Muž, který zachoval tváře Osvětimi. Wilhelm Brasse na bezmocnou dívku nikdy nezapomněl

Když se řekne fotografie z koncentračního tábora, většina lidí si vybaví rozmazané archivní snímky vyhublých postav, ostnatých drátů, hromad kufrů či dokonce obětí. Jen málokdo ale zná nepříjemný osud člověka, který mnoho z těchto fotografií pořídil. Jmenoval se Wilhelm Brasse (1917–2012) a během druhé světové války se stal nedobrovolným fotografem v nacistickém koncentračním a vyhlazovacím táboře Osvětim.

Jeho fotografie dnes patří mezi nejdůležitější svědectví o nacistických zločinech. Každá tvář na nich představuje člověka, jenž měl jméno, rodinu, minulost i sny. Mezi nimi je i portrét mladé polské dívky Czesławy Kwoky. Právě její fotografie se stala jedním z nejsilnějších symbolů dětských obětí holocaustu.

Wilhelm Brasse se narodil v roce 1917 v polském městě Żywiec. Jeho otec byl rakouského původu, matka Polka. Už jako mladík se vyučil fotografem a před válkou pracoval v portrétním ateliéru své tety. Měl talent pro práci se světlem i pro zachycení lidského výrazu. V ateliéru si vedl velmi dobře a možná právě tato skutečnost mu zachránila život.

Po německé okupaci Polska nacisté požadovali, aby se přihlásil k německé národnosti a vstoupil do armády. Brasse to odmítl. Pokusil se uprchnout přes hranice do Francie, byl však dopaden, vyslýchán gestapem a v roce 1940 deportován do Osvětimi jako politický vězeň. Dostal vězeňské číslo 3444.

První měsíce v táboře pro něj znamenaly tvrdou práci, hlad, násilí a neustálý strach ze smrti. Později se však nacisté dozvěděli o jeho fotografických zkušenostech. Přesunuli ho do oddělení Erkennungsdienst, tedy do táborové identifikační služby, a přidělili mu práci. Začal pořizovat fotografie příchozích vězňů.

Fotografování v Osvětimi mělo přesně daná pravidla. Vězni byli snímáni zepředu a z obou profilů. Často na sobě měli pruhované táborové oblečení a na hrudi číslo. Nacistická administrativa chtěla mít vše pečlivě evidované.

Brasse později vzpomínal, že před objektivem stáli lidé vyčerpaní po transportu, zbiti nebo vyděšení. Mnozí vůbec netušili, že během několika týdnů či měsíců zemřou.

Denně vznikaly desítky až stovky fotografií. Wilhelm Brasse odhadoval, že během svého působení v táboře pořídil nebo pomáhal zpracovat kolem čtyřiceti až padesáti tisíc snímků.

Vedle identifikačních portrétů fotografoval také vězně po pokusech doktora Josefa Mengeleho, snímky pro nacistické lékaře nebo fotografie určené vedení tábora a SS.

Každý den se pohyboval v prostředí, kde byla lidská důstojnost systematicky ničena. To vše se velmi těžce podepsalo na jeho psychice.

Práce fotografa samozřejmě pro Brasseho znamenala větší šanci přežít. Nemusel vykonávat nejtěžší fyzickou práci a měl lepší přístup k jídlu i k teplu. Přesto později vzpomínal, že tlak na jeho osobu byl obrovský.

Musel se dívat do očí lidem, kteří byli často jen krok od smrti a nesměl ani náznakem projevil nesouhlas s tím, co musí konat.

Někteří vězni se snažili při fotografování narovnat, upravit si vlasy nebo zachovat zbytky hrdosti. Jiní byli natolik zesláblí, že sotva stáli. Brasse vzpomínal především na děti. Jejich strach prý nikdy nedokázal zapomenout.

Přesto se podle svědectví snažil chovat lidsky. Vězňům někdy tiše poradil, jak si stoupnout nebo se jim pokusil dodat odvahu alespoň pohledem. V prostředí Osvětimi však i obyčejná lidskost představovala něco výjimečného.

Nejznámější fotografií, kterou Wilhelm Brasse pořídil, se stal portrét čtrnáctileté Polky Czesławy Kwoky.

Do Osvětimi byla deportována v roce 1942 společně se svou matkou z oblasti Zamość v okupovaném Polsku. Nacisté tehdy vyháněli polské rodiny z jejich domovů a mnoho lidí skončilo v táborech. Na fotografii má Czesława ostříhané vlasy. Na rtu je patrná krev.

„Ta dívka byla tak mladá a vyděšená. Nechápala, proč tam je, a nerozuměla, co jí říkali,“ vzpomínal po válce Wilhelm Brasse. Dívku podle jeho slov před fotografováním udeřila dozorkyně, takzvané kápo, holí do obličeje, protože nerozuměla německým příkazům. Czesława byla vystrašená a plakala.

Fotograf prý nemohl dívce pomoci, jinak by riskoval svůj život. „Ta německá žena si prostě jenom na dívce vylévala zlost. Tak krásná mladá dívka, tak nevinná. Plakala, ale nemohla nic udělat,“ smutnil i po dekádách Brasse.

Historikům se podařilo zjistit, že Czesława zemřela v Osvětimi v březnu 1943. Bylo jí pouhých čtrnáct let.

Její fotografie dnes obíhá svět jako symbol dětských obětí nacismu. Právě obyčejnost její tváře činí snímek tak silným. Není na něm voják ani hrdina, ale dítě, které mělo žít normální život. Ten dívce ale nebyl v rámci zvrácené nacistické ideologie dopřán.

Na konci války se nacisté snažili zahladit stopy svých zločinů. Když se sovětská armáda blížila k Osvětimi, dostali pracovníci fotografického oddělení rozkaz zničit archivní snímky.

Wilhelm Brasse a další vězni však část fotografií ukryli a zachránili. Díky tomu dnes existují tisíce portrétů vězňů, které pomáhají historikům i rodinám obětí. Bez těchto fotografií by mnoho tváří navždy zmizelo v anonymitě.

Po evakuaci Osvětimi byl Brasse převezen do dalších táborů. Válku nakonec přežil a vrátil se domů.

Brasse se po válce nedokázal k fotografování vrátit. Pokusil se sice znovu pracovat v ateliéru, ale neustále před sebou viděl tváře vězňů z Osvětimi. Každé zmáčknutí spouště mu připomínalo tábor, a tak fotografování opustil.

Dlouhá desetiletí o svých zkušenostech téměř nemluvil. Až později začal poskytovat rozhovory historikům a dokumentaristům. Uvědomoval si totiž, že svědectví přeživších postupně mizí.

V roce 2005 vznikl dokumentární film „Portrétista“ režiséra Ireneusze Dobrowolského, v němž Brasse podrobně popsal svou práci v Osvětimi i psychické následky, které si nesl po celý život.

Z jeho vyprávění je patrné, že si nikdy nepřestal klást otázku, zda mohl udělat víc.

Fotografie z Osvětimi mají dnes obrovskou historickou hodnotu. Nejsou to jen archivní materiály. Každý snímek představuje konkrétního člověka a právě v tom spočívá jejich síla.

Nacistický systém se snažil proměnit lidi v čísla. Wilhelm Brasse však možná i nevědomky zachoval jejich tváře. Díky jeho „práci“ dnes můžeme hledět do očí lidem, kteří byli určeni k vyhlazení. Při pohledu na portrét Czesławy Kwoky si tak člověk uvědomí, jak hrůzné dějiny jsou.

Wilhelm Brasse zemřel v roce 2012 ve věku 94 let. Zůstaly po něm fotografie, které se těžce prohlížejí. A proto jsou tak důležité.

Zdroje:

powiat.oswiecim.pl, aleteia.org, auschwitz.org