Masajové a jejich Kilimandžáro – přírodní zajímavosti, kulturní kontext a africká hora hor

Osamělý bílý vrchol vyrůstající z málem nekonečných afrických savan se stal symbolem celého kontinentu. Přesto většina lidí zná pouze jeho úctyhodnou výšku – 5 895 m n. m. Jde o jednu z geologicky nejpozoruhodnějších hor naší planety, obrovský vulkanický komplex, jehož historie sahá miliony let do minulosti, místo s mimořádnou biologickou rozmanitostí, posvátnou horu několika afrických etnik a zároveň jednu z nejvýznamnějších přírodních laboratoří pro studium klimatických změn. Na Kilimandžáro si můžete v klidu a pohodě vyšlápnout a po návratu si pod ním dát výborné pivo značky – jak jinak – Kilimandžáro (psáno v místě Kilimanjaro), kterému se v Tanzanii říká familiárně Kili, a to třeba mezi nádhernými Masaji, kteří (mimo mnohých dalších etnik) pod horou žijí.

Kilimandžáro je nejvyšší horou Afriky, nejvyšší samostatně stojící horou světa a nejvyšší sopkou afrického kontinentu. Vystupuje 4 877 metrů nad okolní planinu, což je převýšení větší než u většiny himálajských velikánů nad jejich bezprostředním okolím. Právě tato izolovanost je jedním z důvodů, proč hora působí tak monumentálně. Nachází se téměř přesně na rovníku, respektive pouhé tři stupně jižně od rovníku.

Zrození obra: Východoafrický rift

Příběh Kilimandžára začíná hluboko pod zemskou kůrou. Celá oblast leží na Východoafrickém riftovém systému, gigantické trhlině dlouhé přes 6 000 kilometrů, která se táhne od Rudého moře až k Mosambiku. Africká litosférická deska se zde velmi pomalu rozestupuje – rychlostí několika milimetrů ročně. Tím se uvolňuje tlak na svrchní plášť Země, horniny se částečně taví a magma vystupuje k povrchu.

Výsledkem tohoto procesu jsou některé z nejznámějších afrických vulkánů – Keňa, Meru, Nyiragongo, Ol Doinyo Lengai i Kilimandžáro. Hlavní vulkanická činnost začala přibližně před 2,5 miliony lety. Během několika set tisíc let vznikly tři mohutné stratovulkány, které dnes tvoří jediný horský masiv Kilimandžára.

Tři sopky, tři různé příběhy

Nejstarší část masivu představuje Shira. Dnes dosahuje výšky 3 962 m n. m., ale původně byla pravděpodobně vyšší než současné Kibo. Po sérii mohutných erupcí se magmatická komora vyprázdnila a vrchol se propadl. Vznikla rozsáhlá kaldera, jejíž západní okraj je dodnes dobře patrný. Dnes tvoří Shira jednu z největších vysokohorských plošin v Africe. – Druhým vulkánem je Mawenzi (5 149 m n. m.). Eroze zde za stovky tisíc let odstranila většinu původního kužele a odkryla ztuhlé magmatické žíly, které dnes vytvářejí desítky ostrých skalních věží. Výstup na Mawenzi patří mezi ty obtížnější.

Nejmladším a zároveň nejvyšším vulkánem je Kibo (5 895 m n. m.). Jeho téměř pravidelný kužel je dodnes mimořádně zachovalý. Na vrcholu se rozkládá kaldera o průměru přibližně 2,3–2,5 kilometru a hloubce stovek metrů. Poprvé jsem vrchol Kilimandžára spatřil z letadla při letu z Madagaskaru do Francie, a byl jsem naprosto uchvácen. Neméně ohromen jsem byl o pár let později, když jsem ke Kilimandžáru z Čech přicestoval stopem a konečně si jej prohlédl v celé kráse jak z tanzanské, tak z keňské strany.

Právě zde geologové stále měří zvýšené teploty půdy i výrony sirných plynů. Přestože poslední velká erupce proběhla pravděpodobně před 150–200 tisíci lety, Kibo je klasifikováno jako spící sopka, nikoli vyhaslá. Na první pohled působí Kilimandžáro jako jednolitý kužel, geologicky je však mimořádně pestré. Převažují čediče (bazalty), trachyty, fonolity, tufy vzniklé explozivními erupcemi a pyroklastické uloženiny. Horniny dokazují, že se během vývoje střídaly klidné výlevné erupce s mimořádně explozivní vulkanickou činností. Na svazích lze dodnes nalézt více než 250 menších parazitických sopečných kuželů, které vznikaly při výstupu magmatu podél radiálních puklin.

Hora, na které se vystřídá pět klimatických pásem

Jedním z největších přírodních unikátů je mimořádná změna klimatu s rostoucí nadmořskou výškou. Na úpatí převládá tropické podnebí s průměrnou roční teplotou kolem 25 °C, kde přes den není nouze o pětatřicítky. O dva kilometry výše se nacházejí horské mlžné lesy, kde spadne až 3 000 mm srážek ročně. Ve výšce okolo 3 500 metrů přechází krajina do vřesovišť s obřími starčeky (Dendrosenecio kilimanjari) a lobelkami (Lobelia deckenii), které se nevyskytují téměř nikde jinde na světě.

Nad hranicí 4 000 metrů začíná alpínská poušť. Přes den zde teplota přesahuje 20 °C, zatímco v noci běžně klesá pod −10 °C. Posledních několik set výškových metrů připomíná polární oblast – navzdory tomu, že hora leží nedaleko rovníku.

Tajemství rovníkových ledovců

Ledovce na vrcholu vznikly během chladnějších období pleistocénu a představují jedinečný klimatický archiv. V roce 1912 byla jejich rozloha poprvé přesně zmapována. Od té doby se plocha ledu zmenšila přibližně o 91 %. Moderní výzkumy ukazují, že hlavní příčinou není pouze oteplování vzduchu. Ještě důležitější je pokles množství sněhových srážek a intenzivní sublimace, tedy přímý přechod ledu na vodní páru bez tání. To vysvětluje charakteristické téměř svislé ledové stěny, které jsou pro vrchol Kiba typické.

Přírodní vodárna východní Afriky

Kilimandžáro bývá označováno jako „vodní věž Tanzanie“. Mlžné lesy zachycují obrovské množství vlhkosti přinášené z Indického oceánu. Voda následně napájí desítky řek, zavlažuje plantáže kávovníků (mimochodem produkujících jedny z nejlepších kávových zrn světa), banánovníků, kukuřice a dalších. Právě ochrana těchto lesů je dnes považována za nejdůležitější. – V níže položených lesích žijí sloni afričtí, buvoli kaferští, levharti skvrnití, servalové, guerézy pláštíkové, kočkodani modří a další živočišné druhy. Bylo zde zaznamenáno více než 180 druhů ptáků, včetně turaků, zoborožců a několika endemitů východoafrických hor.

Posvátná hora Čaggů a Masajů

Jižní svahy obývá především etnikum Čagga, které zde vybudovalo propracovaný systém zavlažovacích kanálů využívajících vodu z horských potoků. Některé z těchto kanálů fungují nepřetržitě po staletí. Vrchol byl Čaggy považován za sídlo duchů předků a kult předků dlouho představoval hlavní pilíř jejich tradičního náboženství. Také Masajové spojovali horu s božským světem a považovali ji za místo, kde někdy přebývá nejvyšší Bůh Ngai.

Základna hory má obvod přibližně 200 kilometrů. Masiv zabírá přes 380 000 hektarů, zatímco samotný Národní park Kilimandžáro chrání přibližně 75 600 hektarů. Hora vytváří vlastní oblačnost – často je celý vrchol zahalen mraky, zatímco okolní savana zůstává jasná. Na Kibu byly nalezeny fumaroly s teplotou přesahující 70 °C, což potvrzuje přetrvávající geotermální aktivitu. – Kilimandžáro je dnes jedním z nejlépe sledovaných horských ekosystémů na světě. Geologové zde monitorují vulkanickou aktivitu, glaciologové sledují poslední zbytky rovníkových ledovců, biologové zkoumají unikátní vysokohorské ekosystémy a klimatologové využívají horu jako citlivý indikátor změn klimatu.

Zdroje:

Philippe Nonnotte a kol. New K–Ar age determinations of Kilimanjaro volcano in the North Tanzanian diverging rift, EastAfrica. Journal ofVolcanology and Geothermal Research, 2008, 173 (1–2), s. 99–112.

HAVELKA, Ondřej. Východní Afrikou. Praha, 2016.