Článek
Narodil se v roce 1919 v Havlovicích na Trutnovsku a během druhé světové války se stal partyzánem bojujícím proti nacistům. Jenže po válce se dal na cestu, která vedla do temných zákoutí komunistického režimu.
Diskutabilní odbojářská činnost
Pich-Tůma vstoupil do komunistické strany už v roce 1939, načež o rok později odešel do Sovětského svazu, kde se dostal do Rudé armády a vystudoval důstojnickou školu zaměřenou na partyzánský boj. Když se vrátil na naše území, stal se komisařem brigády Mistra Jana Husa, která na Žďársku podnikala sabotáže proti nacistickému zásobování. Na jaře 1945 se pak účastnil boje, během kterého zemřela většina partyzánů. On přežil, nicméně okolnosti střetu zůstávají nejasné a objevují se spekulace o jeho možné kolaboraci s gestapem. Chybí však přímé důkazy.
V roce 1945 založil skupinu F-15, která shromažďovala archivy gestapa a vydírala v nich agenty, jejichž jména se v listinách zachovala. Současně vedl Československý svaz partyzánů a po výhře komunistů ve volbách v roce 1946 vytvořil na pokyn Klementa Gottwalda tajnou zpravodajskou síť uvnitř KSČ a svazu. Ve službách Státní bezpečnosti (StB) pak patřil k těm lidem, kteří připravovali záškodnické akce proti jiným stranách a podíleli se tak na zlikvidování české demokracie.
Jeho chladná povaha nedbající na morální zásady se v plné síle projevila po roce 1948. Pich-Tůma si rychle vybudoval pověst muže, kterému nebyla cizí brutalita. Jeho metody byly kruté a nekompromisní. Obětí jeho týrání se stávali nejen politicky nepohodlní jedinci, ale i ti, kteří se ocitli v nesprávnou chvíli na nesprávném místě.
10. března 1948, kdy zemřel po pádu z okna ministr zahraničí Jan Masaryk, se Pich-Tůma pohyboval v sedm ráno na místě činu. Důvod jeho přítomnosti nebyl nikdy objasněn, nicméně jedno pojítko by zde bylo. Pich-Tůma byl v roce 1940 v Sovětském svazu trénován na partyzánský odboj Augustinem Schrammem, komunistou ze Sudet, kterému se přičítá podíl na ministrově smrti.
Výřez ze spisu Picha-Tůmy v Archivu bezpečnostních složek
Po roce 1948 už nebral ohledy na nic
Pich-Tůma v letech 1948 a 1949 velel osmičlenné skupině vyšetřovatelů StB, která měla na svědomí minimálně tři lidské životy. On sám během výslechu umlátil nadporučíka Bedřicha Wiesnera a další dvě oběti byly popraveny po výsleších bez řádného soudu. Konkrétně šlo o bývalého partyzána a příslušníka Stb Františka Novotného. Ten byl zastřelen ranou do týla v lese na Benešovsku s tím, že prý věděl příliš mnoho citlivých informací. Podobně byl zavražděn jistý inženýr Konečný, jehož tělo se nikdy nenašlo. Obětí zřejmě bylo mnohem více. Existuje domněnka, že například sociálně-demokratický politik Jaroslav Zörkler, který zemřel po pádu pod vlak, byl před stroj vhozen právě Tůmou.
Jako vedoucí skupiny působil velmi jednoduše, jeho vyjadřování bylo primitivní a při nespolupráci zadržených jej zalévaly výbuchy vzteku spojené s násilím. V roce 1953 byl sám zatčen a odsouzen na 15 let vězení za „porušování socialistické zákonnosti“. Odseděl si ale jen tři roky a to možná i díky tomu, že za mřížemi donášel na spoluvězně a neváhal si tak zajistit přežití a brzké propuštění za každou cenu.
Život si vzal sám
Po propuštění se jeho život zcela změnil. Z partyzána a elitního agenta StB se stal obyčejný dělník a skladník, kterého obklopovala minulost, jež se neustále vracela jako stín. V letech 1968 a 1969 znovu seděl za mřížemi a normalizaci prožil v ústraní.
Po sametové revoluci byl paradoxně ze všech svých činů rehabilitován vojenským soudem. To vyvolalo obrovskou kritiku ze strany pamětníků i historiků, kteří tvrdili, že komunistický vyšetřovatel nemůže být stavěn na úroveň politických vězňů, jež si v padesátých až osmdesátých letech procházeli peklem.
Na Tůmu byl vyvíjen i tlak ze strany médií, přičemž se začaly rozplétat jeho zločiny z konce 40. let, což vedlo k přípravě nového vyšetřování. K němu už ale nedošlo. Pich-Tůma se v lednu 1995 oběsil na půdě svého domu v Trutnově. Bylo mu 75 let.
