Článek
Nebo jak si co myslet správně.
Za poslední roky jsem si zvykl, že Rusko je nepřítel, který to s námi nikdy nemyslel dobře, a cokoli z něj k nám přišlo, bylo jen špatné a zlé, i když v mnoha případech nám o tom museli říct až po uplynutí mnoha let, kdy se o tom mluvit třeba nemohlo a my sami na to nepřišli. Nebo neměli přijít.
Taky jsem si zvykl, že během posledních let se částečně měnil dějepis a dozvěděl jsem se z mnoha na sebe nezávislých zdrojů, jaké lži si na nás připravila historie, neboť dle některých nových teoretických dějepisců nás třeba neosvobodila ze spárů Němců a druhé světové války Rudá armáda, nýbrž stateční Američané a jiné země (je jedno kdo, hlavně když to nejsou Rusové), a léta jsme se proto klaněli falešným hrdinům, než jsme si uvědomili, kdo jsou ti praví. Nebo si měli uvědomit.
Po politické roztržce Donalda Trumpa a Volodomyra Zelenského v Bílém domě se však zřejmě částečně změnilo i toto, neboť mezi lidmi se začalo šuškat (zvláště mezi politiky), že USA nejsou zase tak skvělé a možná i ony mají možná nějakou tu chybku, když nedají, co by hned dát měly, to jest to, co od nich chce ten, který je zvyklý, že co chce, bez řečí dostává.
Na konci minulého týdne tak situace vypadala, že i v případě osvobození naší země na sklonku druhé světové války budeme muset hledat vhodného kandidáta na post největšího hrdiny zachránce.
Z užší nominace vypadli hned Rusové. I přes poznámku, že jsou s USA vlastně teď strategičtí partneři a v jejich přístupech jsou poznatelné totožné kroky – třeba v těch, když do cizí země přicházejí chránit svobodu a demokracii – je jejich status hrdinů zatím nemožný, neboť někteří jej v časech politického ochladnutí směrem k USA považovali za tradiční rychlou českou servilitu ke vhodnému náhradníkovi.
Do užší nominace na osvoboditelé se proto dostali Poláci, Němci, Číňané a překvapivě i sami Češi. Poslední jmenovaní však hned svůj návrh stáhli. Jejich možnost vítězství byla natolik malá, že raději hned na doporučení jiných kapitulovali. Vyhrát by jim stejně nikdo nedovolil.
Radši víc nepřemýšlet, jak celé výběrové řízení dopadne. Jak znám Němce, nedají si už tuto příležitost vzít a opět zapracují na svém PR a ukáží, že oni to kdysi s válkou mysleli úplně jinak a chtěli skrze ni národům pomoci, aby každý našel své lepší já.
Mívám pocit, jako by se nijak nezměnila doba či postupy, že vaším spojencem pro cokoli je ten, koho zrovna potřebujete nebo vám o jeho potřebě řekne někdo jiný. Měníte přátele a spojence dle uvážení výhod a nevýhod. Cestu bažinou také volíte podle toho, co vám na konci přinese, takže usoudíte, že v podobných spojenectvích se vám není za těžko trochu umazat od bláta, ale zase ne se hned přímo zbytečně utopit.
Vše má na svědomí zdravá změna názoru, na níž jsem odkazoval v tomto článku, a která přináší uspokojení, pokud jde o současné vnímání, avšak nepříjemnosti při pohledu do minula či budoucnosti. Těmi pohledy jinam se ovšem mnozí až tolik netrápí a myslí na kouzlo přítomného okamžiku s vědomím, že minulost se dá změnit správnou propagandou a budoucnost ta je teprve kdo ví kde.
Za sebe nevím, jestli se s USA ještě kamarádíme, nebo máme s nimi jiný vztah, jemuž by se vůbec vztah říkat dalo. Taky s nimi můžeme mít pouze ten vztah, jaký mívají děcka s jiným děckem, s nímž se dítě nebaví jenom tak na oko a ostatní ujišťují, že je ošklivý a nikdo ho nikdy nebude mít rád. Odpoledne je pak spolu viděli hrát si na smetišti.
Možná pro lepší porozumění situace bychom neměli o všem dělat rychlé soudy a s nimi prohlášení na sociální sítě, která jsou jakožto prohlášení víc na ukázku efektivnosti a prchlivosti nežli ukázkou rozumného uvažování a rozvahy.
Máme sice silná hesla o přátelství a jejich trvání, která nás mnohdy matou v otázkách opravdové délky. Máme statusy názorů, které jsou dle interpretů pevné a neměnné. Ale nic to není na to, jak rychle se všechno tohle obměňuje a jaké důrazy jsou, abychom tyhle změny chápali.
Nebo se alespoň tak tvářili, že je chápeme.
