Článek
Výraz vzniklý spojením anglických slov rage (prudká zlost) a bait (návnada) vystihuje fenomén, který je dnes všudypřítomný – obsah na internetu, jehož jediným cílem je vyvolat silnou emocionální reakci.
Ať už jde o článek, video, meme nebo příspěvek na sociálních sítích, „rage bait“ je navržen tak, aby vás rozčílil, pobouřil, frustroval a přiměl k interakci – k lajku, komentáři nebo sdílení. A samozřejmě, aby tvůrcům takového obsahu přinesl zisk.
Redaktoři Oxford University Press vybrali „rage bait“ jako slovo, resp. výraz roku 2025, protože jeho používání se v průběhu minulého roku výrazně zvýšilo. Výběr slov tak není jen jazykovou kuriozitou, ale odráží širší společenské téma, a to jak digitální platformy a algoritmy formují naše emoce a reakce.
Příklady, které známe všichni
S „rage baity“ se setkáváme snad denně a mnohdy jejich negativní vliv ani nevnímáme. Třeba článek s titulkem typu „Podívejte se, co tato celebrita udělala a všichni ji za to nenávidí!“ V mediální hantýrce se tomuto typu nadpisu také říká „clickbait“, tedy titulek, který láká k otevření obsahu, jenž je ve skutečnosti fádní, nekvalitní nebo o něčem zcela jiném.
Dalším výrazným „ragebaitovým“ obsahem jsou články, posty, reely nebo videa na sociálních sítích, které okamžitě rozdělí komentáře na dva tábory. Diskuze pod příspěvky plnými „rage baitu“ připomínají bitevní pole a často se nejedná jen o politiku. V takovém případě nemusí jít o úmysl autora textu, přičemž se vztek rozhoří až mezi diskutujícími.
Další kapitolou jsou populární memy, které ironicky provokují určitou skupinu lidí. Často je jejich úspěch měřen počtem reakcí, a ne tím, jestli je obsah pravdivý nebo kvalitní.
Naše mozky zkrátka reagují na vztek a pobouření rychle a automaticky, čehož umí někteří marketéři a influenceři velmi dobře využít.
„Rage bait“ byl mezi námi už mnohem dříve
Samotný pojem „rage bait“ se objevil v roce 2002 v internetové diskuzi na Usenetu ohledně vynucování si předjíždění agresivním řidičem. Jen tehdy neměl tak rychlé a masové šíření.
Ale už v předinternetové době pracovala některá tradiční média se stejným principem. Bulvární tisk stavěl svůj zisk na pobuřujících titulcích, které často dramatizovaly běžné události, například nápisem o „šokujícím odhalení“ nebo „skandálu století“. Článek se ale po přečtení ukázal jako nafouknutá banalita.
Podobně fungovaly i televizní debaty v devadesátých letech, kdy producenti záměrně zvali hosty s protichůdnými názory a nechávali je hádat se před kamerami. Smyslem pořadu nebylo porozumění, ale konflikt. Jen vzpomeňte třeba na pořad Kotel. Diváci zůstávali u obrazovek právě proto, že je sledování rozčilení a hádek emocionálně vtahovalo. Dokonce i některé rozhlasové pořady stavěly na provokativních výrocích moderátorů, kteří věděli, že pobouřený posluchač je často ten nejvěrnější.
Rozdíl mezi tehdejší dobou a současností spočívá hlavně v rychlosti a dosahu. Dříve se „rage bait“ šířil pomalu a měl poměrně omezené publikum. Dnes se jeden provokativní příspěvek dokáže během minut dostat k milionům lidí a vyvolat lavinu reakcí žijící vlastním životem.
Výplach mozku a vztek, to je silná dvojice
Algoritmy sociálních sítí dobře vědí, že vztek je silná emoce a dokáže upoutat pozornost. Příspěvky vyvolávající silné reakce tak mají větší dosah, což znamená více reklamy a více interakcí. „Rage bait“ je tedy vlastně zrcadlem našeho digitálního života.
Výběr tohoto výrazu Oxfordem je ale i důvodem k našemu zamyšlení. Možná stojí za to si před kliknutím na vyhrocený článek nebo komentář položit otázku, zda mi ten čas za to vůbec stojí? V době, kdy jsme neustále online, je schopnost rozpoznat „rage bait“ malým, ale důležitým krokem k tomu, abychom si zachovali kontrolu nad vlastním časem a emocemi.
„Skutečnost, že výraz „rage bait“ vůbec existuje a zaznamenal tak dramatický nárůst v používání, znamená to, že si stále více uvědomujeme manipulační taktiky, do kterých se můžeme online nechat vtáhnout. Dříve se internet zaměřoval na upoutání naší pozornosti vyvoláním zvědavosti výměnou za kliknutí, ale nyní jsme svědky dramatického posunu k tomu, že unáší a ovlivňuje naše emoce a to, jak reagujeme. Působí jako přirozený vývoj v probíhající konverzaci o tom, co znamená být člověkem v technologicky řízeném světě – a o extrémech online kultury,“ řekl o letošním vítězi Casper Grathwohl, prezident Oxford Languages.
Grathwohl také poukázal na loňský vítězný výraz „brain rot“, což bychom mohli volně přeložit jako vymytý mozek, jenž zachytil mentální vyčerpání z nekonečného scrollování. Oba dva poslední vítěze chápe jako silnou dvojku podněcující uživatele internetu k negativním reakcím a zároveň jej psychicky vysávají. „Tato slova nejenže definují trendy; ale odhalují skutečnost, jak digitální platformy mění naše myšlení a chování,“ dodal.
