Článek
Abych poznal osobně dnešní středoškoláky, začal jsem učit odborné předměty studenty čtyřletého maturitního oboru, který jsem sám před 40 let absolvoval. Chci tak poznat budoucí studenty internátní střední školy pro ajťáky a podnikatele, kterou zakládám. Svoje dojmy z pasivity a nezájmu mých studentů o elektrotechnický obor, který si sami svobodně vybrali, jsem popsal v článku:
Jací jsou moji studenti?
V prvním ročníku jsem našel necelou polovinu studentů, kteří mluví o tom, že si obor vybrali buď z rodinné tradice, či z vlastního zájmu. Zřejmě z nich mluví pochopitelné očekávání, že se naučí věci, které využijí v praktickém životě.
V dalších ročnících se však zájem a očekávání vytrácí a většinou považují to, co se učí za složité, příliš teoretické a hlavně z jejich pohledu nepotřebné. Vzhledem k tomu, že mají odborný výcvik a následně praxi ve firmách, je to překvapující. Čtvrťáky pak motivuje ke školní docházce už jen vidina maturitního vysvědčení.
Co by měli říkat mí spolužáci z VUT, kteří jako čerství elektroinženýři nedrželi v životě v ruce pájku. Není divu - na gymnáziu, připravujícím univerzálně na jakoukoliv VŠ, se s pájením setkat nemohli. Po nástupu do praxe si vedle zkušených středoškoláků praktiků museli nutně připadat jako úplní teoretici.
Jak jsem je testoval ?
Celý profesní život pracuji s lidmi a zvědavě zkoumám jejich osudy. Mým oblíbeným expertem zabývajícím se psychologií štěstí je doktor Martin Seligman. Už v devadesátých letech napsal knihu Naučený optimismus, kde je mimo jiné test optimismu.
Tento test vyplnilo 147 studentů 1. až 4. ročníku čtyřletých maturitních oborů, které učím. Podotýkám, že jde o studenty, kteří si cíleně vybrali obor studia a prošli sítem přijímacích zkoušek, ve kterém prošel jeden ze tří až čtyř uchazečů. Až na 3 výjimky to byli chlapci.
Na první pohled byly výsledky tristní – dvěma třetinám vyšel pesimistický celkový výsledek. Při podrobném zkoumání jsem však zjistil, že skutečné výsledky jsou mnohem lepší, než jsem čekal. Doporučuji si také udělat stejný test, abyste si mohli lépe pochopili výsledky. Najdete jej zde jako pdf dokument včetně vyhodnocení.
Studenti jsou optimističtější, než se jeví na první pohled
Test optimismu má šest dílčích výsledků:
TŠ – trvale špatné – zde byli téměř všichni optimisté
UŠ – univerzálně špatné – vyšli podobně jako TŠ optimisté, jen nepatrně horší
TD – trvale dobré – v této dimenzi přibylo pesimistů na čtvrtinu
UD – univerzálně dobré – tady pesimistů dále přibylo na třetinu
Testovaní studenti se tedy neobávají, že svět a to, co se jim děje, je trvale nebo univerzálně špatné. Ovšem na druhé straně však také neočekávají, že svět a jejich životní zkušenosti budou dobré. Co jim však skóre zhoršilo do pesimistického výsledku, bylo zbývající skóre personalizace.
PŠ - personalizace špatná – tady už byla více než polovina pesimistů – nejvíc ze všech výsledků
PD - personalizace dobrá – zde vyšla polovina pesimistů, o něco méně než v PŠ
To znamená, že špatné události (PŠ) připisují sobě, což značí nízké sebevědomí. Podobně nevěří tomu, že by mohli svůj život ovlivnit pozitivně – PD. Celkové skóre očekávání dobrého a finální výsledek se tak propadly do pesimismu.
Proč si dnešní teenageři nevěří?
Dospívání je složitým životní obdobím pro všechny účastníky – dospívající děti, rodiče i učitele. Děti hledají samy sebe, svoje místo ve světě a hlavně svoji hodnotu. Přitom se neubrání srovnávání s ostatními a škola jim z principu nedává jinou možnost.
Rámcové a školní vzdělávací plány přesně popisují, co a kdy by měl student umět. Známky mu jasně ukazují, jestli je jeho prospěch a tím i on jako hodnocená osoba výborný, chvalitebný, dobrý, dostatečný nebo nedostatečný.
Statistické rozložení rozumových schopností, měřených inteligenčním kvocientem říká, že většina studentů je pouze dobrá, tedy průměrná. Vždycky se najde někdo, kdo je lepší a s kým ani nemá smysl se srovnávat. To může být jednou z příčin pasivity - Seligman to nazývá naučenou bezmocí.
Negativní vliv sociálních sítí
Je prokázáno, že sledování sociálních sítí významně snižuje sebedůvěru a zvyšuje nespokojenost s vlastním životem. Najdete tam vždycky někoho krásnějšího, chytřejšího, úspěšnějšího, bohatšího a tedy domněle šťastnějšího.
Dospívající ještě neví, že účelem sociálních sítí a médií obecně je vytvářet nespokojenost a umělé potřeby. Stejně jako dospělí pak podléhají iluzi, že jim spokojenost a štěstí přinesou nové značkové boty, oblečení, mobil a cokoliv jiného, čím se mohou svým idolům podobat.
Co s tím můžeme dělat?
Úkolem rodičů je v dětem rozvíjet jejich talenty a neustále jim dodávat sebevědomí. Soutěživí rodiče chtějí ze svých dětí vychovat šampióny a učí je nikdy nekončící honbě za dokonalostí. Jak pracovat se sportovci, popisuje ve svých knihách kouč Jaromíra Jágra Marian Jelínek.
Jako učitel amatér vidím, jak je téměř nemožné individuálně podporovat rozdílné talenty studentů. Když učíte stovky studentů, sotva si zapamatujete jejich jména. Množství informací, které máte předat, je tak velké, že sotva stíháte všechno probrat.
Alternativní školy nejsou pro každého
Jak ukázala anketa, 80% ze 3000 odpovědí potvrzuje, že rodiče alternativní školy a domácí vzdělávání (domškoláctví) neuznávají. Přitom právě v malých třídách alternativních škol se mohou inovativní učitelé věnovat dětem individuálně a rozvíjet jejich talenty a sebedůvěru.
Domácí vzdělávání vychází z přirozeného učení se od rodičů a starších sourozenců v každodenním praktickém životě. Pěkně je to vidět v dokumentu Svobodné děti , kde vystupuje i řada provozovatelů alternativních škol.
Příklady alternativních škol popisuje v knize Jak se učí živě Jan Kršňák, autor webu a stejnojmenné knihy Digiděti. Z nich můžeme pochopit, jak dnešní děti ovlivňuje internet a jak vzniká svět, kterému my dříve narození rozumíme jen málo.
Pracuji na projektu soukromé internátní střední školy, která umožní žákům alternativních škol a domškolákům získat maturitu. O podrobnější informace si můžete napsat v mailu, uvedeném v mém profilu.
