Článek
První je docela jasná a zákonitá. Jaká je úleva hlídaného dítěte, pokud se „dozorci“ začnou věnovat svým zálibám, byť některé z nich mohou být otravné, napadá mě nadměrně hlučná muzika, lepení modelů a zápach lepidla, příprava „podivného“ jídla ad. Jakmile nehrozí bezprostřední kontakt, hned se hlídané dítě bude mít a cítit o něco lépe. Nesmí si však počínat „podezřele“, jinak se tu objeví hlídač a nastane nové kolo.
Jistě je užitečné zmínit tzv. přesahy do budoucnosti. Myslí se - hlavně negativních - aktů vykonaných během hlídací služby. Mohou na sebe brát několik podob. Leckdy nepůjde o nic povzbuzujícího, a proto by se vždy mělo počítat s určitými důsledky. Jenže kdo na ně bude během „akce“ myslet? A kdo je správně a přesně odhadne? Kdo si kousků a pokusů, které míří za rozumnou hranici, včas všimne? Kdo je schopen a ochoten jim zabránit? Zde doporučuji ke zhlédnutí film Bolero, který by měl být rekonstrukcí skutečné události. Jen podotknu, že násilného trestného činu se dopustili studenti a studentky VŠ. Co poté můžeme a máme chtít po dětech v době povinné školní docházky? Jak mají v plném rozsahu uhlídat svoje mozkové procesy a jejich dopady do konání a projevů organismu? Jen si připomeňme, kolik práce dá kontrola sebe sama práce dospělým! A je pokaždé úspěšná?
I když je dítě malé a mnoha probíhajícím dějstvím kolem sebe nerozumí, stejně je prožívá a cosi si z nich odnáší. Jako marné se mu jako mladšímu sourozenci jeví položení otázky v podobě - „proč je tomu u nás takhle, když jinde postupují jinak?“. A v případě vyprávění by dodal, jak pěkně se svou starší sestrou vychází kamarád Pepík. Zatímco u nich doma dění vypadá, že jakmile rodiče odejdou, jeho sestra přebírá jejich roli skoro se vším všudy. Docela přesně a leckdy přísně po nich opakuje kontrolní otázky jako - „máš už všechno na zítra do školy hotovo?“, „máš už vyčištěné ty špinavé boty?“, „jak dlouho ti budu připomínat, že si máš uklidit všechny hračky?“, „kde jsi byl tak dlouho?“, „co jsi tam dělal, podívej se, jak jsi zaprasený!“, „ty nevíš, že…“ apod. Někdy tu předváděné obrazy připomínají proslulou životní zkušenost - „kdo chce psa bít, hůl si najde“. Jestliže „selže“ jeden nátlakový nástroj, zajisté zanedlouho bude po ruce nějaký další. Opět by se měla připomenout vynalézavost dětí. Žel na ne zcela správném místě a v nežádoucí podobě.
Praktickou zkušeností je, že spíše nedojde od oné myšlenky k jejímu vyslovení. Koho by se dítě vlastně mělo ptát? Rodiče zpravidla nechtějí být obtěžováni. Pokud někdy něco šetří, nemá dítě pocit spravedlnosti a někdy ani rovného zacházení. Leckdy neumí proces pojmenovat, ale od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí by se dozvědělo, že většině dospělých chybí prvky jako žádoucí úroveň sociální a emocionální inteligence a vykonání důležitého posunu v osvojení potřebných sociálních a komunikačních dovedností. Není proto divu, že se ratolesti po čase a po několika spíše neradostných zkušenostech odklánějí a uzavírají. Důsledkem je postupný růst odcizení. Má sice svoje kladné stránky, ale lepší je přece být přiměřeně blízko a svůj život pokud možno kladně sdílet s jinými.
Předchozí části:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-kdyz-sourozenci-hlidaji-184725
/ v ní se nacházejí další odkazy /
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-hlidani-sourozenci-a-lecjake-svizele-185060
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-nedobre-priklady-hlidani-sourozenci-pokracuji-185283
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-co-se-pri-hlidani-sourozencu-jeste-deje-185739
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-hlidani-sourozencu-jako-zlaty-dul-185958
