Fritz Fischer – nacistický lékař odsouzený na doživotí opustil vězení už po sedmi letech

Hrůzy, které se odehrávaly v nacistických koncentračních táborech, po skončení války zcela zastínily masakry na frontách. A v mnohých případech je měli na svědomí vzdělaní lidé, jejichž původním posláním měla být pomoc. Jedním z lékařů, kteří nerespektovali Hippokratovu přísahu, byl i Fritz Fischer.

Fritz Ernst Fischer se narodil 5. října 1912 v Berlíně. Po studiích medicíny na univerzitách v Bonnu, Berlíně a Lipsku promoval roku 1938 v Hamburku. V době promoce byl ale již čtyři roky členem Schutzstaffel (SS) a rok Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP).

Od roku 1938 působil jako důstojník zdravotnické služby v SS-sanatoriu Hohenlychen a po vypuknutí války se stal vojenským lékařem u jednotky Leibstandarte SS Adolf Hitler. Jenže po roce služby utrpěl nespecifikované zranění, a tak byl z fronty převelen do koncentračního tábora Ravensbrück. Tam byl zařazen po bok šéflékaře Karla Gebhardta, jenž se neblaze proslavil svými sadistickými metodami vůči vězňům.

Gebhardt prováděl zejména na vězenkyních pokusy se sulfonamidy, což jsou syntetické látky na bázi antibiotik, které vyvinuli němečtí vědci už v roce 1932. Motivace jeho experimentů vycházela z lékařova rozhodnutí nepodat tuto látku zraněnému Heydrichovi po pražském atentátu během operace Anthropoid. Gebhardt byl přesvědčen, že by sulfonamid zraněnému zastupujícímu říšskému protektorovi nepomohl, jenže mezi nacisty se začaly šířit opačné názory. A tak byl schopen provést cokoliv, aby spolustraníky přesvědčil o tom, že chybu neudělal.

Gebhardt a jeho asistent Fischer tak nebohým vězňům lámali nohy, řezali je sklem, vpichovali jim do těla třísky či je záměrně infikovali bakteriemi nebo způsobovali popáleniny. Všechny tyto hrůzy měly připomínat válečná zranění. Část lidských pokusných králíků byla léčena sulfonamidy, část ne. Gebhardt s Fischerem ale záměrně léčené vězně drželi v krutých a špinavých podmínkách s minimem jídla, druhou skupinu naopak bedlivě opečovávali. Výsledky pokusu tak vyznívaly, že sulfonamid nemá na regeneraci zásadní vliv.

Lékaři z Ravensbrücku po válce neunikli spravedlnosti během takzvaného Lékařského procesu (Doctors' Trial) v Norimberku. Gebhardt si v roce 1947 vyslechl trest smrti, Fischer byl za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti odsouzen na doživotí. Tehdy zcela jistě netušil, že jeho kariéra nabere zcela nečekaných obrátek.

Už v lednu 1951 byl totiž jeho trest zmírněn americkým komisařem na 15 let odnětí svobody. Vězení měl tedy opustit v roce 1962, ale osvobozen byl již 1. dubna 1954. Důvod? Západní spojenci už v 50. letech ustupovali z tvrdého postoje k nacistickým zločinům. Využívali bývalé odborníky (lékaře, techniky, průmyslníky) a zároveň chtěli mít Západní Německo na své straně v postupu vůči Sovětskému svazu – a to vyžadovalo i jisté „odpouštění minulosti“. Navíc Německo mělo po válce silný nedostatek lékařů a dalších odborníků.

Po propuštění si Fischer obnovil svou lékařskou licenci, ale praxi již nevykonával. Začal totiž pracovat v chemické společnosti Boehringer v Ingelheimu nad Rýnem, kde setrval až do odchodu do důchodu.

V Ingelheimu v tichosti a mimo veřejný zájem zůstal až do své smrti v roce 2003. Dožil se 90 let (některé zdroje uvádějí 91 let). V současnosti je považován za posledního žijícího z těch, kdo byli obžalováni v Lékařském procesu.

Život Fritze Fischera tak dokonale ilustruje paradoxy poválečných let. Byl odsouzený na doživotí za nelidské lékařské praktiky, ale do běžného života se zapojil již po sedmi letech za mřížemi. Politické klima během studené války totiž mělo zcela jiné priority.

Zdroje: phdn.org, encyclopedia.ushmm.org, dbpedia.org