Článek
Před horkem se člověk chrání svými způsoby, které on sám považuje za přijatelné, leč někdy jsou brány jako společensky kontroverzní. Jedním takovým je být oblečený do půl těla.
Jelikož jde v tomto případě o seriózní článek, a nikoli o satiru, na jakou jsou mí čtenáři zvyklí, samozřejmě se bavím o do půli těla oblečených mužích, a to ve městě, a ne někde v lese nebo na poli – a nerad bych, aby si lidé mysleli, že když stoupne teplota, Praha se automaticky mění na otevřené Peep Show s absencí kabinek.
Co se týče do půli těla obnažených mužských těl nejde tak ani tak o otázku etikety, zdali je takový oděv-neoděv přijatelný, spíše je na řadě otázka, co obnažené tělo jiným přináší v jiném kontextu – a to přináší doslova.
Jsem často svědkem v těchto horkých dnech, jak mi do tramvaje nastupují právě spoře odění muži, aniž by si tím uvědomovali, že nejsou na plovárně a že se jejich zpocené tělo může dotknout někoho jiného, kdo tolik o fyzický kontakt nestojí.
Tito lidé si evidentně neuvědomují i jinou záludnost jejich nevalného uvažovaní, a to možnost, s čím se jejich kůže spojí po usazení na sedačku a opření o opěradlo.
Pokud patříte mezi vyznavače odhaleného těla v tramvaji, přečtěte si následující odstavce několikrát. Pokud patříte mezi idealisty se zvláštním přihlédnutím k MHD, nečtěte je vůbec.
DP sedačky čistí. V tomto případě se nejedná o mýtus ani o cílenou propagandu, nýbrž o skutečnost. Někdy sedačky čistí na konečné sami řidiči, když je nejhůř, a dělají to proto, že mají s lidmi soucit (já nedávno taky a lidi mě viděli). Očista však ve většině případů probíhá až po zatažení vozu nebo soupravy, tudíž co je na sedačce během provozu, tam i do jeho konce mnohdy zůstane.
A nyní jinak – od určité doby jsem se začal zajímat o kožní choroby. Vy byste se měli zajímat od této chvíle. Ta určitá doba nastala přesně v moment, kdy mi do vozu nastoupil starší muž, přirozeně vzhledem k tématu, o němž píšu, svlečený do půl těla, s kůží na těle připomínající podivnou mapu s kontinenty a oceány okolo. Kontinenty v tomto případě měly nahnědlou barvu, neboť se jednalo o místy mokvající strupy, zatímco oceány okolo se barvily do ruda rozdrápanou či jinak poškozenou kůží.
Někteří z vás nyní položí otázku – proč jsem někoho takového do vozu pouštěl – a já hned odpovím – a co jsem měl dělat? Kdybych u většiny z vážených klientů měl řešit Přepravní řád či obecná morální či etická pravidla, nejen že vždy narazím na paradoxy příkazů a pravidel sebe sama vylučující, ale je možné, že moje snaha o zachování těchto pravidel se obrátí proti mně a stanu se nechtěně někým, na kom si společnost začne léčit své vlastní komplexy.
Pána jsem tenkrát upozornil na možnost zahalení se – přičemž odpovědí bylo, že mě ihned někam poslal. Víc jsem neřešil, neboť k řešení nic víc dle Přepravního řádu ani nebylo. Na konečné jsem sedačku vydezinfikoval (pán usnul a jel až na konečnou). Jak jsem psal k jinému případu, pro tyto případy jsou někteří řidiči už z vlastní iniciativy vybaveni patřičnými čistícími prostředky. Jeden kolega o tom poznamenal – „To není póza řidiče, že si na něco hraje, to je dneska nutnost k přežití jeho a cestujících“.
Když nastupuje rodič s dítětem, které je také neoblečené, někdy na tento detail upozorním. Je zvláštní, že málokdy mi rodič za varování poděkoval. Naopak – dostal jsem vydáno, co se prý starám. Těmto rodičům děkuji za iniciativu v příkladu, jaký svým dětem dávají v případě kontaktu s jinými osobami, které to s nimi myslí dobře.
Tím ale také vůbec nemyslím, abyste každého, koho vidíte v MHD bez trička šli školit. Mnohdy by se mohlo stát, že proškolí on vás a nebude se vám to líbit. Nicméně můžete mlčky sledovat, kam si sedá, případně o co nebo koho se otírá. Nepovažuji rovněž v horkých měsících za příliš snobské před usednutím na sedačku lehce jí přejet vlhčeným kapesníkem.
Na závěr něco o kovářově kobyle, která chodí bosa. Máme kolegu, který v letních měsících jezdí oproti ústrojní kázni také svlečený do půli těla. Obhajuje svou vizáž okolním vedrem a obhajuje ji stejně i v případě, že má typ vozu s klimatizovanou kabinou. Osobně nevím, proč volí přímou výmluvu, když je mezi kolegy znám jako někdo, který na konečné opouští takto neoděn tramvaj a prochází se po smyčce a staví své tělo takzvaně na obdiv.
Nijak ho v tomto počínání neodsuzuji, třebaže bych se mohl stavět do řad závistivců, co tělo jako on nemají. Sám mám postavu, kterou neukazuji ani sám sobě a cokoli se zrcadlem vyřizuji po tmě. Sám sobě však pokládám otázku (jemu to nemá význam), zdali si uvědomuje, že sedačka v kabině není pokaždé hostitelkou přímo dokonale čistého člověka, který by se nepotil nebo případně jeho tělo nenechávalo ve svých tekutinách na sedačce pouze ducha dobře odváděné práce.
Závěrem snad pouze moudro, v níž lze najít naději, kterou hledá každý člověk, který zrovna neví, jak přímo nastalý problém s čímkoli řešit. Stačí být trpělivý. Když budete trpělivý dostatečně, dočkáte se momentu, kdy na vás zaútočí jiný problém a na tenhle si ani nevzpomenete.
Ale oblečení v MHD raději buďte i tak.
