Článek
Ještě v nedávné minulosti jsem považoval za slušnost zvednout svůj soukromý telefon a představit se. „Sova, dobrý den.“ Už to ale nedělám, přestože i současná etiketa představení celým jménem a pozdravem doporučuje. Pokud bych přijímal pracovní hovor, situace by byla jiná – tam je slušnost a profesionalita na místě. Ale v soukromém životě se představování ukázalo jako naprosto zbytečné.
Neznámé číslo? Pravděpodobně zbytečný hovor
Důvod, proč tak dělám, je samozřejmě moje vlastní soukromí. Přestože používám aplikaci k identifikaci nevyžádaných hovorů nebo telemarketingu, tak ani tento nástroj nedokáže rozpoznat vše. Za zhruba poslední rok mě nekontaktoval z neznámých čísel nikdo, koho bych znal ani nešlo o nic důležitého. Za těmito voláními se skrývaly reklamní nabídky, evidentní pokusy o podvod nebo nevyžádané průzkumy. Podle zákona by sice už podobné hovory neměly existovat, ale jak všichni víme, realita je jiná.
Proč bych se měl takovým lidem představovat a nahrávat jim do karet? Každé představení bez toho, aniž bych tušil kdo volá, znamená, že dám potenciálnímu podvodníkovi manipulativní výhodu. Vědí, jak mě oslovit a v následné konverzaci toho mohou zneužít. Objevily se i hovory, které po mně chtěly mé jméno, aniž by se druhá strana identifikovala. Pokud by šlo o seriózní hovor, volající se představil a sdělil by rozumný důvod volání, samozřejmě bych pokračoval. To se ale za celý rok ani jednou nestalo.
Za to jsem přijal takové hovory, které evidentně nemají se základy slušného chování nic společného. Na podzim se mi ozvala slečna z nějaké společnosti, kterou nejmenovala, že jsem před rokem s jejich manažerem panem Novákem řešil inflaci. „Nic takového jsem nikdy s nikým neřešil,“ odpovídám. „Ale ano, řešil, mám vás tady v záznamech. Určitě toho máte hodně a zapomněl jste.“ Aha, říkám si, podvodnice, ale pokračuji: „Tak mi tedy řekněte moje jméno.“ Vzápětí je ale hovor druhou stranou ukončen.
V létě se mi cestou z dovolené ozval hyperaktivní volající, který nešel zastavit. Tady jsem hovor musel utnou já, aniž bych po představení cokoliv říkal. Dozvěděl jsem se, že mám slušně naspořenou sumu v bitcoinech. Prý jsem před deseti lety na nějakých internetových stránkách projevil zájem o kryptoměny a volající investiční poradce mi teď radostně sděloval, že mám od té doby vytvořený účet, kam vložili jeden bitcoin, jenž se teď náramně zhodnotil. Zkrátka krásná pohádka, která by pro důvěřivce mohla skončit vyluxovaným účtem. Hovor ukončuji.
A ještě do třetice. Volá paní s průzkumem ohledně úspor s energiemi. Přijde mi divné, že chce jméno a adresu. Něco si vymýšlím, chvíli se ptá na otázky ohledně toho, jak doma topíme a tak dále, načež dále požaduje nějaké údaje ze smluv, které s dodavatelem mám. Je mi jasné, že cílem hovoru je podpis smlouvy na energie s bůhví kým. Zavěšuji.
Není to nezdvořilost
Nemám v úmyslu být nezdvořilý, ale v době, kdy nevyžádané hovory představují past na osobní údaje, považuji svůj přístup za rozumný. Pokud nevlastníte služební telefon nebo nepodnikáte, přičemž očekáváte hovory od zákazníků, zvažte stejný přístup také. Kyberšmejdům nehodlám nijak napomáhat a věřím, že si své osobní údaje střeží stále více lidí. I pouhá kombinace jména a telefonního čísla může být pro tyto zločince cennou informací.
