Článek
Řešení otázky v článku popíšu z vlastní zkušenosti. Od malička mě fascinovaly elektrické přístroje jako svítilny, vláčky, rádio a já chtěl být elektrikářem. Bylo to v sedmdesátých letech, telefon měli jen vyvolení a v televizi běžely pouze dva programy. Bydlel jsem na vesnici a mí kamarádi byli veškerý volný čas venku u rybníka nebo v lese.
Já jsem trávil svoje dětství s knihami, stále mě baví poznávat nové věci. Pár radioamatérských knih mě přivedlo do světa elektroniky. Můj zájem zpečetila hrst elektrosoučástek věnovaná rodinným přítelem – jinak nikdo z široké rodiny v oboru nepůsobil. Od páté třídy jsem se zaměřil na objevování fascinujícího světa elektronických schémat a přístrojů.
Základní školou jsem proplouval tak, jak popisuje článek. Nepamatuji si, že bych se do nějakého předmětu učil, stačilo mi podívat se na učivo před hodinou. Domácí úkoly jsem napsal v jiných hodinách, výjimečně doma. Existenci gramatiky jsem zaregistroval až při studiu angličtiny, díky stovkám přečtených knih jsem psal bez chyb.
Můj nejoblíbenější učitel matematiky nás nadanější toleroval. Zatímco pomalejší spolužáci počítali příklady, se spolužákem jsme v poslední lavici hráli šachy, pan učitel kibicoval a byl rád, že nerušíme. Právě on mě přivedl k matematicko-fyzikálním olympiádám, které mi umožnily jít bez přijímacích zkoušek na jakoukoliv školu.
Díky svému zájmu jsem měl jasno – nechtěl jsem se trápit na gymnáziu předměty, které mě nezajímají. Ze stejného důvodu jsem nezvolil vyhlášenou brněnskou elektro průmyslovku. Vyznačovala se náročným teoretickým a od praxe vzdáleným studiem. Proto jsem si zcela záměrně vybral čtyřletý obor s maturitou mechanik elektronik v TESLE Brno. Tato firma a její následovníci dodnes patří ke světové špičce v oblasti elektronových litografů, bez kterých bychom dnes neměli nic, co obsahuje čipy.
Pravda, prostředí učiliště i v nové budově v sousedství TESLY, bylo zásadně odlišné od elitářského gymnázia. Na maturitní obor chodili častěji děti z protekce než ti nadanější nebo zapálení pro obor jako já. Cílem bylo vychovat dělnické kádry, proto jsme v odborném výcviku prošli reálné provozy TESLY a v dílnách vyráběli školní měřicí přístroje.
Během čtyř učňovských let jsem se naučil víc než v následujících pět letech inženýrského studia. Výuka byla jednoznačně zaměřená na praktické řešení problémů a výrobu skutečných měřicích přístrojů. Na vysoké škole mi sice chyběly základy vyšší matematiky, fyzika a angličtina, ale spolu s mým spolužákem z učňáku jsme to zvládli téměř s červeným diplomem.
Po maturitě byla jedinou volbou elektro fakulta VUT v Brně, obor radioelektronika. Když jsem se prokousal sítem matematické analýzy a teorie obvodů, zjistil jsem, že se moc nových praktických věcí nedozvím. Jako pomocná vědecká síla u zapáleného hifisty doc. Novotného jsem pronikl do praxe audio techniky. Také jsem se proposlouchal jeho v té době unikátní rockovou fonotékou, tehdy z kotoučového magnetofonu.
Největším paradoxem mého studia se stala volba těžkého oboru, po počítačové technice nejtěžšího na fakultě. Díky početným laboratorním cvičením a náročným pedagogům jsem neměl čas věnoval se praktické elektronice. Během pěti let studia VŠ jsem tak ztratil kontakt s oborem, protože jsem nedbal Twainova varování „Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání“.
Prožil jsem zkušenost, že v mém životě bylo nejdůležitější zvolit si povolání a jít za ním přes všechny překážky. To mi umožnilo zvládnout předměty, z nichž si téměř nic nepamatuji. Nejsem zázračné dítě, jediný test MENSY s výsledkem IQ 128 jsem absolvoval až po dokončení studia a revoluci. Vzdělávací proces byl standardní, odlišoval jsem se od spolužáků pouze nadšeným zájmem o obor.
Dalším nečekanou zkušeností bylo, že jsem v roce 1991 nenašel v Brně, tehdejší baště české elektroniky, práci jako vyučený mechanik- elektronik ani jako elektroinženýr. Po pár letech v obchodě se spotřební elektronikou jsem se přeorientoval na „bastlení“ lidských osudů v realitách. Nicméně svoje zkušenosti používám dosud jako aktivní muzikant a zvukař.
Na srazu 60 spolužáků z fakulty po 30 letech jsem zjistil, že kromě mě a dvou dalších výjimek všichni zůstali v oboru, eventuálně zběhli do příbuzného IT. Statistiky jsme narušili i v oblasti vztahové – až na tři výjimky (vdovec, starý mládenec a pouze jeden rozvedený) jsme všichni ženatí. To potvrzuje slova MUDr. Plzáka, že muž technik je skvělá volba pro manželství.
Celosvětové studie GALLUP angažovanosti v práci ukazují, že drtivá většina lidí chodí do práce pro peníze nebo za trest. Pokud umožníte a pomůžete svým dětem najít obor, který je bude bavit, dáte jim do života největší kapitál. A když jim najdete, případně zaplatíte školu, kde jejich talenty rozvinou, máte splněný úkol rodiče.
Jestliže neznáte ve svém okolí vhodnou školu, podívejte se na katalog inovativních škol . Případně můžete zvolit domácí vzdělávání, jak je zfilmováno v tomto dokumentu. Když jste dočetli můj životní příběh až sem, rád bych se podělil o nadšení z budování další ze svobodných škol. Díky nadšení a odhodlání rodičů a osvícených pedagogů existují desítky inovativních základních škol. Podobných středních škol je podstatně méně a proto pracuji na projektu inovativní střední internátní školy. Rád bych dalším generacím ukázal a umožnil svobodnou cestu k seberealizaci v práci.
Zdroje:
Průzkum angažovanosti v zaměstnání https://www.hrnews.cz/lidske-zdroje/rizeni-id-2698710/studie-angazovani-zamestnanci-chybi-vsude-na-svete-id-1961736
Katalog inovativních škol https://www.edunaco.com/
Film Svobodné děti https://www.youtube.com/watch?v=SxFowSqPyGw
Anketa:
