Fraška jménem slevové akce. Řetězce by už mohly zákazníky konečně přestat tahat za nos

Heslo „slevová akce“ zřejmě na velkou část zákazníků musí působit nadpozemsky, jinak snad ani není možné vysvětlit, co se po inflačním období začalo dít v obchodních řetězcích. Je to vidět snad u každého výrobku, který střídavě prochází obdobím s „akční“ cenou a následně je nabízeno za cenu běžnou. Rozdíl cen mezi těmito dvěma stavy je často až urážející.

Nebudu tady jmenovat konkrétní obchodníky, ale zdá se, že podobnou praxi od sebe kopírují snad všechny řetězce. Tatranka jeden týden za 19,90 Kč, o týden později v akci za 9,90. Studentská pečeť jednou za 44,90, podruhé za více než stovku. Máslová Rama za 29,90 v akci, ale jinak za 79,90 bez akce. Perwoll s cenovkou 899 Kč si snad ani nikdo nemůže koupit, když jej obchodní dům vedle nabízí v akci za 299 Kč. A tak by se dalo pokračovat.

Pak je zde ale ještě další aspekt tohoto zmatku – slevové aplikace. Někdy je sleva platná pouze výměnou za osobní data, která si musíte naťukat do mobilní aplikace. Jindy máte slevové kupony pouze v aplikaci (např. aktuálně nabízí jeden z řetězců slevu 15 % na bio výrobky). Jindy máte ještě lepší slevu s aplikací.

Pak jsou zde akce, které platí po celý týden, jiné jsou ale časově omezené od čtvrtka do neděle a podobně.

Kdo akce nesleduje, začne mít rychle zmatek v tom, kolik co opravdu stojí a kolik by to bez akce asi tak mělo stát. Nejen mně se ceny za některé neakční zboží zdají přemrštěné. Slevové akce pak působí až nedůstojně, když například již zmiňovaný Perwoll může stát jen třetinu původní ceny. Není spíše právě ta akční cena blíže ceně skutečné?

Zarážející je také množství zlevněného zboží v akcích. Akční leták tak často připomíná regulérní katalog. Právě procházení těchto reklamních letáků je zejména pro naše starší spoluobčany denním rituálem. Pracující lidé ve středním věku obvykle nemají tolik času, aby zkoumali, kde nebo kdy mají levnější máslo. Bohužel.

My máme to štěstí, že bydlíme u hranic s Německem, a tak větší nákup můžeme udělat klidně u našich bavorských sousedů. Tam totiž na zákazníky nečekají žádná překvapení v podobě přemrštěných neakčních cen za běžné věci, ani až směšné slevy, které nejdou racionálně vysvětlit.

Před nákupem nemusíte sledovat akční letáky nebo řešit, jestli je něco levnější s aplikací. Ceny jsou ve všech německých řetězcích podobné, nevyvolávají zmatek a základní potraviny a drogerie tam v podstatě nejsou vůbec drahé. Pokladní se vás neptá na aplikaci, ani na vás nečekají samoobslužné pokladny, které beztak neustále vyžadují nějakou obsluhu. Německý zákazník je tak doma stále pánem. A tak to má být.

To v našich končinách vládne v řetězcích zmiňovaný chaos. Když se na tu situaci podívám poněkud odlehčenější optikou, napadá mě slovo cirkus. Zdá se, že manažeři super a hypermarketů snad testují, co všechno český zákazník vydrží. A lidé bohužel drží, protože pokud nebydlíte u hranic, nebo nechce nakupovat v online marketech, moc alternativ kromě malých obchodů a večerek nemáte.

Každý obchodník potřebuje vydělávat. Obrovský boom slevových akcí nepramení ze soucitu se zákazníkem a řetězce to mají moc dobře spočítané. A pokud používáte nákupní aplikaci, dáváte všanc svá osobní data, která mohou některé řetězce s vaším souhlasem předávat třetím stranám. Obchodník moc dobře ví, že při instalaci apky většina lidí smluvní podmínky vůbec nečte.