Článek
Znáte to jistě velmi dobře. Je devět hodin večer, sedíte u televize a najednou to přijde. Neodolatelná, téměř až fyzicky bolestivá touha po kousku čokolády, sladkém dezertu nebo slaných chipsech. Zkoušíte pít vodu, zkoušíte na to nemyslet, ale váš mozek jako by přepnul na autopilota. Než se nadějete, držíte v ruce prázdný obal a zaplaví vás známá vlna výčitek. Zase jste selhali. Zase vás zradila vaše vlastní slabá vůle.
Po celá desetiletí nám nutriční terapeuti, psychologové i fitness trenéři tvrdili to samé: hubnutí a zdravá strava jsou jen otázkou sebekontroly. Jde o jednoduchou matematiku kalorií a vaši schopnost říci „ne“. Pokud to nedokážete, jste zkrátka slabí.
Vědci a lékaři však při detailním sledování pacientů začali narážet na zvláštní nesrovnalosti. Dlouho netušili, jak si vysvětlit jeden opakující se fenomén. Proč dva lidé se stejnou motivací prožívají dietu úplně jinak?
- Zatímco jeden s lehkostí přejde na saláty a po pár dnech nepociťuje žádné strádání,
- druhý prožívá doslova abstinenční příznaky podobné těm u drogově závislých.
Ještě větší záhadou pro medicínu byli pacienti po bariatrických operacích (chirurgickém zmenšení žaludku). Očekávalo se, že budou jíst méně, protože se do nich zkrátka víc potravy nevejde. Stalo se ale něco absolutně nečekaného: těmto lidem se ze dne na den dramaticky změnily samotné chutě. Zarytí milovníci sladkého najednou hlásili, že se jim z čokolády zvedá žaludek.
Jak může chirurgický zákrok v břišní dutině změnit to, na co máte chuť ve své hlavě? Dlouhé roky chybělo jasné pojítko. Až nedávný boom ve zkoumání lidské DNA a mikroskopických organismů přinesl odpověď, která přepsala učebnice.
Vaše stravovací selhání možná vůbec není vaše chyba.
Neviditelní loutkaři v našem nitru
Představte si svá střeva ne jako pouhou trubku na trávení potravy, ale jako hustě osídlenou metropoli. V tomto temném, teplém a na živiny bohatém prostředí žijí biliony drobných obyvatel. Tvoří to, čemu dnes odborně říkáme mikrobiom. Jde o společenství bakterií, virů a kvasinek, kterých je v našem těle dokonce více než našich vlastních lidských buněk.
Dlouho jsme žili v domnění, že tito mikrobi jsou jen pasivními pasažéry, kteří poslušně čekají, co jim pošleme, a pomáhají nám to rozložit. Dnes ale víme, že to my jsme jejich rukojmí.
Bakterie v našich střevech nejsou jen tichými strávníky. Jsou to aktivní manipulátoři, kteří bojují o své vlastní přežití. A neváhají k tomu využít náš nervový systém a naše emoce.
Ve střevním městě existují různé frakce s odlišnými zájmy. Zjednodušeně řečeno: některé kmeny bakterií (například bifidobakterie) milují vlákninu z brokolice, česneku a ovesných vloček. Jiné kmeny (často kvasinky rodu Candida nebo určité druhy kmene Firmicutes) jsou naopak doslova závislé na rychlých cukrech a průmyslově zpracovaných tucích.
Jako v každé společnosti, i tady probíhá neustálý boj o zdroje a o nadvládu. Pokud dlouhodobě jíte sladkosti, překrmíte cukromilné bakterie. Ty se rozmnoží, vytvoří obrovskou armádu a získají v metropoli většinu. A tehdy začíná skutečný problém. Tato obří armáda totiž potřebuje k přežití další a další cukr. A umí si o něj velmi nevybíravě říct.
Zlomová studie publikovaná v odborném žurnálu BioEssays už v roce 2014 prokázala revoluční myšlenku: střevní mikrobi dokážou manipulovat naším stravovacím chováním. Nedělají to ovšem tak, že by na nás křičeli. Používají mnohem sofistikovanější biochemické zbraně.
Dálnice do mozku: Jak přesně probíhá manipulace?
Možná si říkáte: Jak mě proboha může donutit jíst čokoládu něco, co vůbec nemá mozek a žije to v mém břiše? Odpovědí je fascinující anatomický zázrak jménem bloudivý nerv (nervus vagus).
Tento nemalý nervový svazek funguje jako superrychlá optická dálnice, která přímo spojuje enterický nervový systém (ENS, často přezdívaný „druhý mozek“ uložený ve stěnách střev) s naším skutečným mozkem uvnitř lebky. Nejzajímavější na této dálnici je fakt, že zhruba 80 až 90 % informací po ní proudí zespodu nahoru. Tedy ze střev do hlavy, nikoliv z hlavy do střev.
Když obří armáda cukromilných bakterií dostane hlad, vyvolá poplach. Začne produkovat specifické molekuly a toxiny, které podráždí zakončení bludného nervu. Ten bleskově odešle zprávu do centrály: „Jsme v ohrožení, okamžitě potřebujeme dávku cukru!“
Jak tento systém kontroly funguje v praxi? Bakterie používají prastarý, ale dokonalý systém odměn a trestů:
- Trest (když jim cukr nedáte): Produkují látky, které ve vás vyvolávají pocity nervozity, úzkosti, podrážděnosti, nevysvětlitelného smutku a dokonce i mírné fyzické nevolnosti. Cítíte se zkrátka mizerně. Rozsáhlý výzkum osy mikrobiom-střevo-mozek potvrdil, že střevní bakterie dokážou svými metabolity přímo ovlivňovat naši náladu, vnímání stresu a míru úzkosti.
- Odměna (když jim cukr dáte): Ve chvíli, kdy polknete sladkost, mikrobi začnou jásat. Okamžitě začnou uvolňovat prekurzory pro tvorbu dopaminu a serotoninu(takzvaných hormonů štěstí). Až 90 % serotoninu ve vašem těle se ve skutečnosti tvoří právě ve střevech! Najednou cítíte blaženost, úlevu a absolutní uspokojení.
Váš mozek si tuto obrovskou odměnu zapamatuje. Vytvoříte si reflex. Z pohledu biologie jste ale nevyhověli svým vlastním potřebám. Stali jste se jen loutkou, poslíčkem, který na povel donesl jídlo mikroskopickému diktátorovi.
Vzpoura v podpalubí: Zlomte nadvládu bakterií
Tento převratný objev mění řadu věcí, které víme o hubnutí. Zároveň nám ale dává do rukou neuvěřitelnou moc. Pokud jsou naše chutě do velké míry řízeny bakteriemi, znamená to jednu logickou věc: jakmile změníme složení obyvatel našich střev, změníme i své chutě.
Jakmile si toto uvědomíte, přestanete bojovat sami se sebou a se svou údajně „slabou“ vůlí. Začnete systematicky bojovat se svou střevní mikroflórou.
Dobrou zprávou je, že tento boj se dá vyhrát překvapivě rychle. Bakterie mají totiž velmi krátký životní cyklus. Složení vašeho mikrobiomu se dokáže znatelně proměnit už za neuvěřitelných 24 až 48 hodin po radikální změně stravy.
Co se přesně stane, když cukr striktně vysadíte a nasadíte zeleninu?
- Fáze vzpoury: Prvních několik dní bude krutých. Cukromilné bakterie začnou masivně vymírat. Před svou smrtí ale vyšlou po bludném nervu ty vůbec nejsilnější chemické signály a toxiny. Vaše chuť na sladké se paradoxně vyhrotí do absolutního extrému. Budete protivní, unavení a podráždění. Toto je přesně ten okamžik, kdy to 90 % lidí vzdá. Myslí si, že selhala jejich vůle. Ve skutečnosti je to jen smrtelná křeč vymírajících špatných bakterií.
- Fáze vyhladovění: Pokud tuto vzpouru vydržíte zhruba 3 až 5 dní, armáda cukromilných mikrobů ztratí svou početní převahu a její diktát zeslábne.
- Fáze nové nadvlády: Tím, že začnete jíst potraviny bohaté na vlákninu, začnete krmit a množit ty „hodné“ bakterie. Ty převezmou ve střevech velení a začnou po bludném nervu posílat zcela nové signály. Zničehonic přistihnete sami sebe, že máte reálnou, fyzickou chuť na plátek masa se salátem a sladké se vám bude zdát až nepříjemně přeslazené.
Tento proces potvrzuje renomovaná studie zkoumající vliv vlákniny na mikrobiom. Výzkum ukázal, že strava bohatá na komplexní rostlinné sacharidy vede k rychlému přemnožení zdraví prospěšných bakterií, které potlačují zánět v těle a spolehlivě stabilizují výkyvy chutí.
Neházejte ručník do ringu
Příště, až vás v noci popadne neovladatelná touha vyluxovat tajnou zásobu sladkostí, zkuste se na malou chvíli zastavit. Uvědomte si, že ten hlas ve vaší hlavě, který zoufale křičí „dej si tu čokoládu“, možná vůbec nepatří vám. Patří bilionům malých, hladových manipulátorů ve vašem břiše, kteří se právě bojí o svůj přísun rychlé energie.
Zahoďte výčitky svědomí a přestaňte se trestat. Nemáte slabou vůli. Jen čelíte mistrovským chemickým hackerům, kterým se podařilo nabourat do vašeho vlastního nervového systému.
Jakmile pochopíte pravidla této vnitřní hry a vydržíte prvotní diskomfort, změníte rovnováhu sil. A když ve vašich střevech konečně převezmou moc ti správní vládci, zdravý životní styl už nebude vyžadovat žádné zatínání zubů ani železnou disciplínu. Stane se vaší přirozeností, protože o něj bude vaše tělo prosit samo.
P.S.
Díky, že jste se mnou dnes odhalili, že ta večerní chuť na čokoládu možná vůbec není vaše, ale patří hladovým mikrobům ve vašem břiše. Pokud vám dnešní text pomohl zahodit výčitky a pochopit, jak své vnitřní město vyčistit, budu moc vděčný za drobnou finanční podporu. Pomůže mi to pro vás i nadále rozplétat tyto neviditelné nitky, které ovládají naše životy. Děkuji vám!
