Dobrovolně na porážku: Děsivý případ německého kanibala rozhodil i soudce. Šlo o zabití nebo vraždu?

Když policie v prosinci roku 2002 vstoupila do domu v německém Rotenburgu, nečekala, že narazí na jeden z nejpodivnějších zločinů moderní doby. Armin Meiwes, nenápadný IT technik, který žil sám ve starém rodinném domě, se přiznal k činu, jenž se vymykal všemu, co bylo dosud známé.

Nešlo o vraždu z nenávisti, zisku ani vášně. Šlo o čin spáchaný na základě dohody – dobrovolně, s pečlivým plánem a s chladnou racionalitou, která v mnoha lidech vzbudila hrůzu, ale i znepokojivou otázku: co vlastně znamená svobodná vůle?

Meiwes se seznámil s Berndem Jürgenem Brandesem přes internetové fórum pro lidi fascinované myšlenkami o kanibalismu. Konkrétně šlo o fórum Canibal Café. Meiwes si ve skupině podal děsivě znějící inzerát „Hledám dobře stavěného osmnáctiletého až třicetiletého muže na porážku.“ Ozval se mu Brandes. Oba byli dospělí a oba věděli, co chtějí.

Homosexuálně orientovaný Brandes, ačkoliv je to šílené a tato myšlenka se vymyká všem zaběhnutým představám, toužil být zabit a sněden. Chtěl, aby byl ze světa doslova vymazán a nic po něm nezbylo. Jeho zvláštní myšlenky zřejmě pramenily z tragédie, která se odehrála v jeho pěti letech. Tehdy se Brandesova matka zabila v autě. Je možné, že šlo o sebevraždu, protože žena krátce před tím nechtěně jako lékařka usmrtila svého pacienta. Brandes, který ještě světu nerozuměl, se pod vlivem otcových nářků, že se jednalo o maminky sebevraždu, začal sám obviňovat z její smrti. To přerostlo ve fanatismus. Přesto vystudoval a našel si lukrativní práci u firmy Siemens.

Čtyřicetiletý Meiwes naopak chtěl zabít a ochutnat člověka. Jeho touha byla tak silná, že se nebál svůj záměr prezentovat na internetu. Elektronická komunikace mezi oběma muži, která se dochovala v krutých detailech, působí až absurdně. Přes chat se domluvili na rituálu, který oběma přinese naplnění. Jednomu z nich i žaludku. Psali si asi měsíc, pak se poprvé a naposledy viděli.

Brandes (vlevo) a Meiwes (vpravo):

Brandes přijel k Meiwesovi 9. března 2001, podepsal souhlas, že s činem bezpodmínečně souhlasí, a pak se začaly dít věci horší než v lecjakém hororu. Společná večeře byla usmažena z Brandesovy části těla, kterou mají jen muži. On už byl v té chvíli nadopovaný sedativy a alkoholem. Poté, co upadl do bezvědomí, jej Meiwes zabil, naporcoval a vše uložil do mrazáku. Ostatky poté postupně jedl.

Když mu zásoby docházely, pokusil se najít druhou oběť. Dostal se ale do hledáčku policie, která v jeho domě v prosinci 2002 provedla razii. Meiwes se neostýchal a vyšetřovatelům předložil Brandesovo zpověď před smrtí a ke všemu se přiznal. Jako vinný si zřejmě nepřipadal. Sám tehdy prohlásil: „Pro mne to nebyla vražda, ta se stane jen proti vůli oběti.“

Soudní líčení se stalo předmětem jedné z nejzvláštnějších debat o etice a právu v dějinách Evropy. Soudy nejprve řešily, zda se jedná o vraždu, když oběť s činem souhlasila, či o zabití. První rozsudek hovořil o zabití s tím, že byl kanibal odsouzen na osm a půl roku odnětí svobody. S tím ale nesouhlasil státní zástupce a po jeho odvolání byl rozsudek daleko tvrdší – vražda z rozkoše a doživotní vězení.

Právní systém musel čelit otázce, kterou si kladli filozofové už od dob antiky: má člověk absolutní právo nakládat se svým tělem? A co když se vůle jednotlivce střetne s tím, co společnost považuje za nepřijatelné?

Immanuel Kant by patrně řekl, že člověk nesmí nikdy jednat tak, aby z druhého učinil pouhý prostředek ke svému cíli. Meiwes tímto nepsaným pravidlem pohrdl a právě tím překročil hranici, která dělí svobodu od morálního chaosu.

Děsivý příběh z Rotenburgu tak není jen bizarní historka, která dlouho naplňovala titulní strany bulváru. Odhaluje, jak hluboká může být lidská osamělost i v prostředí plném jiných osob. Oba chodili do práce a mohli mít dostatek sociálních vazeb. Jenže oba se už v době, kdy ještě ani nebyly chytré mobily, ztratili v digitálním světě a zdánlivě neškodný prostor jim umožnil přetavit zrůdnou fantazii ve skutečný čin. V tom je tento příběh děsivě moderní – ukazuje, že technologie dokáže propojit nejen dobro, ale i nejtemnější kouty lidské psychiky.

Po Meiwesově zatčení našla policie v počítači desítky podobných konverzací s lidmi, kteří s ním sdíleli podobné fantazie. Většina z nich zůstala jen u slov. Meiwes ale šel dál a jeho čin tak připomíná, že hranice mezi rituálem a zločinem, mezi fantazií a skutečností, mezi svobodou a šílenstvím může být až nečekaně tenká. Na základě jeho činu například kapela Rammstein napsala píseň Mein Teil.

Dnes je Armin Meiwes ve vězení, kde údajně vede klidný život a vyjadřuje nad svým činem lítost. Tvrdí, že kdyby našel opravdového partnera nebo měl přátele, nikdy by to neudělal. Zároveň ale prozradil, že jen v Německu žije podle jeho názoru až osm stovek kanibalů.

Zdroje: medium.com, idnes.cz, theguardian.com