Článek
Už ve školce se najdou děti, které se samy naučily plynule číst, nedělá jim problémy počítání, jsou zvídavé a o dva tři kroky před ostatními.
V první třídě jsou nadšené, pomáhají paní učitelce, spolužákům a jejich pokrok je úžasný. Dostávají složitější úkoly, jsou dobře motivovaní, všechno jde samo. Prvním stupněm základní školy projdou bez zaváhání. Nikdy nepotřebovaly domácí přípravu, opakování před hodinou, jsou bystré a vnímavé. Stačí opakování v hodinách, kde se vše probírá stále dokola. Však zvládají i ty nejtěžší úkoly. Úspěšně řeší matematické klokany a logické olympiády. Je jasné, že půjdou na víceletá gymnázia.
Na gymnáziu se zařadí mezi další děti, které uměly číst už ve školce a všechno jim šlo hladce, ale jsou tam i děti, které se čas od času setkaly s překážkami a musely se je naučit překonávat. Už se vše neopakuje stále dokola, předpokládá se i pamětné učení a domácí příprava. Nikdo nebere ohled na to, že dítě nestíhá, neví, jak se má učit, bylo nemocné. Je to výběrová škola. Chtěli jste sem, tak makejte.
První problémy možná nenastanou hned v primě, ale později se objeví. Lepší prospěch mají ti pracovitější, ti, co vědí, jakým způsobem se mají učit. Naopak naše nadané děti zažívají první, druhý a další neúspěch. Teprve teď začínají zjišťovat, že vše nejde tak hladce a vůbec ne samo. Než si jsou ochotni vůbec připustit, že by měly něco dělat, uplynou týdny a měsíce. Než přijdou na to, jak se efektivně učit, jsou už daleko za těmi, co učit umí. V lepším případě si nadané dítě určí prioritní předmět a tam se snaží a je úspěšné. V horším případě to vzdají. Ztratí motivaci. Jako bych to slyšela:
- „Vždyť stačí trojka, čtyřka…“
- „I když se naučím, stejně dostanu…“
- „K čemu mi to bude, stejně to hned zapomenu…“
- „Jedničky mají jen šprtky, které nemají kamarády a pořád se učí, nikam nechodí…“
Tak gymplem nějak prolezou, ale jejich touha po rozvoji a vzdělání je ta tam. Naučí se proplouvat s minimálním úsilím. Na vysoké školy, kde se v přijímacím řízení zohledňuje prospěch, se ani nehlásí. Tam jejich trojka, čtyřka, prostě nestačí. Hlásí se na obory bez přijímaček a někteří i projdou sítem prvního ročníku k vysokoškolskému titulu. Ale jen někteří.
Všichni víme, že předpoklady nejsou všechno, že nejen ve vzdělávání hrají roli i další aspekty. Stále přemýšlím, zda se někde v průběhu vzdělávání a studia stala chyba, nebo to tak prostě má být.
