o to tady jde. (Naposled pro ty nejpomalejší z nejpomalejších – nic proti vám –, toto není můj pohled na Západ. Jsem Europán každým coulem, ale mluvím s Afričany a nabízím jejich pohled na naši věc. Pochopili všichni? Dobře, jdeme dál.)
Určitě bych na základě rozhovorů s Afričany neřekl, že je Afrika proruská. Spíše bych řekl, že Africe je to absolutně jedno. (Jistě, někde zdražilo obilí, hnojiva a paliva. Ale žádný hladomor, který nám zde byl předkládám jako téměř jisté vyústění situace v Africe, rozhodně nenastal.) Afričan vidí, že na severu se vraždí běloši. O.K. A co jako? Rozdíl je v tom, jak se Západ a Rusko k Africe chovají. Západ odedávna brutálně, neomluvitelně a strašlivě kolonizoval. Vykradl Afriku a potom „jako že odešel“. Ale chyba lávky. Dnes probíhá západní neokolonizace Afriky prostřednictvím ekonomického a politického paternalismu. Rusko – přestože má o Africe to nejnižší mínění (ano, hrubě zobecňuji, ale bez toho bych do článku myšlenky nevtěsnal) – jde na věc chytřeji. Jedná sebevědomě, ale nejedná s Afričany jako s hlupáky potřebující humanitární programy financované osvíceným Západem s patentem na rozum, ale jako (zdánlivě – ve skutečnosti to tak Rusové nemyslí) se sobě rovnými. Ruku na srdce, jak byste chtěli, aby se ostatní chovali k vám? Jako k nesvéprávnému trotlovi, co potřebuje dotační pomoc k přežití, nebo jako rovný s rovným (i kdyby to bylo dobře předstírané), který nabízí výhodný deal? Afrika není proruská. Jen zvažuje nabídky. A situace v Evropě, která ji dlouhodobě vykořisťovala a prakticky celou vykradla, Afriku v kontextu vlastních problémů prostě a jednoduše nezajímá.
V Evropě se lidé pátým rokem vraždí. A není to vraždění ledajaké – ten, kdo vraždí, je ještě hrdina a kabrňák. A to na obou stranách, tedy pohledem z obou stran. Na druhé straně je samozřejmě největší zloduch a gauner. Na severu Afričanům nabízejí uniformu, samopal a nádherné peníze za vraždění. Potom snad i občanství, práci a krásný život. Toto je nabídka, kterou zvažuje Afričan přežívající v nejbídnějších podmínkách. Ale pozor: také ukrajinští verbíři zintenzivňují svoji světovou misi a nabízejí čím dá lepší podmínky a peníze. Ovšem stále pod půvabným závojem dobrovolnictví – na to nezapomínejme. Skutečnost je ale taková, že ať už Afričan vybere jednu, nebo druhou stranu, bude velmi pravděpodobně okamžitě poslán do nejhorší možné situace, a než se rozkouká, přistane mu na hlavě dron s výbušninou. Ze všech slibovaných odměn zůstane jen pytel na mrtvoly, někdy ani ten. Prostě tam zůstane ležet a časem prostě zmizí, jako by nikdy nebyl. Jeho genetická informace ztratí smysl a atomy přijmou novou roli.
Které africké země jsou nejvíce zasaženy?
Podle nejnovějších dostupných dat jsou náboráři nejaktivnější v Keni, Ghaně, Ugandě, Nigérii, Kamerunu, Etiopii, Zambii, Zimbabwe, Botswaně a Jihoafrické republice. Ne všechny tyto státy oficiálně nábor schvalují. Ve většině případů jde o soukromé nebo i nelegální zprostředkovatele. Ještě ale doplním, že podle mých aktuálních zkušeností z Afriky verbuje Rusko Afričany nejen přímo na frontu, ale také do továren vyrábějících zbraně a rozličné vojenské komponenty. Tito Afričané tedy nejsou vidět na frontě, přesto ale jsou „vojenskou“ posilou Ruska. A navíc: na tyto pozice Rusové verbují také Afričanky a v posledních měsících rovněž ženy z Jižní Ameriky. Není jich málo a číslo opět roste.
Co nabízí Ukrajina?
Ukrajina používá zcela odlišný model. Po invazi Rusů na Ukrajinu vznikla Mezinárodní legie Ukrajiny, do níž mohou vstoupit zahraniční dobrovolníci. Opět pro méně nabroušené tužky v penále – dobrovolnictví je zde placené, Afričan tam nejde dobrovolničit z ideových důvodů, ale pro prašule. Základní podmínky jsou dobrovolné přihlášení, standardní vojenská smlouva, ověření totožnosti a vojenský výcvik. Také na ukrajinské straně Afričané inkasují za měsíc střílení protivníků násobky běžné africké mzdy. Na ukrajinské straně bojují podle nejnovějších dat zejména chlapci z Nigérie, Jihoafrické republiky, Keni, ale také z Maroka. Jejich počet je ale nepoměrně menší ve srovnání s náborem pro Rusko. Prozatím. Ukrajina zatím nemá v Africe rozsáhlou náborovou síť a podle dostupných informací nevyužívá pracovní agentury ani klamavé nabídky. I tak ale čísla Afričanů na ukrajinské straně rostou.
Přesné počty nelze nezávisle ověřit a zveřejňované údaje se mezi zdroji významně liší. Dnes se již hovoří o nižších desítkách tisíc Afričanů, ovšem včetně Afričanů a Afričanek v ruských továrnách, které zásobují bojiště. Potvrzené jsou již vysoké stovky, reálně ale spíše nižší tisíce zabitých Afričanů přímo na frontě. Jisté je to, že nábor Afričanů zintenzivňuje. A nebudeme si nic nalhávat, pokud na Ukrajině umírají mladí Ukrajinci, po nichž zůstávají nezaopatřené rodiny s malými dětmi, bolí to tamější společnost více, než když umírají anonymní Afričané odněkud z druhého konce rozvojového světa. Je to rasistické, nehumánní, ošklivé atd., ale je to prostě tak. A přesně proto si myslím, že běloši na obou stranách budou čím dál více sofistikovat své bojové nasazení, například směrem k dronům, raketám a dalším moderním formám boje, a Afričany budou posílat do nejhorších situací na frontě. Zatím je procento malé, ale uvidíme…
Pokud bych měl přeci jen odpovědět na úvodní otázku, zda je Afrika proruská, velmi opatrně a s výhradou bych asi řekl, že současné vlády Mali, Burkiny Faso a Nigeru opravdu do značné míry proruské jsou. (Mimochodem vojáky v Mali jsme jako Češi sami vycvičili a vybavili zbraněmi.) Tyto státy spolupracují s Ruskem ve vojenské oblasti a využívají jeho bezpečnostní podporu. To ale neznamená, že se to týká obyčejných lidí. Těm je to obecně úplně jedno. Za spíše proruské státy můžeme opatrně označit Středoafrickou republiku a Eritreu. Většina afrických států zaujímá neutrální postoj. Silnější podporu Ukrajině opakovaně vyjádřily vlády Keni, Ghany a Pobřeží slonoviny. Afričané tedy zatím vojenský game changer nepředstavují, ale Bůh ví, jak to vše bude pokračovat.
Zatímco První světová válka zaznamenala fenomén, kdy si Němci brali do zákopů vybrané pesimistické texty filozofa Arthura Schopenhauera, dnes by Afričané na obou stranách konfliktu mohli do výbavy dostávat vybrané pasáže spisovatele Fjodora Dostojevského a ve vzácných chvílích klidu mezi vražděním o nich přemýšlet.
Zdroje:
