Článek
Vzdělávací systém připomíná spíše horor
První stupeň ZŠ naučí děti základní dovednosti – čtení, psaní, počítání, komunikaci se spolužáky a učiteli. Třídy jsou méně početné, jedna učitelka tráví s žáky většinu času a výuka je alespoň částečně hrou.
Druhý stupeň přináší záplavu nových předmětů s více učiteli. Ti nejchytřejší tahouni tříd odcházejí na osmiletá gymnázia. Naopak přibývá spolužáků, kteří výuku spíše brzdí a narušují díky inkluzi, kterou sice všichni kritizují, ale nemohou nic změnit.
Souběžně děti prožívají pubertu a všechno, co přináší. Jediným smyslem se stává úspěšné složení přijímacích zkoušek. Maratón doučování a taktizování s přihláškami končí přijetím na vybranou střední školu a neúspěšní skončí tam, kde zbylo místo.
Vybraná střední škola často zklame očekávání
Vítězové loterie přijímacích zkoušek nastoupí s počátečním nadšením na střední školu. Tam je opět čekají informace o věcech, které si neumí představit od učitelů, kteří je v životě také nikdy nezažili. O individuálním rozvíjení svého talentu si mohou v přeplněných třídách nechat jen zdát.
Jejich zájem o zvolený obor postupně vyhasíná a cílem se stává maturitní vysvědčení nebo výuční list. I proto více než polovina absolventů střední škol zvolí zaměstnání v jiném oboru. Osobní zkušenosti se studenty střední odborné školy jsem popsal zde:
Gymnázia a všeobecně vzdělávací školy včetně propagovaných lyceí často slouží jen k odkladu rozhodnutí, v jakém oboru chtějí studenti prožít svá pracovní léta. Pod záminkou všeobecného přehledu musí memorovat informace, které najdou za pár minut na internetu. Jejich motivace opět klesá na úroveň – hlavně odmaturovat.
Kvůli tomu nezbyde čas naučit se finanční gramotnosti, kritickému myšlení, asertivní komunikaci, řešení problémů a dalším způsobům zvládáním praktického života. Nejsou pak připravení na dospělost, která je pro ně často naprosto nepředstavitelná bez rodičů, poskytujících pohodlí mama hotelu.
Vysoká škola je tu pro akademiky
Ti nejvytrvalejší studenti pokračují na vysokou školu a řeší dilema výběru z obrovského množství úzce specializovaných oborů. Rozdíly mezi školami a jejich obory není možné objektivně popsat. Je to tedy opět loterie místo racionálního výběru, který by produkoval kvalifikované odborníky zejména v technických oborech.
Humanitní školy nabízejí stále širší výběr oborů v praxi zcela nepoužitelných už podle názvu. Více než u technických univerzit je na nich zřejmé, že slouží více akademikům než vzdělávání budoucí elity národa. Tím jen potvrzují to, co napsal Ivan Illich už v roce 1970: „Pravým účelem školy je zaměstnávat učitele bez ohledu na to, co žáky naučí“.
Díky tomu se úroveň znalostí absolventů vysokých škol stále snižuje. Z druhé strany sílí tlak na formální vzdělání ze strany státní správy, která je největším zaměstnavatelem. Kam vede česká titulománie, ukazují aféry politiků - absolventů „plzeňských“ škol. Tituly s praktickou využitelností jejich nositelů nijak nesouvisí.
Častější je „postižení vzděláním“, kdy přemíra titulů ukazuje zpravidla experta nepoužitelného v životě bez dohledu statného ošetřovatele, jak praví klasická hláška. Kdo by s tím chtěl polemizovat, nechť si otevře stránky poslanecké sněmovny a porovná tituly našich politiků s jejich pracovními výsledky a jejich vystupováním.
Školy jako z pohádky existují i v ČR
Představte si školu, kam chodí děti rády a odpoledne se jim nechce domů, protože:
- Jsou ve společnosti podobně nadšených, tvořivých a komunikativních dětí
- Učitelé jsou hlavně průvodci poznáváním praktického světa a života v něm
- Tempo a obsah vzdělávání si volí v první řadě žák podle svých schopností
- Pravidla fungování školy a soužití se spolužáky si demokraticky určují žáci
- Ve škole je základním principem respekt a vzájemná důvěra bez rozdílu věku
Pokud vám to zdá jako utopie, věřte, že taková škola již více než 100 let funguje v Anglii pod názvem Summerhill. Jak to v ní funguje můžete vidět ve stejnojmenném filmu , který mezi vánoční pohádky skvěle zapadne. Inspirovala desítky škol, sdružených v Asociaci svobodných demokratických škol .
V těchto školách mohou i vaše děti zažít alternativní vzdělávací metody. Mnoho z nich využívají také známější alternativní Montessori, Waldorfské, SCIO a další školy viz katalog inovativních škol. Mnozí namítnou, že tyto školy nejsou pro každého, protože vyžadují platbu školného. Znáte však smysluplnější investici než do budoucnosti svých dětí?
Svobodné školy poplatně svému názvu poskytují největší míru svobody sebeřízeného vzdělávání v rámci platných rámcových vzdělávacích programů. Drtivá většina z nich má akreditaci MŠMT a ukazují, jak je možné plnohodnotně vzdělávat děti jinak než v běžných školách.
Svobodné demokratické školy ukazují cestu
Asociace svobodných demokratický škol na jarní konferenci zrekapitulovala již deset let své existence. Veřejně viditelný výstupem se stal web https://www.jakzalozitsds.cz/ . Na něm se o své zkušenosti podělili zakladatelé ze škol Donum Felix (Kladno), CoLibri (Tišnov), Lunaria (Jindřichovice pod Smrkem) , Starhill (České Budějovice) a Osvobozená škola (Praha).
Na vlastní kůži jsem zažil fungování uvedených škol a poznal osobně jejich provozovatele, kteří vytvořili nejen svým dětem prostředí k sebeřízenému vzdělávání. První absolventi těchto škol jsou hotovými osobnostmi, které ví, co v životě chtějí dělat, umějí skvěle komunikovat a řešit každodenní problémy a konflikty. Prostě všechno, co by většina rodičů ráda dopřála svým dětem.
Vím že pro většinu rodičů je to nepředstavitelné, jak ukázala anketa o alternativním vzdělávání . Celých 80% ze 3000 odpovědí zavrhlo jak alternativní školy tak individuální vzdělávání domškoláků. Tím se potvrdilo, že školu vytváří učitelé podle požadavků rodičů a názoru většinové společnosti. Rodiče minimálně 6000 žáků si zvolili nelehkou cestu domácího vzdělávání, které můžete poznat v dokumentu Svobodné děti.
Žáci alternativních škol a domškoláci nemají kam pokračovat
Vedle 328 mateřských https://www.edunaco.com/skoly/materske-skoly a 307 základních škol https://www.edunaco.com/skoly/zakladni-skoly se za inovativní považuje pouze 33 středních škol.
Střední školy totiž zřizují kraje a ty jsou kromě Prahy a Jihomoravského kraje přesvědčené o tom, že jejich kapacity jsou dostatečné. Proto neumožňují zřízení soukromých středních škol, které by navazovaly na alternativní základní školy.
Žáci osmých a devátých tříd alternativních škol mají jen málo možností pokračovat na podobnou střední školu. Individuálně vzdělávaní domškoláci jsou na tom ještě hůř - distanční vzdělávání nabízí pouze jednotky středních škol.
Proto plánuji v příštím školním roce otevřít internátní střední školu, která bude fungovat na principu výše popsaných svobodných škol. V oboru Informační technologie a Ekonomika a podnikání nabídneme prezenční i distančním studium. Bližší informace poskytnu mailem viz můj profil autora.
Přeji vám, aby i vaše děti mohly prožít školu jako v pohádce, kde nakonec zvítězí dobro a láska nad zlem, lhostejností a nudou.
Zdroje:
ILLICH, Ivan. Odškolnění společnosti: (polemický spis). Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství - Slon, 2000. 109 s. ISBN 80-85850-96-6
Škola Summerhill https://cs.wikipedia.org/wiki/Summerhill
Film o škole Summerhill https://www.youtube.com/watch?v=MSsVrO4oyxg
Alexander Sutherland. Summerhill: příběh první demokratické školy na světě. 1. vyd. Praha: Peoplecomm, 2013. 348 s. ISBN 978-80-904890-5-9
Katalog inovativních škol https://www.edunaco.com/skoly
Dokument o domškolácích https://www.youtube.com/watch?v=SxFowSqPyGw&t=43s
Web Jak založit svobodnou demokratickou školu https://www.jakzalozitsds.cz/
