Článek
Jak jsem poznal dnešní studenty
Vybral jsem si střední průmyslovou školu s oborem, který jsem před 40 lety nadšeně absolvoval. Díky zájmu o elektroniku jsem strávil 17 let ve školách bez problémů a újmy na psychickém zdraví. Svoji cestu k vysněnému oboru jsem popsal v článku
Naše škola má v našem městě skvělou pověst, protože je zaměřená na žádané čtyřleté maturitní obory elektrotechnické, strojírenské a polygrafické. Dvoutřetinovou většinu maturitních tříd doplňuje třetina tříletých učebních oborů, kde však počet studentů stále klesá. Zato na maturitní obory je zájem třikrát větší než počet míst, zejména na obor Informační technologie se dostanou jen ti nejlepší.
Proč je nezajímá zvolený obor?
Většina studentů se hlásí cíleně do vybraného oboru, málokdo se při výběru zmýlí. O to více mě překvapilo, že zájem o studium se nedá označit jinak než velmi vlažný, pokud vůbec nějaký. Nečekal jsem, že studenti budou tak zapálení pro obor, jako kdysi já. Ve třídě se najdou sotva 3 až 4, kteří jeví aktivní zájem o obor a jsou daleko před ostatními v jeho poznávání.
Nejvíc mě překvapilo, jak moc museli mí zkušenější kolegové zredukovat obsah předmětů a nároky na studenty ve srovnání s mým studiem. Chápu, že budoucí techniky příliš nezajímá dějepis nebo čeština, z níž jsou nuceni maturovat. Z ekologie a občanské nauky či pár hodin tělocviku ještě nikdo neumřel.
Technik musí chápat principy
Budoucí elektrikář by ale měl chápat základní principy, protože elektřina jak známo není vidět pouhým okem. Na převahu teorie nad praxí si v naší škole skutečně stěžovat nemůže, protože ve všech ročnících má minimálně jeden den praktického odborného výcviku týdně. Studenti vyšší ročníků pak chodí na praxi do firem, kde si mohou ověřit reálnou použitelnost toho, co se (ne)naučili.
Proto jsem si vybral předměty, ve kterých převažují laboratorní měření a ve kterých se toho za těch 40 let moc nezměnilo. Snažím se studentům předat zkušenosti z praxe a mluvit srozumitelnějším jazykem než kolegové v teorii. Bohužel ani to většinou nevzbudí přílišný zájem, většinou jen pasivně dělají, co se jim řekne.
Příliš úspěšná výchova k poslušnosti vede k pasivitě
Neumím si představit, jak se s všudypřítomnou pasivitou až apatií studentů vyrovnávají učitelé na gymnáziích, kteří učí často zcela teoretické a nepředstavitelné věci ve všeobecných předmětech.
Nedivím se studentům, že nevidí ve studiu mnoha předmětů jiný smysl, než získání známky potřebné k úspěšnému absolvování střední školy.
Co je vlastně účelem školy?
Dlouho jsem se divil rodičům, kteří si stěžovali, že hlavním účelem druhého stupně ZŠ je připravit žáky na přijímací zkoušky na SŠ. Analogicky vidím ve svých třídách, že cílem studia je získat výuční list či maturitní vysvědčení. Nechápu kam se vytratila touha naučit se něco užitečného pro praktický život.
Mám štěstí na kvalifikované, motivované a mnohem zkušenější kolegy, kteří svoji práci většinou vnímají jako poslání. Vedle toho také chápu, proč už v roce 1971 napsal Ivan Illich v knize Odškolnění společnosti, že „Pravým účelem školy je zaměstnávat učitele bez ohledu na to, co studenty naučí“.
Google ani AI za nás nebude přemýšlet
Je mi jasné, že většina populace je přesvědčená, že dnes všechno najde na internetu. Ovšem nejen v elektrotechnice musíme vědět, na co se zeptat a jestli jsme našli to správné. V době mých studií před internetem nebyly ani tak skvělé příručky jako Příručka pro elektrotechnika, kde je všechno systematicky seřazeno a srozumitelně popsáno.
Když jsem chtěl proniknout bez mnohaletého studia do tajů stavebnictví, našel jsem podobnou knihu – Neufertovo Navrhování staveb. Ovšem ta je obrázková, doplněná sem tam nějakým vzorcem a dá se pochopit i bez znalostí principů pružnosti a pevnosti, či jak se ten obávaný předmět stavařů jmenuje.
Ovšem ani ta nejlepší příručka, Google ani ta nejchytřejší AI nenahradí praktickou zkušenost a znalost souvislostí mezi kvanty jednotlivých informací. Moji studenti tráví čas ve škole plné kvalifikovaných učitelů a praktiků v dílnách odborného výcviku, v unikátní učebně mechatroniky s funkčními roboty, a přesto mi připomínají zombie, které probudí jen zvonění na přestávku.
Robot v učebně mechatroniky
Je řešením alternativní vzdělávání?
Není pak divu, že většina absolventů zamíří mimo obor, ke kterému si nevytvořili vztah. Zatím marně hledám způsob, jak studenty z jejich letargie vytrhnout a probudit v nich to baťovské chtění. Dobrá zpráva je, že příčinou není beznaděj či pesimismus, jak jsem vytestoval Seligmanovým testem optimismu. Ale o tom zase příště.
Věřím, že žáci alternativních škol a domškoláci si zvídavost a přirozený zájem o svět kolem sebe zachovali. Proto připravuji internátní střední školu pro budoucí ajťáky a podnikatele, kde se naučí šťastně a smysluplně žít a pracovat v perspektivním oboru. Pokud hledáte střední školu pro svoje zvídavé dítě, kontaktujte mě mailem, který najdete v mém profilu.
Anketa
Zdroje:
ILLICH, Ivan. Odškolnění společnosti: (polemický spis). Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství - Slon, 2000. 109 s. ISBN 80-85850-96-6
TKOTZ, Klaus. Příručka pro elektrotechnika. 2. doplněné vydání. Haan-Gruiten: Verlag Europa-Lehrmittel, 2014. 623 stran.
ISBN 978-3-8085-3034-4
NEUFERT, Ernst. Navrhování staveb: zásady, normy, předpisy o zařízeních, stavbě, vybavení, nárocích na prostor, prostorových vztazích, rozměry budov, prostorech, vybavení, přístrojích z hlediska člověka jako měřítka a cíle :: příručka pro stavební odborníky, stavebníky, vyučující i studenty. 2. české vyd. Praha: Consultinvest, 2000. 618 s. ISBN 80-901486-6-2
Seligmanův test optimismu z knihy
SELIGMAN, Martin E. P. Naučený optimismus: jak změnit své myšlení a život. Vyd. 1. Praha: Dobrovský, 2013. 508 s. ISBN 978-80-7306-534-8
