Článek
Německa
Všechno se změnilo během jednoho nedel odpoledne. Do té doby stabilní stav vystřídala krutá realita – nastoupila ostrá bolest hlavy, horečky a neustálý pocit na zvracení. Prvotní strach ze zánětu se naštěstí nepotvrdil, ale CTčko kázalojiného viníka. S největší pravděpodobností se ozval edém (otok) mozku. Následoval rychlý převoz domů do Zlína, kde mě momentálně v relativním normálu drží jen koňské dávky kortikoidů. Klid zbraní to ale rozhodně neznamená. Intenzivně řeším reoperaci, která mě ve Zlíně čeká už 21. července. Nádor bohužel roste rychleji, než kdokoli čekal, a posunul se do hlubokých struktur mozku. Lékaři navrhují částečnou resekci (odstranění části nádoru), která s sebou sice nese velká rizika – od zánětu až po hrozbu ochrnutí levé ruky a nohy – ale je to krok, který musím zvážit. Souběžně s tím už ale nevsázím jen na jednu kartu. Intenzivně přemýšlím o experimentální imunologické léčbě v Německu na specializované klinice CeGat. Už se mi sami ozvali zpět a teď mě čeká ten nejdůležitější krok: sehnat a dodat jim kompletní lékařskou dokumentaci. Boj pokračuje, jen na jiném frontovém poli.
Co bylo předtím? Připomeňte si předchozí části mé cesty:u:
Myšlenka pro dnešní dny: Když se zavřou dveře standardní medicíny, je na čase začít stavět okna tam, kde doposud nebyla. CeGat je teď mým světlem na konci tunelu.
Moc na tebe myslím, ať kortikoidy dál zabírají a 21. července všechno dopadne co nejlépe.
