Juan „Garbo“ Pujol García. Amatérský agent, který získal vyznamenání od Hitlera i anglického krále

Pujol se narodil se v roce 1912 v Barceloně do rodiny, kde ho na jednu stranu vedla matka k přísné víře, na druhou stranu ale vzhlížel k otci, který měl poměrně svobodomyslné názory a jako podnikatel dokázal rodinu slušně živit. Myšlenkově tak mladý Juan tíhl spíše k otci, po jehož vzoru byl nakloněn liberálním a antiautoritářským hodnotám.

Když v červenci 1936 vypukla španělská občanská válka, shodou okolností se Pujol ocitl na obou stranách konfliktu, tedy jak mezi republikány, tak mezi Frankovými nacionalisty, kteří nakonec zvítězili a ve Španělsku nastolili diktaturu. Nicméně budoucí agent nesdílel hodnoty ani jednoho z táborů. Válka v něm navíc vyvolala obrovský odpor k jakýmkoliv extrémistickým ideologiím, zejména k narůstající hrozbě nacismu.

Po vypuknutí druhé světové války se několikrát pokusil kontaktovat britské úřady, aby jej najaly pro práci v boji proti nacistům. Jenže neměl ten správný výcvik a už vůbec nebyl vycvičeným agentem. Měl ale skvělou představivost a vynikající schopnost improvizace. Přesto byl odmítnut.

Reakce britské strany ho ale neodradila. V rámci svého vlastního boje „pro dobro lidstva“ dokázal zkontaktovat německého agenta v Madridu a přesvědčit jej, že je až fanaticky smýšlejícím nacistou, který pracuje jako úředník s možností cestovat do Británie. To doložil falešným diplomatickým pasem a hlavně přesvědčivým vystupováním. Dostal tak špionážní rychlokurz včetně nauky jednoduchého kódovacího jazyka, neviditelný inkoust a kapesné 600 liber. Jenže jediným Pujolovým cílem bylo znovu zkusit přesvědčit Brity o svých schopnostech.

Pujol se uchýlil do portugalského Lisabonu, odkud posílal do Berlína fiktivní zprávy o dění v Anglii. V dnešní době to zní až absurdně, ale nově najatý německý agent tehdy čerpal informace o dění za kanálem La Manche z turistických průvodců, knih a časopisů nebo z týdeníků, jež sledoval v kinech. Přesto vytvářel zdánlivě věrohodné zprávy, které se tvářily, že chodí přímo z Londýna. Podle tarifů uvedených v britském železničním průvodci si nechával proplácet cestovné, přičemž tak nacistům dokládal, že cestuje po Británii a verbuje síť tajných agentů. Zprávy od těchto fiktivních osob také Němcům dodával.

V roce 1942 zachytily jeho zprávy britské tajné služby během hledání možných špionů na svém území. Něco ale nesedělo, třeba v případě, kdy se Němci vydali pronásledovat britskou námořní flotilu do míst, kde nebyl zhola nikdo. Tehdy si Britové uvědomili, že někdo nepřítele záměrně dezinformoval a Pujola dokázaly vystopovat. Okamžitě byl přijat do MI5 a začal s prací skutečně profesionálního dvojitého agenta.

Pujol vytvářel tak dobře napsané zprávy, že je německá rozvědka Abwehr považovala za jedny z vůbec nejspolehlivějších zdrojů. Němci si mysleli, že na Britských ostrovech operuje rozsáhlá síť agentů. To vše podporoval fakt, že Pujol, který získal pseudonym Garbo (podle herečky Grety Garbo), nepřítele často informoval správně, avšak s ohledem na vývoj války šlo o zprávy malé vojenské hodnoty. Spojenci tak mohli ovlivňovat nepřátelské strategie a klamat německé velení.

Agent Garbo první roky kontaktoval Němce pomocí dopisů. Aby prokázal svoji schopnost skvěle fungující sítě, v listopadu 1942 sepsal dopis o tom, že se chystá konvoj válečných lodí do akce v severní Africe. Dopis byl odeslán letecky a opatřen razítkem s datem, které dokazovalo, že byl odeslán ještě v době, kdy o akci nemohl nikdo vědět. Britská zpravodajská služba ho však záměrně zdržela a do německých rukou se dostal až v době, kdy byl bezcenným kusem papíru. Pujol však od Němců i tak dostal pochvalu za skvělou práci. Poté byl vyvinut šifrovaný systém radiokomunikace a Pujol začal dezinformovat Němce v reálném čase.

Jeho největším špionážním úspěchem byla účast na operaci Fortitude – klamavé kampani před vyloděním v Normandii. Pujolovy falešné zprávy přiměly Hitlera věřit, že se skutečná invaze do Evropy odehraje v oblasti u města Calais, tedy stovky kilometrů od Normandie. Německo proto své elitní jednotky drželo právě tam, což Spojencům výrazně usnadnilo zahájení Operace Overlord, tedy vylodění, které proběhlo 6. června 1944 v Normandii a znovuotevření západní fronty. Kamufláž byla navíc podpořena gumovými atrapami a falešnými maketami tanků, letadel a lodí u anglického Doveru.

Nacisté si tak i po zahájení invaze mysleli, že hlavní vpád do Francie ještě nezačal a posádku čítající asi 150 tisíc můžu drželi u Calais, což byl jeden z výrazných zlomů ve válce.

Němci byli natolik přesvědčeni o loajalitě svého agenta, že mu udělili Železný kříž – vyznamenání, které bylo jinak vyhrazeno pouze německým vojákům a musel jej schválit sám Hitler. Vyznamenání bylo Pujolovi sděleno pomocí radiokomunikace. Na druhé straně britský král Jiří VI. osobně schválil, aby byl Pujol oceněn Řádem britského impéria.

Je až téměř absurdní, že jeden člověk získal vyznamenání od dvou naprosto protichůdných stran. Němci přitom ještě desítky let po válce netušili, že byli klamáni.

Pujol se po válce obával represe ze strany nacistů. Pomocí CI5 byl přesunut do Angoly, kde v roce 1949 fiktivně zemřel na malárii, a poté s novou identitou zamířil do Venezuely. Zde provozoval knihkupectví a obchod se suvenýry a ani jeho rodina neměla dlouhou dobu potuchy, že žije.

Pujolův příběh byl objeven až v 80. letech britským historikem. Ten odhalil, že muž, jenž údajně zemřel v Africe, by mohl být významným dvojitým agentem, jehož nové jméno však nevěděly ani špičky v MI5. Přesto byl nakonec Pujol nalezen za pomoci svého bratrance. Tehdy byl pozván do Británie, kde se v roce 1984 po téměř čtyřiceti letech setkal se svými spolupracovníky z války a zveřejnil svůj osud.

Juan Pujol García nebyl vojákem ani vycvičeným špionem. Přesto díky své inteligenci, schopnosti manipulace a dokonalé kamufláži přispěl k jednomu z nejdůležitějších vítězství Spojenců. Zemřel v roce 1988 v Caracasu ve věku 76 let.

Zdroje: Nigel West - Operation Garbo (ISBN-10. 0394547772); agentgarbo.com; liberationroute.com