Článek
Možná nebude nadpis na pověstný první pohled úplně jasný. Abych přispěl k lepšímu a hlavně k rychlejšímu pochopení, dodám, že budeme mít na mysli sourozence. Navíc nízkého věku. A ještě mezi nimi nebude velká časová mezera. Jinak řečeno a napsáno - rodiče se svého času činili a přivedli na svět své potomky docela brzo po sobě. Jinou otázkou do diskuse je, zda šlo o jejich záměr. Co kdybychom v jejich mysli našli slova a pocity jako přehmat, nedopatření, omyl, problém, neplánovaný krok aj.? Se zvýšenou pravděpodobností se k nim veřejně nepřiznají. Leč stalo se. Myslím početí a narození dítěte, ne přiznání.
Pokud budou malé děti stejně oblékány, vzbudí zvýšenou pozornost? Patrně ano. Přece jenom se částečně liší od svého okolí. Pro řadu lidí pohled na stejnokroj přináší spíše kladný zážitek. Pokud se ovšem nedostali do nějakého konfliktu - třeba s policisty, s ostrahou apod. Pak by jejich pocity, myšlenky a chování vypadaly jinak. Když jsou děti velmi malé, je takřka jisté, že příliš nevnímají, v čem jsou oblečeny. Povětšinou reagují na elementy, jestli je něco škrtí, škrábe, kouše, nějak překáží apod. Více se jejich pozornost zaměřuje, aby si měly kde a s kým a s čím hrát a aby je konaná činnost bavila. Možná se dříve a dále dostanou holčičky, když si hrají s panenkami, které kromě česání také oblékají a převlékají.
Leccos se mění v pozdějším čase. Příslovečné jsou rozdílné názory na oblečení zejména během dospívání. V leckteré domácnosti vzplane pořádná hádka a vede se lítý boj, co si dospívající ne/vezme na sebe. Jak hovoří poznatky a zkušenosti, veškeré argumenty, byť by byly sebelépe podloženy, zpravidla nemají šanci. Potomci se budou proti matkám a otcům bouřit, protože je chtějí svazovat, napomínat, poučovat, moralizovat. Ba až trestat! Přičemž sami podléhají - často až nekriticky - názorům a poznámkám vrstevníků. Leckdy si ani na chvíli neuvědomí, že ve snaze dosáhnout originality se po nich slepě opakují a propadají se do uniformity.
Dotazy jsou nabíledni. Nakolik se děti mají podvolit přáním, představám, požadavkům a instrukcím rodičů? Od jakého věku mají aspoň trochu náhled na vlastní strojení? Uvědomily si zisk, který měly, když je kdysi dospělí chválili za jednotný vzhled a občas je vnímali jako dvojčata? Někdy opravdu mohou uniformností obleků vyvolat dojem, že se jedná o dvojčata. Pak se plní potřeba někam patřit. Jenže jak víme, v určité době přichází jiná - vymezit se, lišit se, oddělit se, sám zaujmout. Pro její naplňování již existuje více sil. Dopadem je, že děti jsou schopny vyvinout mohutnější odpor. Jak bylo výše zmíněno.
Je mi znám jeden zajímavý případ, kdy se sourozenci proti domácí uniformitě vymezovali. Nedali se přemluvit a snažili se odolávat tlaku matky. Na uvedeném tvrzení asi mnoho poučného není. Avšak situace se změní, pokud dodám a popíšu, co se dělo v pozdějších letech. Tak například oba si v adolescentním období pořídili stejný typ malého motocyklu. Aniž by svoje uvažování a rozhodnutí spolu probírali. Snad ještě pikantnější je fakt, že několik roků po opuštění původní rodiny a rozestěhování do dost vzdálených míst oba skončili v silových složkách. Takže nosili stejnou uniformu. Že bychom před sebou měli konkrétní příklad, kdy se naplní obecná lidová zkušenost - „odříkaného chleba největší kus“?
Odkazy, které s tématem souvisejí a mohou pomoci:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-vnejsi-vzhled-20684
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-lide-a-pece-o-image-20843
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-pece-o-image-a-hra-na-schovku-21299
