Článek
Každý má jinou roli, jiné vzdělání i jiné zákonné kompetence – společně ale drží systém podpory žáků.
Ve třídě už dávno není jen učitel
Možná si ještě pamatuješ dobu, kdy ve třídě stál jeden učitel a před ním seděli žáci. Dnes je realita jiná.
Vedle učitele často stojí asistent. V pozadí často působí výchovný poradce. A někde mezi tím vstupuje do dění školní psycholog.
Není to nadbytek profesí. Je to nutnost.
Škola se změnila. Děti taky. A s nimi i nároky na to, co všechno musí vzdělávání zvládnout — od rozdílného tempa učení až po psychickou zátěž, kterou si žáci nesou zvenčí.
Na první pohled se mohou tyto role zdát podobné. Ve skutečnosti má ale každá z nich přesně vymezené místo.
A když jedna chybí, je to znát.
Výchovný poradce: ten, kdo propojuje
Výchovný poradce je zpravidla zkušený učitel, který si doplnil specializační studium. Jeho činnost vychází ze zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, přičemž specializační přípravu upravuje vyhláška č. 317/2005 Sb.
Není to terapeut ani asistent ve třídě. Je to především koordinátor.
Pomáhá žákům při volbě dalšího studia, řeší výchovné a studijní problémy a zároveň propojuje školu s rodiči a odbornými zařízeními, jako jsou pedagogicko-psychologické poradny. Zásadní roli hraje i v nastavování podpůrných opatření.
Bez něj by systém podpory postrádal řád.
Asistent pedagoga: ten, kdo je u žáka každý den
Jeho činnost je ukotvena v zákoně č. 563/2004 Sb. a ve vyhlášce č. 27/2016 Sb. Kvalifikační požadavky stanovuje § 20 zákona o pedagogických pracovnících a zahrnují střední vzdělání s maturitou doplněné kvalifikačním kurzem, případně vyšší či vysokoškolské pedagogické vzdělání.
Na rozdíl od výchovného poradce neřeší systém, ale konkrétní každodenní situace.
Pomáhá s pochopením učiva, podporuje soustředění, usnadňuje zapojení do kolektivu a u některých žáků pomáhá i se základní sebeobsluhou. Jeho práce je nenápadná, ale naprosto klíčová.
Bez asistenta by inkluze často zůstala jen na papíře.
Školní psycholog: ten, kdo jde do hloubky
Školní psycholog je odborník s vysokoškolským vzděláním v oboru psychologie, který je zařazen mezi pedagogické pracovníky podle zákona č. 563/2004 Sb. Jeho činnost ve škole upravuje zejména vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb.
Do školy přináší něco, co učitel ani poradce nabídnout nemůže – odbornou psychologickou práci.
Provádí diagnostiku, pracuje s úzkostí, stresem nebo šikanou, pomáhá v krizových situacích a věnuje se i třídním kolektivům. Často je tím, kdo zachytí problém dřív, než přeroste v něco vážnějšího.
Jeho role v posledních letech výrazně roste.
Tři profese, které musí fungovat spolu
Rozdíly mezi těmito profesemi jsou zásadní:
- výchovný poradce koordinuje
- asistent pedagoga pomáhá v praxi
- školní psycholog odborně intervenuje
Teprve jejich propojení dává celému systému smysl.
V praxi totiž nejde o oddělené role, ale o navazující systém. Výchovný poradce identifikuje problém a nastavuje podporu, asistent pedagoga ji pomáhá realizovat v každodenním chodu třídy a školní psycholog vstupuje ve chvíli, kdy situace vyžaduje hlubší odborný zásah. Pokud jeden článek chybí nebo nefunguje, celý systém se oslabuje.
Zkušenosti ze škol ukazují, že kvalita podpory žáků nestojí jen na jednotlivcích, ale především na spolupráci. Sdílení informací, pravidelná komunikace a jasně vymezené kompetence jsou tím, co rozhoduje o úspěchu i neúspěchu konkrétních opatření.
Moderní škola dnes nestojí jen na učiteli. Stojí na týmu.
A právě sehranost tohoto týmu rozhoduje o tom, jestli se ve třídě bude jen zvládat výuka — nebo jestli se v ní budou děti opravdu rozvíjet.
