Adolf Diekmann a Oradour-sur-Glane. Francouzské „Lidice“ byly vyhlazeny kvůli mstě jednoho esesáka

V červnu 1944 bylo Adolfu Diemannovi devětadvacet let, tehdy čerstvě povýšil na SS-Sturmbannführera a sloužil v jednotce I. praporu SS pluku Der Führer, která měla za úkol „udržovat pořádek“ v okupované Francii. Měl ženu, přátele a věřil, že ho čeká hvězdná kariéra. Jenže moc rozhodovat o životech lidí jej proměnila v bestii, kterou ani kovaní esesáci nedokázali pochopit.

Vojáci pod Diekmannovým vedením se v těch dnech přesouvali na sever do Normandie, kde se po vylodění Spojenců lámal osud války. Cestou však naráželi na francouzský odboj, jehož činnost se po Dni D na normandské pláži Omaha zintenzivnila.

Okupační správa reagovala na činnost odboje čím dál brutálněji. Rukojmí byli popravováni a obyčejní obyvatelé zastrašováni hrozbou smrti. Přesto i v tomto kontextu platilo, že západní Evropa nezažila takovou míru bezprecedentního násilí jako východ. Jenže jedno místo vyčnívá – vesnice Oradour-sur-Glane.

9. června 1944 vydal generálmajor SS Heinz Bernhard Lammerding rozkaz, aby si vojáci přesouvající se na sever nebrali s partyzány servítky a pomocí exemplárních případů se pokusili zlomit ducha civilního obyvatelstva. To si vzal doslova k srdci blízký přítel Diemanna major Helmut Kämpfe, který velel 2. tankové divizi SS Das Reich, a ještě téhož dne nechal pověsit 99 mužů z vesnice Tulle. Mělo jít o odvetu za partyzánskou akci, která měla na svědomí 15 německých životů.

Kämpfe a několik jeho podřízených se ale z akce nevrátili. Cestou z masakru je přepadl francouzský komunistický odboj, který muže nemilosrdně popravil. Údajně byli zavřeni do dřevěného domku a zaživa upáleni. Tím se rozběhla spirála násilí, které vyústilo v odporný masakr civilního obyvatelstva, jenž v počtu obětí předčil i české Lidice.

Druhý den ráno se k Diekmannovi donesla informace, že jsou pohřešovaní důstojníci Wehrmachtu drženi ve vesnici Oradour-sur-Vayres. Diekmann se svojí jednotkou vyrazil na pátrací akci. Než se dostal na místo, našel na okraji jiné vesnice Oradour-sur-Glane, která nese shodou okolností velmi podobný název, vůz s ohořelými těly Kämpfeho a jeho vojáků. Vzteky vybouchl a nařídil svým vojáků vesnici vyhladit.

Nacisté Oradour-sur-Glane obklíčili a všechny přítomné rozdělili na muže a ženy s dětmi. Po kontrole dokladů zamířili muži do stodol a ženy s dětmi do kostela. S nimi bylo zavřeno i šest náhodně projíždějících.

Nacisté začali rabovat všechna stavení. Rozzuřený Diekmann nařídil všechny přítomné civilisty povraždit. Muži byli skoseni kulometnou palbou obzvláště trýznivým způsobem. Vojáci je stříleli do nohou, aby co nejvíce trpěli, a poté stavení zapálili. Následně do kostela se ženami a dětmi hodili zápalnou bombu. Masakr v kostele přežila jen jedna žena, střelbu a následné zapálení stodoly přežilo pět mužů a dalších 55 osob se stačilo ukrýt, ještě než si nacisté všechny obyvatele svolali.

Celkem bylo povražděno 642 lidí. Oradour ten den přestal existovat jako živé místo a z Diekmanna se stala stvůra, že ani nacisté nedokázali jeho jednání jakkoliv pochopit a podpořit.

On sám se masakrem netajil, ale věděl, že jej čekají problémy. Velení SS potřebovalo vysvětlení, které by zapadalo do oficiální verze války. I v rámci nacistické hierarchie bylo totiž řádění jednoho zhrzeného esesáka příliš viditelné, a tak padlo rozhodnutí postavit Diekmanna před válečný soud. K tomu už ale nikdy nedošlo.

O necelé tři týdny později, 29. června 1944, byl Adolf Diekmann zabit v Normandii. V osudnou chvíli neměl přilbu, když jej do hlavy zasáhla střepina dělostřeleckého granátu. Nejvýše postavený důstojník odpovědný za masakr v Oradour-sur-Glane tak nikdy nebyl za své činy oficiálně potrestán. Naopak byla posmrtně všechna obvinění proti němu stažena a byl pohřben se všemi vojenskými náležitostmi.

Po válce se jeho žena znovu provdala. Podle svědectví syna bylo jméno jejího prvního manžela doma tabu. Oradour-sur-Glane zůstalo stát v troskách, přesně tak, jak ho nacističtí vojáci opustili. Nová vesnice vyrostla vedle, život pokračoval, ale staré domy zůstaly otevřené jako rána, která se nezahojila.

Zdroje: ushmm.org, oradour.info, ct24.ceskatelevize.cz